Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

čtení 1

Výběr: Lyryk, hermit
11. 09. 2003
16
0
2646
Autor
Vyjan

Čtení je stejné umění jako psaní. Proto jsem se rozhodl čas od času tady některé své přečtení básní, které mě chytnou, uvést jako vlastní dílo. Omlouvám se autorům, jestli v mých interpretacích nepoznají vždy sami své záměry. Dílo na svět vypuštěné žije samo a každý zvrhlík si s ním může, co chce...

 

Miroslawek: Couvert

 

Slovo „couvert“ znám ve významu obálka nebo příbor.  Tím pádem  mi název k obsahu básně mnoho nenapověděl. Snad jen tolik, že je třeba báseň zasadit do francouzského kontextu.  Ten doplňuje navíc slovo frivolní a  závěrečné náměstí Gréve.  Tento kontext je upřesněn  nejzjevněji v závěru básně, kde je  zesílen motiv teroru – zřejmě jde o teror francouzské revoluce. V tomto kontextu je pak třeba vnímat celou báseň – odvolávky na kontext francouzské revoluce nacházím  v motivech řev, (kočičí) hlavy, obnažené krčky (vět). K francouzské stopě odkazuje i surrealistická aluze „noří prst do tůňky tvého oka  (Buňuel – Dalí: Andaluzský pes), respektive psí smrt.  Psí smrt rozvíjí dále motiv revolučního teroru („Psům psí smrt,“ zaznělo v závěrečné soudní řeči žalobce v procesu se Slánským). Ke stejnému teroru se  lehce kloní i frivolní chůze slev (vidíme-li ve slevě ztrátu hodnot), tmí se (nástup temného období) – stejný motiv temnoty  prochází básní i dál: stín, tarantulí chloupky (černé, navíc  tarantule navíc umocňuje pocit nebezpečnosti), bdí (bdí v noci). S temnotou souvisí nejistota, tušené nebezpečí (viklan). Násilnickou atmosféru potvrzují vřeténka zlomenin (ve vřeténcích navíc nacházíme zrcadlový odraz ke slovu řev), vřeteno může působit i svou podobností ke krku. Násilnické je spojení pěst střev (opakované st-st), spojení značně neobvyklé, temné, implikující jak ránu do břicha, tak vyhřezlá střeva držená v hrsti. Ke stejné oblasti  nelibého břišního tělesna směřuje i sloveso dáví.

První světla mohou jednak implikovat kontrast ke „tmí se“, jednak  básnickou knihu Jakuba Demla. S tímto poukazem si sice moc nevím rady, ale protože  mám důvod se domnívat, že  Deml patří k Míwovým oblíbencům, nepředpokládám souvislost čistě náhodnou.

Pojící látkou básně  je (jak jsme už u Mirosláwkových posledních  básní zvyklí) asociativně rozvíjený rým. Páteř textu tvoří řada: slev – řev – střev – Gréve.  K ní se upínají svorníky druhého řádu, rýmy podvojné: jívy – pivy, stín – zlomenin, vět – střet, oka – potoka, pěsti – náměstí. Všimněme si přitom  zejména častého elegantního střídání krátké a dlouhé slabiky v rýmu – nepřikládám tomu sice význam tematický, nicméně básni  tento postup dodává na dynamičnosti. Nerýmovaný podvojný vztah je také mezi slovy  řev – vřeténka a  pěst – střev (viz výše). Dovolte mi zde odbočit stran Míwovy práce s rýmem. Běžnou funkcí rýmu je označování  pravé hranice verše. U Míwy  má rým za úkol verš dynamizovat, rozvíjet a  rozhýbávat téma. Přiznávám bez mučení, že tento Míwův postup jsem   sám několikrát aplikoval na vlastní básně. Ne, že bych  chtěl kopírovat, je to postup pro moderní poezii legitimní a nepříliš otřelý, jeho výhodou je, že  zatmívá hranice mezi  zvukovou a tematickou složkou básně.

Na závěr ještě   se zmíním  k rustikálnosti Míwovy poezie (Předpokládám, že M. ví, na co narážím). Tato báseň má sice hlavní téma městské, ale přesto jsou zde  jívy a jehnědy, odkazující k přírodě a venkovu. Nemohu si pomoci, ten rousseauismus v tobě vidím jak v koze, to mi nevymluvíš!

 

VIO:  Ranní ros jímání

 

Toyenina báseň, která Via inspirovala, je produktem impresionistického  vnímání přírody s lehce rilkovským, respektive verlainovským  symbolistickým přesahem ( např. v prvních dvou verších). Viova variace  tuto symbolistickou tendenci zesiluje a jeho báseň směřuje k větší míře abstrakce.

