Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Formality

06. 03. 2003
6
0
1738
Autor
Karoli

Formality

 

Ona utřela poslední dlaždičku a otázala se Jej, zda má již vše sbaleno a je-li připraven.

„Ano, má milá“, odpověděl jí trochu distinguovaně, jak to ostatně dělává vždy, když chce naznačit, že v něm problém není.

„Tak to tedy můžeme vyrazit!“ zajásala Ona, zběžně se prohlédla v louži, kterou za noc stihl vedle lithiových kamen „vyrobit“ jejich mechanický ohař, obtáhla si rty červeným latexem a postrkoval Ho ze dveří.

Těšila se.

Těsně před odjezdem ještě rychle přetřeli svou kůlnu průhledným lakem, zaryglovali okna a ucpali komín, aby jim nenechaví nanoroboti během jejich nepřítomnosti v kůlně nevytropili  nějakou nepřístojnost.

 

V podstatě šlo jen o formality, jaké děláme pokaždé, si chceme být jisti, že je vše v pořádku.

 

On a Ona naházeli lodní kufry, lepenkové krabice a další nezbytná zavazadla do oprýskaného žigula, On strčil klacík do zapalování a motor je pozdravil tichým zakvičením.

Vyrazili.

Ona měla dobrou náladu, byla šťastná, že si zase jednou našli čas uniknout nástrahám Města a pár chvil si odpočinout na Druhém břehu. Políbila Jej a on se usmál.

Cítil totéž.

Po několika tisíci kilometrech, kdy stromy začaly řídnout a poslední chalupa mávla na šťastnou cestu, se objevily první bilbórdy. Bylo jasné, že z Vesni Be přijeli do Vesni Ce a Ona navrhla zastavit a udělat si přestávku.

„Co takhle zastavit a udělat si přestávku?“, řekla doslova.

„Ano, má milá“, odpověděl jí On trochu distinguovaně, jak to ostatně dělává vždy, když chce naznačit, že v něm problém není.

Konec konců se mu to docela hodilo.

„Konec konců se mi to docela hodí“, řekl doslova, „aspoň tu vrátíme lahve a budeme mít na barel modré skalice do bazénu na Druhém břehu.

Těšilo ho, že může alespoň o víkendu předstírat, že není vůbec bohatý.

Zaparkovali před krámkem postaveným z černého moduritu, On vytáhl z kufru velkou plážovou kabelu plnou lahví a vešel dovnitř.

Zvonek na dveřích se trylkově rozezněl.

„Á, Pan On!“ Zvolal prodavač zvesela. Jeho viděl ve svém podniku vždycky rád, protože On bral jen ty nejkvalitnější a také nejdražší lahve a nechával spropitné ve výší několika patrové budovy. Jemu ostatně nic jiného nezbývalo. Od té doby, co se spojil s živými sledi jej hra na prázdné lahve živila. Lahve byly zálohované a protože se při hraní rychle plnily slinami hráče a tužbami posluchačů, bylo nutné je čas od času vyměnit.

On tak tedy učinil, krátce s prodavačem pohovořil na téma štěrkopísků a prstenů vyrobených z korkových  zátek.

„Tradiční šperkařství je již dávno překonáno!“, zvolal a s těmito slovy se s prodavačem rozloučil.

Zatímco On byl v krámu, Ona si koupila slušivé „sluneční“ brýle chránící zrak před škodlivými vlivy mimozemského záření a poslala přátelům pár telepatických pohlednic. Tato zastávka byla jejich první a zároveň také jedinou pauzou.

Na Druhý břeh dorazili na sklonku odpoledne.

„Zpět ke kořenům!“, zakřičela Ona, když vyskočila z žigula a s širokým úsměvem si protáhla obličej.

Než to stačila doříct, přitančil naolejovaný lokaj Serge, chvíli oběma líbal ruce, načež  se přivítali.

„Dobrý den madam, sire“, pravil měkce a uklonil se až k palcům u nohou, „ jsem šťasten, že mohu být alespoň na pár dní opět vaším služebníkem.“

„Ach ano, ano, ano“, řekla Ona, „ moc jsem se na Vás těšila, tak krásný mladý muž s tak krásným jménem!“

„Serge“, řekl plaše lokaj a chvíli si hrál s ozvěnou, kterou jeho jméno vyvolalo.

„Sérž“, zamumlal On.

„Ne, ne,ne!“, řekla Ona, „zkus si to ještě jednou!“

„Sééérž“, opáčil On ironicky mečivým hlasem a odešel zkontrolovat svou podzemní galerii vozů. Lokaj mezitím luskl prsty, přiběhlo další služebnictvo, aby až k žigulovi rozvinulo červený koberec. Ona po něm kráčela s elegancí sobě vlastní, lokaj se vlnil vedle ní svým osobitým krokem, zanechávaje za sebou stopy slizu.

