ZRCADLO S JIDÁŠEM

           (zloděj tvého těla)

Zatoužil krást jsem, když viděl jsem tě poprvé

Uvěřil v zločin bez odplaty.

To pro ty modré studny, pro maliny nachové,

Jidáši věřím, že tě neuplatí.

Povstalas z šedi městských periferií.

Uzavřel jsem účet, co šel do debetu.

Dvanáctá bankovka série,

Dvanáctá šíje topoří se z hřbetu.

Hned jsem věděl, že meč do pochvy zapadl.

Že Kaifáš přijde o své ucho ostřím.

Proč pod trůnem bývá propadlo?

Proč zhnisají rány od ostružin?

Přikován ke tvým stehnům mladičkým.

Tetován údělem Burlaků.

Vlečeš mne k jiným břehům Matičky.

Atlantis hoří v oblakou.

Zatoužil jsem krást, když viděl jsem tě poprvé.

Když oči svlékaly tě neurvale.

Viděl jsem maliny vzedmuté.

A Petra - bránu zavíraje.

Ta šíje nedobytná, co pod rty se teď sklání.

Bouře v úkosu, pach dvou zpocených těl.

Čas výhry a tiket je nepodaný

Čas sklízet a my nezačali sít.

Trhal bych šat a hebký samet líbal.

Pod prsty sochaře hnětl pahorky až k údolí.

Vrznutí vrat, to anděl co mne neuhlídal,

šeptá: „hlupák, kdo věčnosti se nebojí“.

Všechno či nic, vabank- znamení gamblera z herny Svět.

Tlačítka pulsují, derou se z korzetu.

Vodotrysk pramene, co nejde vzíti zpět.

Uvíznuv ve studni, uvíznuv v závěru.

Zatoužil krást jsem, když viděl jsem tě poprvé.

Uvěřil v zločin, že nebolí….

To pro ty modré studny, pro maliny nachové.

Spatřil jsem Jidáše bez měšce, ve svém zrcadle, umírat  na poli.