dobrou chuť :-)
znám bývalýho ředitele OÚNZ, který při vizitě koukal pacientům do nočních stolků a co uviděl to ochutnal :-)
naše dcera, když byla malá, tak tahala po náměstí na konopným provázku rozbitou rozvodnou krabici od elektřiny a říkala jí "Žulda", kolemjdoucí ji dost litovali, takový děsný rodiče...
já jsem tahala kačenku a plnila ji vajglama, jedna z mých raných vzpomínek je právě, jak jsem byla odhalena
Další sebemrskačský historky. Můj synek vjel jednou do obývacího pokoje s plastovou tatrovkou plnou zátek od piva. Jeho sběratelská nejranější vášeň. Návštěva, která u nás zrovna byla, spadla pod konferák. :-)))
náš dospělý syn se nedávno přiznal, že se vždycky těšil do Brna na Svoboďák proto, že zase najde nějakej ten desetník..
Hmmm Žulda, hezké jméno... a mohla si ji také brát s sebou do postýlky ? Vlastně pardon, na betonovou podlahu pod noviny ? :o))
Toxman, my tady srdce na dlani, a ty takhle. :-)))) Co máš proti Žuldě a spaní pod novinami. :-)))
Rowenna: Právě že vůbec nic, já jen aby se to srdíčko na holé zemi nenachladilo... taková angína mu uřčitě moc neprospěje :o))
Tak, tak, Nin. Vytiskni si tohle dílečko, plné rodičovských mouder, a až ti bude s děťátkem zle, nesahej po Matějíčkovi, Švejcarovi a podobných bracích, ale tady hledej návod. :-)))))
Tak, tak, nin. Zeptej se nás, samostatných zodpovědných matek, mezi něž zcela jistě patříme! :o))
Yfčo, neměla bys fofrovat s daněmi? Hernajs, já taky. Jdu na to.
Čéče, Rowenno, já už fofruju dnem i nocí. Spím tak 3 - 4 hodiny, docela se divím, že jsem nepadla... :o)) Vždycky tak hodinu dělám, pak si poplavu v internetovým moři, že abych totálně nezblbla, zatnu chrup a zase hoďku fachčím... :o)) Tak mě napadá, budeme samý prachy, viď?!? :o))
jasan, starší doba bavlněná..
gd, strkal jsem je většinou spolužačkám tak různě
všem díky za návštěvu
S těmi špinavými věcmi... Když bylo Kačabě kolem čtyř let, tak u babičky na zahradě dloubala žížaly pro souseda rybáře. Přestože jsem ji nutila, aby ty chudinky hermafroditní házela do skleničky, cpala si je do kapes. Ovšem poměrně často se stávalo, že její pozornost upoutalo něco jiného, lovu návnady zanechala a já jsem pak večer z jejích notně zašpiněných kalhot tahala kromě kamínků, písku a sklíček navíc ještě polosušené žížaly... Klika, že se to nedozvěděla Kubišová! :o))
jo, Martha by mohla být jako pes :-)
já si pamatuju, jaxem takhle zapomněla v kapse slimáka. ale to mi bylo ta 11...
můj syn jedl srnčí bobky - si myslel, že to jsou bonbónky... dneska tvrdí, že prej ne..:)
:) pokud jsem něco takovýho v dětství prováděla, taky si to radši nepamatuju:)
Olino, jen jestli jsi ho těmi bobky úmyslně nekrmila ve snaze ušetřit pár kaček za bonbóny... :o) Ostatně... když je les blízko... dost dobrej nápad! :o))
Yfčoooo! Ehm... Čím dál tím víc je mi líto Tvojí dcerušky! :)))
:)) je to jinak, když byl malej, bonbóny neznal - uplatňovala jsem na něm zdravou výživu - a to tak, že zgruntu - bonbóny znal jen od vidění:) , tak se snažil doplnit si mezery:)) - teď, když si to beru zpět - možná jsou mý výchovný metody ještě tvrdší než ty Josefovy:)))) chudák synáček:))) ale pár let nato si to nicméně vynahradil dosytosti:)
Moje děti byly specialisty na pojídání eklhaftních věcí. Hovínka taky, taky. Rozhovor: Co to papáš? Chebiček. (chlebíček). A kdes ho vzala? Pejskovi. (Z ublemtané misky)
Kdejakej uválenej bonbon plnej chlupů, ležící pod sedadlem ve vlaku, byl dosti lákavej. "Kokinko, polez ke Kačence."
Sušený chleba pro slepice, v krabici na balkóně, lákavé sucharky pro mého syna. Vajgly z pískoviště. Kamínky. Písek.
To vypadá, že jsem jim nedala najíst. Není to pravda. :-)
ale můj synáček taky neměl hlad!!!! opravdu!!!!
:)
vy jste bestie, taková matka JÁ nikdy nebudu. moje děti budou hodnoučký a já na ně taky. :-))))
:))))) no, chtěla jsem říct, že ho můžu předvést - ale obávám se, že by byl živým důkazem právě opačného, než bych chtěla:)))
Nin: chachacha. Nepochybuji, že ty budeš hodná a laskavá, ale kdo zaručí, že takové bude i děťátko? :-)))))) Že to nebude nezničitelný živel, malé čuňátko? :-)))
mno, já jsem byla HYPERAKTIVNÍ :-)
ale jsem strašlivácky trpělivá, vy jste krkavčí matky - jako byla ta moje. já budu úplně jiná! :-))
nepochybuju:) naprosto nepochybuju .... !!!!!!!!!!! budeš se držet ve středu daleko od svodů jednoho i druhýho pólu:)
se sejdem za pár let, jo? a proberem to ... možná budeš mít nějakou zajímavou příhodu pro nás:)
Olina: 1) dobrý způsob jak na dítěti ušetřit
2) skvělý způsob jak mu zošklivit mlsání
3) trochu méně vhodná výchovná metoda, dítě si pak naivně myslí, že bonbóny rostou jen tak v lese a rodič na ně nemusí tvrdě a pracně vydělávat
:o))
nin, tak já jsem podle tebe krkavčí matka? No dobře, příští týden jsem si tě chtěla adoptovat, anébrž Kačaba touží po hodnotném sourozenci, takhle o tom ještě pouvažuji...
Yfčo nevim, moje máti by jistě tvůj nápad přivítala, ale obávám se, že jsem na stravu trochu náročnější, přece jenom jsem neprodělala odmalička tak tvrdej výcvik jako Kačaba!
Toxmane, zošklivit??? chachá - zeleninku, kterou byl cpán, nechce ani vidět, sladkosti zbožňuje skoro jako já:)
Olina: Jestli to nebylo tím, že jste jej až do dospělého věku nezaponěli nechat v představě, že bonbonky tak mají skutečně chutnat. Pokud mu toto tajmeství bylo vyzrazeno, chápu, proč se to minulo účinkem :o)))
:))) dej pokoj, představa, jak svýho nebohýho synka celý dětství krmím bobkama:))) doufám, že si to nepřečte, litoval by se ještě víc:)
gd: Nám vozil uhlí Pepek Klevetů koňmo s vozem a ten si díry do vozu dělat nenechal ... :-). Věci do školy jsem přesto míval často dost špinavý, od žížal, kobylek, krtonožek, myší a tak...
lisoval jsi je do herbáře?
U mně to střídali - jednou polepšovnu, podruhý pást kravy ke strejdovi do Lovětína. Vždycky zůstalo jen u slov, nikdy se s žádným kufrem neobtěžovali. A já se na ty kravy tak těšil.
Row: když jsem četl tvůj příspěvek z 4.2., tak mi to zezačátku vyznělo tak, že v hysterickým oblouku jsi byla ty a že se na sebe bojíš prásknout, že jsi hysterka - dokonce jsem si představoval, že v týhle poloze vytáčet telefonní číslo muselo být dost nepohodlný; až posléze jsem zjistil, že jsi k těm hysterickým slzičkám dohnala chudinku synka ... no, hlavně, že se za to stydíš
Jos: buď rád, že nebydlíš v Praze, tam by tě vnuci podle Yfčiny metody určitě vozili k Invalidovně; jó - kdo s čím zachází ....
***
guy: Já jsem na Invalidovně dvacet let bydlela... :o)) Už chápu, proč ke stáru sotva lezu. Asi bych se tam měla znovu vrátit...
Pavsone, vskutku si myslíš, že bych z té historky měla udělat další díl "deňýčku"?
g - Y: já sotva lezu už 30roků, tak to by bylo bez problémů :-)
Y: doplním si mezery, určitě
já jsem měl největší trauma v dětství z toho, že jsem patřil k těm chudákům, co museli nosit místo trenek ustřižený punčocháče, hrůza!
Josefku, já musela nosit kabát z deky... To bylo daleko horší... :o)
a já jsem musel nosit pytel od uhlí s vystřiženejma otvorama pro ruce a hlavu... měl jsem furt děsně umazaný věci do školy...
josef, yfča, gd, když píšete takovýhle hlody, dejte na začátek přeškrtnutej rohlík, nebo tak něco, málem jsem se udusil.
Pavson: No snad by stačila tato značka
, teď už jenom záleží na tom, jestli jsi spořádaný občan a tyto zákazové značky respektuješ, anebo jsi nespořádaný a na místě spořádáš klidně celého slona
:o))
Podobné metody skutečně fungují. I když...
Jelikož je moje Kačaba hyperaktivní jedinec vyvádějící kousky, jimiž dokáže vytočit i toho největšího flegmatika, postrašila ji onehdá moje maminka sdělením, že se brzy dostane do polepšovny, pakliže bude zlobit hodné rodiče. Hlášku své rodičky jsem samozřejmě řádně zneužila a asi dvakrát jsem popadla telefon a začala vytáčet číslo ve chvíli, kdy moje dceruška nehodlala zklidnit hormon, nebo neposlouchala. Okamžitě to zabíralo. Jenomže jednou jsem ji přistihla u telefonu. Tvářila se strašně důležitě. Ukazováčkem píchala do tlačítek. "Kam voláš?" otázala jsem se. "Do polepšovny," vysvětlila mi. "Táta si zase neuklidil boty do botníku a nechal je hozený v předsíni!" Pochopila jsem, že jsem s polepšovnou skončila. Ovšem potom jsem dostala geniální nápad. Máme v Praze nádhernou zastávku MHD. Jmenuje se Vychovatelna. Když měla Kačaba ve svých čtyřech letech opět jeden ze svých superdní, oblékla jsem ji a řekla, že do toho ústavu, kde vychovávají zlobivé děti, rovnou pojedeme. Cestou na zastávku nakopla každý kámen, během čekání na tramvaj lítala po chodníku a prozpěvovala si. V tramvaji se potom (naštěstí neúspěšně) snažila zatahat za vlasy důchodkyni sedící před námi. Prostě žádná změna k lepšímu. Obrat nastal až ve chvíli, kdy se z amplionu ozvalo: "Bulovka. Příští stanice Vychovatelna." "Maminko, pojď honem ven, já už budu hodná," zvolala Kačabka na celou tramvaj a hrnula se k východu. Inu, vystoupily jsme tedy. Blažený pocit vítězství mne opustil ve chvíli, kdy jsme dorazily zpátky do Holešovic. Moje roztomilá dceruška vkročila do louže, jež se nám postavila do cesty, zakopla a svými růžovými šatičkami ji vytřela téměř do sucha...
Ifča: :-))) a tady je vidět, že děti mají vždycky navrch.
Ano, Rowenno, zvláště pak to moje... :o))
Yfčo, to je dokonalý :-))))))))
Díky, clovrdiku, již delší dobu tuším, že jsem dokonalá matka, ovšem uznání od nezúčastněného vždy nadmíru potěší! :o))
Y: :-)))
díky za návštěvu :-)
:-))*
Yfča by si taky zasloužila tip za svoje výchovný metody! :-))
Stando, jak jsi to poznal? Jsi vědma či čo???
no to je síla, tohle jsem ještě nikdy neuplatnila ve výchově... ale co není ... i když bych teda nerada ..
*
to jsou hrozný kruťárny takovýhle metody, to bych asi neudělala...
ale ta Yfči Vychovatelna je skvělej nápad!!! :-))))
Vychovatelna je dobrá - máme to nahoru pár zastávek, to se bude hodit... Vašinovic určitě také, že?
hele, vy všichni, pořiďte si dvě velmi živý děti asi tak 5 roků od sebe a pak se tady sejdem, jo? jestli teda ještě budete dejchat :-))) aneb každá rada dobrá, jen některý jsou lepší :-)
Josefk: No jo, Tys to vlastně publikoval až dneska... Tak ještě jednou gratulace k účelně aplikované výchovné metodě. :)
Yfčo, copak to se dělá, házet nebohé dítko do louže... to si přece od Tebe nezasloužilo. :o))
Josefku, ty nevíš, že moje Kačaba vydá za čtyři pacholky? :o))
Kdybys, Josefku, četl můj slzami zkropený seriál "Z deníku týraného rodiče", tak bys pochopil...
5 roků od sebe???? tak to už nepůjde ... tož někdy jindy
*, mě to přijde docela drsný
josef výtečný, úplně tě vidím v těch béžových punčocháčích, manšestrových kraťasech a rádiovce.
*
Yfča rovněž skvělě, doufám, že to šklíhneš do deníkové sbírečky
Říká se tomu léčba šokem a bává velice často účinná a to sice tak, že VELMI :o))*
No, to znám, jenom bych tomu u sebe neříkala skleróza. Mi se zase jedno dílko podařilo zasadit do doby uplynulé, takže skoro nikdo nečetl. :-)))) Jinak jsem se zaradovala, že jsi grafoman, a že do toho března je to nedupané tvými svěžími dílky. :-(((
*
to víš, pedagogické metody
Tei: šperkuju jen trochu :-)
josé, život je holt krutej. Počej, budeš-li své dítě tak strašit, příjde si pro něj Polednice! W.*
počkej, až ti potomek začne vyhrožovat důchoďákem!!! a nepřibrzdí. :)))
Já jsem (no teď jsem lehce v rozpacích, jestli to na sebe prásknout) synkovi v hysterickém oblouku pohrozila blázincem. Dokonce jsem vytáčela telefonní číslo. Jak rychle se mu hysterické slzičky vcucly zpět do hysterických oček. Mě se líbí ta gradace. S tebou došli jen ven, vy už synka skoro do polepšovny, bacha, gd může mít pravdu a syn skutečně před tím důchoďákem nezastaví. :-)))
Jaktože už jsi v březnu? Žeby nějaké výročí?
:-)))) pobavilo :-))); mě zase strašili tím, že mě dají cikánům :-); na rohu ulice stál jeden takovej cikánskej barák a jak to tam vypadalo, to si asi umíte představit :-); TIP
co si asi vymyslí vnuk... :)
*