O probouzení

Sny umírají...a někdy s nimi i kousek duše. Někdy se probouzím a nevím do kterého světa vlastně patřím a do kterého se chci probudit. Protože tuším, že ten druhý už nikdy neuvidím... t*

ta je teda nádherná, Tvoje dílka nemají chybu, jsi PAN BÁSNÍK, T

Je tam takový krásný náznak přechodu mezi snem a tou někdy smutnou realitou, taková srdečná básnička, líbí, t

víc by mi tam sedělo pouze se ptám na místo se zeptám

Ale já se snům nevyhýbám...mám je rád a je mi smutno i veselo, když končí, protože jak napsala Seifert: Každého dne se něco počíná, něco překrásného se počíná... Každého dne se něco končí, něco překrásného se končí...

...no však já neříkám, že se vyhýbáš... Říkám: šťastní ti, co se vyhýbají... A na tom trvám..!

Zase jedna smutná... A sny vážně umírají... Umírají dokonce jako první. Šťastní, kdo se snům byhýbají...

...vyhýbají...jasně!

Jak moc je mi tohle blízké..:o)t*

Sny obohacují náš život,ale častokrát po nich následuje smutek a lítost z jejich odchodu...Je to hezky napsaný...

Líbí.t.

Sny sice neumírají, ale iluze ano.Pěkné.

hmmmmm ....... T stejná zkušenost : zde: :-)

Juj, to je smutně - pěkný. Sny neumírají..fakt ne...

pekne *

Nerekla bych smutne, spis ze zivota.Malokdy se sny vyplni,to se musi clovek hodne snazit a nebrat na nic ohled. Ale libi - taky co bys cekal od romanitka :-)))*

hmm, lehce kýčoidní, ale bezva :)

Sny neumírají to jefakt, ty tu budou déle než mi...tip