Prstem v písku
Jedním prstem kreslím obrazce
uprostřed pískoviště,
kde někdo odhodil jehly a
vyvenčil psa
Taky nebe
A dost. Řeklo rozmrzelé slunce a
schovalo se za hradbu mraků.
Rozpršelo se.
A jestli existuje Bůh, tak se asi zbláznil,
Yunnan
Ručičky vtichu:
tik tak, tik tak
odkapává krůpěj vína
nižší polarita a
Sudá
Čtyřikrát ticho zapletu do vlasů
a přidám čtyři perly rosy.
Čtyřikrát zaklepu na okna chrámu,
kolem tulák jde a čtvrtou dámu prosí.
Slzy?
Posvátný kráter –
za ticha letní noci já
zkonečků řas pečlivě sesbírám
kapičky rosy
For U
Na papírové fotce se rozpíjí rtěnka
Vkelímku kousek Tvé vůně
Spaluješ pohledem
It‘s like an incredible shit
Bál (se)
Šel vlahou nocí
a nad hladinou rybníka
svítila malá světýlka.
Z lesa se chvilkami ozývaly hlasy,
Příliš světlá
“No to snad nemyslíš vážně. ”
Koutkem oka zaregistruju známou siluetu ve dveřích, ale ani omylem mě nenapadne odvrátit pohled od rozdělané práce. Lehce poodstoupím. Ta obloha je moc světlá…
“Tak já se snažím, všechno ti vyběhám, zařídím, dělám všechno možné a ty.
Je mi líto
“Čiko je mrtvej,”Alice vzrušeně poposedne na kraji postele.
“Cože. ”
“No řikám ti, je po něm. Hele, seš vpohodě.
Čarodějky
Šňůry mostů,
silnej proud,
topí se jiskry vpláči,
ten prý se nevyplácí.
Trefa do srdce
“Vrať to. ” poručím temné postavě vrytířském sále.
Pomalu se otočí a súšklebkem si změří kord ze 17. stol.
Vina
Dlouhý ostrý šíp
trčí ti ztěla,
teď svýčitkou - ne,
spíš snotnou dávkou ironie šeptáš mi:
Skleróza
Mažoretky včerveném zkušeně pochodovaly po náměstíčku přeplněném lidmi kochajícími se tou nádherou. Holohlavý dědula na dálku pokynul svému příteli skostkovanou čepicí, usedl na lavičku a nadšeně sledoval dění kolem sebe.
Sluníčko nemilosrdně pražilo a tak si za chvíli otevřel láhev žluté limonády. Usrkával a přemýšlel, jak rád by si teď dal půllitr vychlazeného piva, které mu ovšem doktor už loni zakázal.
Dva tisíce let
"Pane…. " sluha vstoupil do místnosti jako duch, “vojska právě překročila linii. "
"Už. " Dr.
Skladatel
Sálem se nesly klidné, dlouhé tahy smyčců; postupně se přidával klavír a ke konci se ozvaly i tympány. Skladatel si otřel orosené čelo - ne, tohle pořád nebylo ono. Začínal cítit svíravou úzkost.
Už jsou tomu tři týdny, kdy si jej dal zavolat panovník.
Labutě
Šli ruku v ruce,
mířili k řece,
s úsměvem krmili labutě -
pak společně bloumali po světě.
Svět naruby
Bezdomovec najde v popelnici místo své večeře mrtvé novorozeně a kousek dále, ve své honosné vile, čeká marně milionářská rodina na adopci.
Mému kamarádovi z Ukrajiny neprodají v jisté firmě notebook, ovšem mladíkovi z USA leze stejná firma slušně řečeno do zadku.
Vláda nemá peníze pro nemocnice, školy a další důležité instituce, ale sobě si platy pro jistotu zvedne.
Bulvár má pořád o čem psát, jeho redaktoři žijí celý život ve světě lží a přetvářky.
Arboretum (Tuláci)
Bílý kříž a všechno modrý,
to jsou zbytky par;
za mraky jsou dávno ti,
co se jen ptaj‘.
Přízrak
Kolem dokola bylo ticho a úplná tma. Jen občas spadla nějaká ta hvězda aniž by natropila větší škody.
Ležel vmechu a něco si přál. Vlastně ani nevěděl co a popravdě mu to bylo jedno, protože jako realistu ho meteority prolétávající zemskou atmosférou nemohly rozházet.
Proč vlastně píšu
Asi to nejde jen tak říct. Někdy prostě přijde múza (nebo spíš múzák. ) a já nemůžu dělat nic jiného, než vzít do ruky tužku, nebo zasednout před počítač.
Někdy zase koukám na rozepsané dílko a nenapadne mě ani jedno vhodné slovíčko.