Rozbor začnu od názvu. Jde o slovní hříčku, namísto  časového vymezení  a konstatace druhu činnosti u Toyen je zde poněkud nezvyklé spojení slov  Ranní ros jímání.  Vědomí slovní hříčky nám však nemůže bránit v tom, abychom se pokusili báseň číst ve světle názvu. Zdánlivě  může jít o marnou snahu:  v básni  není explicitně zmíněno ani ráno, ani rosa, ani jímání.  Ale nevzdávejme to.

Oproti Toyenině básni došlo ve Viově variaci k časovému přesunu, Toyen píše o předjaří, Vio spíš o rozhraní mezi podzimem a zimou, je to čas prvních přízemních mrazíků. Vida, už se nám tu mihlo  ráno!  Najdeme další indicie?  No, těžko, ale zkusme za ně považovat  třeba onen skřivaní sen – což to není právě ranní sen, jenž se nám zachovává nejjasněji  (s jasností skřivaního zpěvu) v naší paměti?

Dalším  motivem z názvu je rosa: ta sice není v básni přítomna substantivně, ale snadno ji můžeme objevit ve slovese: zářím. Rosa přece září, proč ji tedy nepovažovat za lyrický subjekt této básně? V tomto případě můžeme první  větu básně číst jako básníkovo oslovení rosy. Od slova „zářím“ za třítečkovým předělem  pak promlouvá rosa. Pro rosu může být velmi  přirozenou činností sladké opadání do nicoty (což  je v básni přisouzeno jablku). Nízko opadat  = opadat z perspektivy rosy.

Jablko se tu objevuje  jako motiv podzimu, chcete-li  - září. Všimněte si  té půvabné dvojznačnosti:  ve slově  září je zachyceno jak časové vymezení, tak činnost  subjektu. Jablko je také symbol – biblický symbol hříchu, s tím souvisí a současně je rozšiřován motiv pádu.

Teď se zase vraťme k názvu, a to ke slovesu jímá. Rosa je jímána.  Hřích pádu jímá nás. Jablko se pohybuje paralelně s rosou – spějí k hříchu pádu. Jsme jati pádem hříchu (zle je! zle je!). Zle je proto, že  jde o pád do nicoty (jeho sladkost je klamná).  V této nicotě si skřivan  nechá zdát  hnízda (množné číslo, nebo  partitivní genitiv?). Nejde o hnízdo reálné, jen jeho přelud. Do sta vět víček můžeme číst také dostavět (respektive do sta větviček – větvičky přímo korespondují s obrazem hnízda a dávají iluzi zdání skutečnosti, víčka naopak podtrhují iluzívnost, snivost). Dostavět ke konci hnízdo, které přesto není. Které je pouze pod víčky = ve snu.

V závěru zdvojené  a co ty?  je symbolickým apelem buď k básníku, který zapisuje  zpěv rosy, nebo rovnou ke čtenáři. Jablko  padlo. Rosa padla. Jsou jaty nicotou. A co ty? A co ty?


drfaust
30. 08. 2005
Dát tip
avi

Elyn
29. 11. 2003
Dát tip
Prima.. Těší mě, že viděla jsem i některé věci, co ty ne, a že ty zas, co já ne.. Mám radost z toho všeho..tak nějak. Že jsou věci, které nás nutí přemýšlet... hledat... Nigg: díky ..

drfaust
17. 10. 2003
Dát tip
*

ne, pokud jsi řekl, že tvůj rozbor není jedinou cestou - to se mi strašně ulevilo - žes to řekl, potom nezbývá mi než se omluvit, že jsem si myslel něco jiného ale příště si hodně rozmyslím, jestli budu číst další "čtení", abych zase nepřišel na to, jak jsem blbej určitě budu

Vyjan
15. 10. 2003
Dát tip
Swedish Nigg: Tady jde o omyl. Mé čtení nemá zabíjet v jiných potřebu číst jinak. Má spíš být vzorem, jak hluboko lze do textu pronikat. Můj rozbor není jedinou cestou, proto to nemůže být pitva. Jestliže je můj styl natolik sugestivní, že ochromuje potřebu vlastního čtení a objevování neobjeveného, pak jsem ztroskotal.

