Vyjednávání

Zčernalé ruiny města. Po tom, co kdysi bývalo chodníkem opatrně popochází voják, nad hlavou mává bílým praporem. Z druhé strany ulice se objevuje druhý voják. Taktéž nese bílý prapor, je však oblečen do jiné uniformy. První voják zahajuje vyjednávání klasickým do you speak English

"Dobrý den, umíte anglicky?"

"Jistě, pane. Přejdeme k věci - máme dvacet vašich zajatců, ale málo zásob.  Nemohli bychom je živit a jejich odvoz je nákladný. Nabízíme výměnu zajatce za zásoby."

"Zásoby vám bohužel nemůžeme poskytnout, naše směrnice číslo 22 to zakazuje. Můžeme vám poskytnout něco jiného... pět vašich lidí, které jsme zajali."

"Ale za pět vašich lidí dáme jen pět našich. To víte, máme taky svá nařízení."

"Opravdu nevím co bych vám mohl nabídnout... co se stane se zbývajícími patnácti našimi muži?"

"Zemřou. Humánně ovšem."

"Cože?"

"Lituji, ale to je způsob jakým to naše armáda dělá."

První voják se zarazil. Jeho protějšek nyní použil v angličtině chybnou vazbu "that is the way how the army..." přičemž "the way how" je typicky česká chyba. Rozhodl se že něco zkusí.

"A kurva!" zaklel.

"Cože? Vy jste taky Čech?"

"Vlastně Moravák, ale to je buřt. To víte, jak se to ve válce mlelo, jsou našinci na obou stranách..."

Druhý voják byl nyní spíše opatrnější než uvolněnější. Kdo ví čeho se může nadít od zlatých českých ručiček na druhé straně barikády.

Ovšem výzvědné služby obou stran byly ztraceny. Agenti, kteří odposlouchávali vyjednávání, samozřejmě češtinu neovládali takže nikdo neměl kontrolu nad tím, o čem oba mluví.

"Takže znovu - naši bohužel takovouhle přítěž zabíjejí, s tím já nemůžu nic dělat. Můžete zkusit něco nabídnout, ale pochybuju že to bude mít pro nás nějakou cenu."

"No jo - ale víte co mi udělá náš velící když zjistí výsledky vyjednávání?"

"To je váš problém, lituji."

"Hmmm... no to je teda fakt žďabilní." řekl voják, spíše pro sebe.

"Cože jste to říkal?"

"Ale nic, mluvil jsem si pro sebe."

"Zdálo se mi, že jsem slyšel ''žďabilní'  ?"

"Znáte to slovo?"

"Z netu... když ještě existoval."

"Počkej... snad nejseš taky z písmáku?!"

"No jasně že jo!"

"Jakej jsi měl nick?"

"Dark_elf. A ty?"

"Tak ty seš ten s těma haiku akrostichama, chlape? Já jsem byl MrBig."

"No jo! Pamatuješ jak jsme se chytli v tom auditoriu Antikonzumní Bůh z hlediska Linuxu ?"

"No jo, to byl mazec... a pamatuješ na toho, jak se jmenoval...."

Asi po půl hodině se dostali znovu k věci.

"Tak co uděláme s těma zajatcema?"

"Víš, abys teda neměl problémy s nadřízeným, odložíme jednání na zítřek a já zařídím aby uprchli."

"Dobře - a kdy se zase uvidíme?"

"Asi nikdy, brácho. Možná po válce na netu, pokud bude existovat...."

"To je teda fakt žďabilní..."