Návštěva

Napsala mi kamarádka, kterou jsem neviděla deset let. Napsala mi, že bych měla přijet, že její šestnáctiletej syn se na mě ptá a ostatní děti, který mě neznaj, mě chtěj vidět. Napsala mi, že se jí stejská. A tak jsem jela.

Našla jsem jí v ubohý díře, dvě místnosti, čtyři děti, pes jako tele, prázdná lednice a místo toaletního papíru nařezaný noviny. Tak jsem rozdala dětem dárky, naplnila lednici a odblešila psa a sedačku. Taky jsem koupila velký balení toaletního papíru, protože jsem zhejčkaná.

Kamarádka na mě ani neměla čas. Musela se věnovat alkoholu a chlapům. Šlo jí to dobře. Přesvědčila mě, že celých těch deset let musela hodně trénovat.

Tak jsem se já věnovala dětem. Šestnáctiletej syn mi smotnul brčko a vyprávěl mi, jak jsme si před deseti lety povídali pohádky. Dvanáctiletá dcera mě vzala do nonstopu na kulečník. Pak mi koupila kytku. Devítiletej syn mi dal celou půlku čokolády, kterou dostal od kamaráda. Sedmiletej syn zbil devítiletýho, protože mě vyhodil, když jsme hráli člobrdo.

A kamarádka se vrátila pozdě v noci.

Odjela jsem domů.

Šestnáctiletej syn se rozhodl, že bude bydlet u mě. Vyřídil si přestup ve škole a byl u mě tři měsíce, než si to kamarádka zase rozmyslela a musel se vrátit.

Dvanáctiletá dcera byla mezitim na měsíc v lázních. Mluvili jsme s ní obden a bráchovi psala, že ho má moc ráda a že mu závidí, že není doma. Kamarádka mi volala a brečela, že jí dcera nepíše.

Nemine den, abych na ty děti nemyslela. A na všecko, co už musely prožít.

A je to to jediný, co můžu udělat. Vim, že už tam nikdy nepojedu.

A taky vim, že už mě nikdo nepozve.