tohle je nejlepší, co jsem dneska čet - těžko rozmyslet: viz 1.část: nechci tvrdit, že není spojování, vždyť to souvisí, držet se nějakého vzoru, skládání mozaiky v mozaice, neprozradí o mozaice víc, než exibici sebe sama, nevím, jestli bys za to měl být lynčován či chvalořečen, proto nechci nic z toho dělat já, pravda je, že si zabil jeho báseň, ale ne vždy je lepší ten, kdo vyhraje, záleží na postoji ležícího další věc je ta, že, (podle mého) báseň nemá ležet sama v sobě (viz mozaika), pokud není natolik silná, aby ustála nápor takových rozborů, nečetl jsem (do této chvíle) Couvert a nevím, jestli je v něčem zasazená, pokud ano, pak to v rozboru silně chybí (mě), pokud nemá o co jiného než o sebe se opřít, je třebné se po rozebrání rozstřepů věnovat celku (kdo by chtěl ze střepů udělat ještě menší střepy?) - umění číst není tříštit ale slepovat a ty jsi neslepil (a nebo jsi neřekl, bylo či nebylo co slepovat) - zkusím si teď přečíst tu básněn (těžko bych mohl být přesnější než ty) - ale zkusím se vyjádřit z pohledu celku a mého: je fakt, že po očištění, těžko se dospěje dál než dospěls ty, je to kvalitní obraz (asi i víc) a předpokládám, že naprostá většina zúčasněných se nedopátrala tvého (stejně i já) možná však právě v tom je chyba, v tom očištění (příliš jednoznačném) jestli je poezie pouhým šifrováním a žonglováním se slovy, pak mě vyškrtněte z poezie, tohle nemá se životem ani se smrtí noc společného, chybí tomu dech a mnohoznačnost, protože na barvě se těžko shodneme no, myslím, že ještě nemám na to, abych tuto odpověď vybroousil do přesvědčivosti, kterou vládneš ty, chtěl jsem hlavně zdůraznit, že poezie by měla žít ne jen v sobě "přesto děkuju moc za nedocenitelný stimul, který mi tvoje kritika přinesla (a doufám, že se vyhneš mým básním zde, jelikož jsou jen svědectvím stavby mojí pyramidy bez nákresu jen podle hvězd, které v čase již ne..." - chtěl jsem tím ukázat, že tohle je mnohem horší a že "skrývání do bolestí / a lepení karet na dřevěné obložení / s rukama založenýma / za mříží netopýřích ..." - může být stejně tak vězenectvím, bezdomovectvím, poustevnictvím, slabostí, blbostí ... (když jsem to teď psal myslel jsem na to první) - není to o luštitelích, to by pak Morse byl největším básníkem Děkuju

Armand
12. 09. 2003
Dát tip
záslužná práce... a velmi dobrá, velmi dobrá *****

Vyjan
12. 09. 2003
Dát tip
Nostradamus: Nesouhlasím s tebou. Můj rozbor není jediný možný. Žádné tajemství neodhaluje - pouze konstatuje, že zde tajemství je, že je hluboké a je z něho možno čerpat? K čemu je krása studánky, když na ni jen nechápavě hledíme a nesmočíme dlaně, nenapijeme se? A i když se napijeme, nikdy ji nevypijeme do dna. Toxman: Ano, Boris Cvek tady začal něco podobného. Ale jinak s ním nemám nic společné.

Miroslawek
12. 09. 2003
Dát tip
Nostradamus: než se vyjádřím k samotnému příspěvku, nedá mi neříci, že tento text není onou z Fričova filmu známou, primitivní a svým způsobem až děsivě směšnou vivisekcí profesora Kolíska na Wolkerově básni, která by aplikována na můj text byla odporná i mně, tento Vyjanův příspěvek rozebírá a výsledkem v dohadu napovídá, nevysvětluje a nedopovídá, nevykládá z kávové sedliny a křišťálové koule, co jak je či není... autor na základě (mnohdy bystrých) postřehů formuluje svůj názor a přitom nechává prostor... pro sebe, čtenáře, autora i báseň... a to je onen podstatný a základní rozdíl (a to zcela neodvisle od pozitivního nebo negativního Vyjanova dojmu z mého textu). Vyjan: Velmi rád bych i veřejně poděkoval, že jsi mne po nějaké době poctil svým hloubavým zájmem, který, na rozdíl od mnoha jiných, jde skutečně ke kořeni věci, byť se s ním, resp. s mým viděním může míjet. Dovolím si zde i proto pár poznámek, nikoliv že bych se chtěl přít nebo Ti vyvracet nějaký dílčí nebo celkový pohled, spíš abychom si více rozuměli v místech, kde si sám přiznáváš, že tápeš, nebo kde cítím, že bych měl určitým způsobem úzký úhel vnímání poněkud rozšířit (aniž bych samozřejmě plně řekl, co jsem tím chtěl říci ;o))) To, že se báseň jmenuje Couvert není náhoda ani pouhý pokus o zařazení do kontextu, má svůj význam, abych tak řekl, vnitřně souvstažný k výpovědi, význam, který z patřičného úhlu nahlížen předjímá i shrnuje. V našem (českém) jazykovém prostředí bych počítal, že na ono francouzské slovo bude skutečně nahlíženo jako na příbor, resp. to co se pod pojmem couvert rozšířeně v restauracích obvykle rozumí. Nicméně bych rád připomenul několik dalších, ne zcela nepodstatných možných významů - zamračený, chráněný (ochrana), krytý (skrytý, přikrytý, zakrytý, přístřešek). Spojitost s francouzskou revolucí je nepochybná, otázka nakolik je faktická a nakolik to může být parafráze, historická analogie, alegorie bezprostředněji se mne dotýkajících současných dějů kolem. Překvapila mne tvá poznámka ohledně Andaluzského psa, až po ní jsem si uvědomil, že máš vlastně pravdu, že mé podvědomí mi určitý moment z filmu skutečně promítlo a tvarovalo slova, aniž bych si tento fakt uvědomil. Jinak mám námět zase pro tebe, "ve psí" se dá číst i dohromady, copak nám to s textem provede? ;o) Ad "první světla" - souvislost s Demlovými Notantur Lumina je v hotovém tvaru spíše jen okrajová, přestože původně byla, zdá se mi, dost podněcujícího charakteru. A konečně k té několikrát propírané rustikálnosti, nevím proč každý přítomnost přírodních motivů spojuje s venkovem. Byť nepopírám, že sem tam se něco venkovského i po pravdě vyskytne, většinou to tak necítím, spíš cítím takové, nevím, jestli komplexní je správné slovo, sepětí se svým okolím a vnímám určité věci i a naopak právě ve městě, kde také nepochybně přírodní věci a děje jsou, probíhají a na jehož pozadí mohou v kontrastu o to více vyniknout, nemluvě o tom, že mnohá slova jsou daleko spíše výsledné obrazivé symboly než popisované reálie. Rozbor Viovy básně je pro mne rovněž velmi zajímavý, ale své postřehy si ponechám stranou věcí veřejných.

Vyjan
12. 09. 2003
Dát tip
V mé předchozí poznámce je otazník za "možno čerpat" omylem. Patří tam obyčejná tečka. Pardon.

pampelin
12. 09. 2003
Dát tip
Vyjane, dík. t

cilka
11. 09. 2003
Dát tip
smekám

Lyryk
11. 09. 2003
Dát tip
báječné !!!!

Vio
11. 09. 2003
Dát tip
Ještě se tu zastavím, abych se prohodil pár slov nad pitevním stolem ;-) Díky! *

hermit
11. 09. 2003
Dát tip
t v skvělé, inspirativní! čti a piš nám to! :-)

Nezval
11. 09. 2003
Dát tip
nechápu

egil
11. 09. 2003
Dát tip
ano. vskutku inspirativní.*

Naso
11. 09. 2003
Dát tip
Klobúk dolu!

HankaH
11. 09. 2003
Dát tip
Díky za avízo - velmi zajímavé. tip

Toxman
11. 09. 2003
Dát tip
Aniž bych se chtěl kohokoliv jakkoli dotkonout, podobnost s jistým Borisem tady dle mého soudu je (alespoň tak se mi to jeví :)). Snahu chválím, a kdybych kritiku považoval za umělecké dílo, taky bych si tipnul :))

Toyen
11. 09. 2003
Dát tip
a co já? zírám. poklona pane:-)

Dash_707
11. 09. 2003
Dát tip
Fajn, zase slušné počtení :o) :)))***T

Nostradamus
11. 09. 2003
Dát tip
Omlouvám se, tady tip nedám, i když by si to tvůj kritický útvar asi zasloužil. Nejsem velkým příznivcem veřejných pitev a striptýzů (zvláště u tak povedených dílek); poezie se v tak ostrém světle samozřejmých výkladů jeví jako křížovka či intelektuální cvičení pro členy Mensy. Takto atomicky rozložena trochu ztrácí své kouzlo. Ale je to pouze můj soukromý pohled. Hlavní je, že to nevadí autorům ;-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru