Munchův křik

z munchova křiku jde mráz po zádech hlavně nespadnout z tý skály...*

bezvadný vždycky mě strašně přitahoval ... vždycky jsem tu vodu vnímala jako řeku a ne moře ...:)

Víš, tady se mi povedla jakási smyčka. Já vnímám jen expresi té postavy. Takže vznikla báseň, a pak, když jsem chtěla vyjádřit, jak se skutečně cítím, vytáhla jsem Munche. Ten je tam navíc, není to o jeho obraze, je to symbol. Dostatečně známý, pro mě, aby byl čitelný. Něco jako Potěmkinovy vesnice, holubice Piccasa, a podobně.... :-))))

jo, jasně, rozumím mně ta exprese té postavy vhrozně korespondovala s tou vodou - jestliže je opravdu vida symbolem podvědomí (vypadá to tak:))) ), tak je to docela přirozený s Potěmkinovou vesnicí bych to teda nesrovnávala:) mimochodem - žena stojící na skále nad mořem - to je taky Niobé:)

Aha, tvoje dnešní Niobé. :-))) Věčné téma.

ona zkameněla, protože byla hrdá ... :) druá část Tvé básně mi přijde, že je rozhodně o Niobé:) - pro mě, a má to hodně zajímavý rozměr tahle je taková hodně přemýšlecí, teda, moc se mi líbí omlouvám se za ty překlepy v předchozím povídání

No, křičím, ale tak nějak do sebe.

*****

já si myslím, že ta konotace s Niobé vychází prostě z toho, že jde o text inspirovaný obrazem/statickým, stojícím mimo čas, (nebo ztuhlým v čase) a proto jsou tu drobné náznaky "zkamenění" a hlavním znakem Niobé je právě její pýcha, kterou tu nikde nenacházím...:-))

naléhavě stojím!*

:) nevím, Radosti, já v té druhé půli vnímám tu hrdost:) víc k tomu asi neumím říct ... v tom zkamenění, v tom stání na jednom místě ...

nepodléhám... možná... vnímám spíš strach... a opuštění...

ano, to tam je rozhodně, nevylučuje se to ... možná naopak:)

:-))) nezlomná hrdost prohlodaná zevnitř, jako stará vrba dutá hnilobou strachu a opuštění...:-))???

no třeba to může být: strach---hrdost---opuštěnost :)

nemůže... to už nemá nic společného s tou básní... řekl bych ta je statickým momentem bez vývoje, a pokud je tam hrdost, pak i strach a opuštění všechno zároveň v tom vznešeném momentu "naléhavého postoje"

báseň je o pocitech, pokud mě hodně osloví, domýšlím si možný příběh:) - OK?

Za tuhle spešl děkuju, připomnělo mi to moje jedno takový divný období, kdy sem žral všechny expresionisty a skoro nic jinýho a Muncha nejvíc ***

em-mmm.... ani tady mě to moc nepřesvědčilo... možná kdyby ta báseň vůbec neodkazovala na obraz, nebo kdyby jím naopak byla více naplněna, ale takhle... nesedí

tip + klub

opět nemám slov...smutnokrásné t

..........*.............

Vše již řečeno…

---

|||-_-|||
«*»

obraz se mi líbí, Tvoje báseň ještě víc :-)*

*******

Munchův Výkřik se mi moc líbí, snad jediné malířské dílo dánské provenience, které se stalo opravdu slavným. Jedna virtuální známá má tu postavu doma: zpracovanou jako nafukovací plastika - brrr! A básnička se mi líbí také, ale to platí snad o všech od Tebe a poslední době zvlášť. TIP

ano, Lyryku, nejde o to, jestli je to žena nebo muž. Jde o ten bezpohlavní strach. Chybí tam ti bílí racci. Albireo, děkuji moc za reprodukci. :-))

já mám celou knihu jeho reprodukcí, jsou to všechno strašně silný věci... a báseň jako vždy *** hodně dobrá

to uz ani nekomentuju. neodvazim se. ********

dobré, tip

"kolem mne vrány v kamenné etuji jsem ukrytá provždy" silné

Velmi silné, připomnělo mi to scénu z Tolkiena.... Příběh o Túrinovi, kdy ze skály skáče jeho prozřivší sestra.... ****

jeden z mých nejmilejších obrazů, fakt :) *

velmi oblíbený obraz (ona je to žena??) vidím tam muže, respektive bezpohlavní osobu vyjádřenou strachem...