„A jak se daří drahému Betmenovi?“, otázala se Ona a podrbala lokaje na bradě.

„Velice dobře“, odpověděl lokaj, „ jen včera si stěžoval, že by potřeboval větší kapli, zase mu porostla křídla.“

„Hmmm“, udělala Ona. Už lokaje nevnímala.

 Přemýšlela, co budou zde, na Druhém břehu, s Ním dělat. Přemýšlela takto pokaždé, i když odpověď už dávno znala.

Věděla, že s Ním budou odpočívat, Ona pojede přikoupit něco nábytku z ebonitového dřeva, brokátovou kamizolu a několik cenných obrazů a On bude listovat ve starých knihách, vyvenčí Betmena i mechanického ohaře a večer jí u vody řekne: „Vždyť co člověk vlastně potřebuje. Slunce, vzduch a trochu toho luxusu. Aby byl opět v pořádku, až vrátí do Města.“

 

 

V podstatě šlo jen o formality …

 

 


velmi, velmi zajímavé. pěkně zachycená "realita". Tip

Blackadder
24. 10. 2003
Dát tip
Je tam hodně cítit vliv Viana. Hraní si se jmény On a Ona mi přišlo jako dobrý vtípek. Skloňování mi nevadilo, ostatně běžně používané jméno je Zeus, bez Dia... Jenom ten Betmen mi tam moc nesedl. Takové trochu moc prvoplánové, řekl bych. Ale rozhodně se mi to moc líbilo. Dávám TIP.

Pompejus
12. 03. 2003
Dát tip
Možná by tomu neuškodila nějaká konkrétní jména, ale jen možná. Co se týče technických výrazů, jednička s hvězdičkou, protože tam byly tak dobře skryty, že mi je připomněly až kritiky. Snad by tomu neuškodila větší zápletka, propírání originality je podle mě už dost ohrané. Formality tu jsou a budou a na nás je, nestát se formalitou. Bolek Polívka v KurvaHošiGutenTag: "...zas jakési formality!...."

Jinny
11. 03. 2003
Dát tip
Mám z toho docela dobrý pocit. Ty drobný chybky tu už padli v komentářích přede mnou a myslím, že moc rad nepotřebuješ :-) *

Seregil
11. 03. 2003
Dát tip
Nejni to zlý... snad to mohlo být klidně i delší....tip

Kandelabr
10. 03. 2003
Dát tip
Docela dobré, i když mám pocit, že by se na tom dalo ještě zapracovat a pár věcí doladit. Ty jména-zájména mi moc dobré nepříjdou, stačilo by malé písmenko navíc když se v povídce skoro nikdo jiný nevyskytuje. Poslední věta je tam opravdu zbytečná, sice s fajn vazbou na název, ale tak trochu křečovitě... Ale jinak je to opravdu fajn hříčka.

Lowlander
09. 03. 2003
Dát tip
UAjímavá povídka. Jen jedno upozornění k "jménu". Je v pořádku... ¨musí se kloňovat... velké písmeno jen označuje jeho "vyjímečnost" (postava příběhu). Vůbec to není v logickém rozporu, protože jeho jménem není "on" ale ukozovací mužské zájméno! Hh, tohle se ale moc netýká povídky, co? :oP

StvN
08. 03. 2003
Dát tip
Já jsem tak trochu na rozpacích, ale budu to brát jen jako takovou malou hru, docela zábavnou. Nejsem si jist vhodností jmen, protože muž se jednou jmenuje On a podruhé Jej, popřípadě Jehož, což je v logickém rozporu, ale vzhledem k absurdnosti celého příběhu se dá i tohle brát jako součást plánu.

Helga
06. 03. 2003
Dát tip
Nesedí mi kombinace nanorobotů a žigulíka startovaného klacíkem. Ale já normálně moc nevím, jak se stavět k technickým výrazům. Ty ostatní "technické" výrazy, které používaš, mi přijdou pěkně vybrané tak, aby nepůsobily rušivě, ale naopak zcela fádně - nejlepší je mechanický ohař. No a co povědět dál - dobře použité názvy postav; celá atmosféra, taková nenucená - skvělé. Prostě jsi užila hrozně moc prvků, které mě více než zaujaly - Konec konců se mu to docela hodilo. „Konec konců se mi to docela hodí“, řekl doslova, - to mě pobavilo.Fakt hodně, hodně dobrý. Jen ta poslední věta mi tam přijde strčená navíc, aby byl více odůvodněný konec. Ale to je obvyklý spor o účelnost či neúčelnost posledních vět. Určitě tip, moc jsi mě potěšila.

Helga
06. 03. 2003
Dát tip
No vidíš. Já Ti naslibuju tip a pak Ti ho nepošlu. Tak teď.

fungus2
06. 03. 2003
Dát tip
Je to zajímavá povídka. Zaujala mě.TIP

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru