Banalita.

         Kamilo. Jsem šťastný. I přes to, že jsem tady, protože vím, že za těmi mřížemi je svět, krásný svět. Byť do něj mohu jen nahlédnout, jednou tam budu moci vstoupit.

         Zdá se to jako kouzlo, ale můj pokoj je plně prosvícený. Nikde žádný stín. Paprsky se odrážejí od bílých stěn a nechtějí odejít. Po mé levé ruce jsou dřevěné schody vedoucí ke stropu. Přímo proti oknu je masivní vyřezávané křeslo a v něm sedím já. Trpělivě vyčkávám toužebného okamžiku. Vzduch se roztřásl a zvlnil, obraz zamřížovaného okna poskočil, pak se vše uklidnilo a bylo stejné jako před tím.

         Kamilo. Nic se nestalo. Dnes nebudeme cestovat? Nebudeme snít?

         Ne, dnes jsi chtěl napsat povídku na jiné téma.

         Nemohu myslet na nic jiného.

         Vím, že to uděláš.

         Jak mám začít?

Začni nějakou banální větou.

Pruhy na zadečku, to je jako mříže na oknech, taky od nich nemohu odtrhnout zrak.

Modrobílé pozadí drobné zřízenkyně ústavu pro výběr a aplikaci trestu zářilo jako majáček v temnotě noci. Michal naň soustředěně hleděl nevšímaje si dvou policistů, vedoucích ho za ruce.

Ve sterilně zapáchající místnosti už čekal jakýsi mladík. Seděl s nohama na lavici, opřen v koutě s hlavou v dlaních. Michal se posadil na opačný konec lavice. Dveře se za ním tiše zavřely.

?Za co tu jsi?? promluvil po chvíli.

Mladík nepatrně zvedl zrak a zase se pohroužil do zpytavého zamyšlení.

?Já jsem Michal.?

?Tomáš,? zaznělo přidušeně.

?Tak co??

Tomáš vstal a přešel k místu, kde ve zdi tušil dveře. Opřel se o ně rukama a zklamaně do nich kopl.

?Pil jsem.?

?Cože? To seš tak blbej, že tě při tom chytli? Neznám nikoho, kdo by se nechal chytit.

Tomáš znovu zalezl do kouta. Pěstí si masíroval čelo. ?Mmm, nechci o tom mluvit.?

?Ach tak.? Michal si chladně prohlížel druhého vězně. Uznale pokyvoval hlavou. ?Aspoň, že jí za to nemůžou nic udělat.?

?Hm.?

?Co se tak klepeš? Seš tu poprvý??

?Jo.?

?To se máš na co těšit. Já tu jsem dost často. Hele, neměj strach. To je běžnej prohřešek, každej jednou ulítne. Nejspíš ti bloknou jenom nějakou specku. Máš nějaký zvíře??

?Kočku.?

?No tak to je jasný. Tý se budeš muset zbavit. Možná, kdybys byl bohatej a přitopil u charity, to by se možná omezili na dočasnej trest. Něco jako blok lásky ke zvířatům a špik strachu ze smrti, víš??

?Cože??

?Jednoduše. Přijdeš domu a zjistíš, že nenávidíš vlastní kočku, půjdeš k veterináři. No a trest přijde, až se budeš muset koukat, jak umírá.?

?Nevim, nedokážu si to představit. Jak ti můžou bloknout emoci??

?Jo hochu, to ti nepovim, já vim jen, že je to dost krutý. Jak řikám, nejsem tu poprvý. Moc mi toho už nezbývá.

?Doufám, že to nebude tak zlý. Jsem vyšší střední, mám modrou krev.?

?Tak na to bych nespolíhal. Je dost naivní myslet si, že ti bloknou třeba jen strach z vejšek, to by ses přepočítal. Jo, risk nese svý riziko. Na to jsi měl myslet dřív než ses vyspal s holkou před svatbou.?

?Ale já se s ní nevyspal. Já ji zabil.?

Michal se zarazil s pootevřenou pusou. Jazyk mu ve vteřině pokryla hustá pěna, z očí tekly proudy slz.

?Co je?? zděsil se Tomáš.

?Bože, tohle mi nedělej,? Michal pohazoval hlavou a snažil se vzpamatovat z emotivního návalu. ?Vždycky se rozbrečim, když zjistim, že jsem si myslel něco jinýho, než byla pravda.?

?Špik na zklamání??

?Sakra silnej špik.?

?Hele promiň mi to, nemohl jsem vědět....?

Michalovi se z pusy vyhrnulo množství bílé pěny. Plival ji všude po zemi. Vyskočil z lavice a zvracel do kouta.

?Co sem zas udělal?? Tomáš seděl v koutě a spokojeně se usmíval.

?Nesnášim omluvy.?

?Můžu ti nějak pomoct??

?Bože!? Michal zvrátil hlavu na zad a vší silou jí vrazil do zdi. Odražen na zem zmítal se v křečích dokud nepřišla sestřička a neuspala ho.

?Nashledanou příští týden,? obrátila se s tisícovkou k Tomášovi.

?Za málo.? Tomáš obešel ležícího Michala. Chodba byla prázdná. Tisícovku zastrčil do kapsy.

Kamilo. Tohle je o ničem.

Dopiš to.

Jak?

Co se stalo s Tomášem?

Tomáš potkal uklizečku, která vytírala jeden z použitých pokojů. Ona uklizečka se zrovna, když ji Tomáš míjel, vyhrnula z pokoje, samozřejmě svým pozadím napřed, takže do ní Tomáš vrazil.

?Sakra kam koukáš neřáde, seš snad pitomej, že nevidíš kam šlapeš, ty idiote!?

Tomáš se jako na povel skácel k zemi, kde propadl nekontrolovatelné zimnici. Z pusy se mu vyhrnula modrá pěna, z kapsy mu kdosi vytáhl tisícovku.

Kamilo. Teď jsi spokojená?

Lepší.

Podle mě to nikam nevede.

Už jsi někdy zkoušel žonglovat na jazyku se dvěma tik taky?

Cože? Co to meleš za nesmysly?

....

Kamilo?

....

Helgo?

Jsi mě přejmenoval?

Ne. Konečně jsem tě poznal.

Mateš mě.

Je to jen hra. Celou dobu byla.

Nechci, aby sis se mnou takhle hrál. Nechci, aby sis se mnou vůbec hrál.

Nevybereš si.