Mám vlastní hlavu
Andělé na výsostech výsměchu
se jménem vedležití
poslepu skrývám se
vidím i nevidím
Hlídač nevědomých duší
Spíš. a já s větrem ve vlasech
na stráži u Tvého lože stojím
spíš. a já slepým pohledem
rozrývám obrazTvého těla krajin.
Milostná
Když malíř stoupne na štafle,
když po těch štaflích ťapká,
já vzpomenu si na Tebe,
bo štafle nejsou vratká.
Hravá
Drolení myšlenek na zpěvavé ptáčky,
svlékání halenek a hraní si s vláčky,
kladení pastiček na ryby s háčky,
to všechno jsou duši mé líbivé hračky.
Ženský orgasmus
Árie noci punkového skladatele
břinká tvojí podrážděnou psychikou
Slunce tvých planet vybuchuje
tisíce drobných erupcí v pružinách tvého těla
Antipředsudková
V klokotající horké krvi se křiví tvůj poznamenaný obličej
a mastné zvratky mé touhy ti vytékají z úst
v tvé ruce můj úd protančí ten maškarní rej
převleků na počestnost, prý touha že je hnus.
Osvobozený
Sem připoutanej orel
a možná jen obyčejnej vrabčák,
co chce si utrhnout křídla
a padat směrem k nebi
Hranice fantazie
Krákorání zlatého havrana
rozevírá přehrady touhy šťavnatých slepiček.
Stříbrní elfové s falešně zlatými vlasy
překračují hranice.
Zbojník Amor
Vlahé tóny rozeznívají zavřené dveře
a ony pukají.
Vůně dřeva omamuje hodovníky
a Amor jako zbojník pustoší jejich bohatství.
Jeskyňková
Chvění se v duších tvého těla,
zamykání očí pohledy ladných múz,
plocha mé osobnosti je rozrytá
z prožívání důlních hrůz.
Nádraží
Nad nádražím poletují holubi,
já jedu pryč a nevím proč,
zemědělci sklízejí pole podél trati,
auta jsou rychlejší než my,
Jeden večer/noc trošku mimo
Učitel sběru třešňových vůní zdraví každej květináč po dvou metrech a obdivuje světla na konci zčernalé krásy velkoměsta. Z čupu sem přepadl na nevyužitý líbací aparát a prozkoumal výkladní skříň kapek vody nasycených mým pachem. Vitrína naší generace rozbaluje alobal a s úsměvem zkoumá okolní flašky pijící z připitomělých úsměvů. Slalom mezi taxíky nám jde překvapivě snadno a s radostí využíváme půlnoční slevy v obchodech s přídavnou lidskou koží.
Proč?
Proč kurva píšu to, co píšu, to, co sem poslední dobou dávám, tuhletu indispozici, všechny ty věci. Nevím. snad z nedostatku výdeje energie, z nekonečných záchvatů kašle, z toho, že je spousta lepších autorů než já, z vtíravé myšlenky ( o které ani nevím, jestli jí vůbec sám věřím) že moje holka někde na sjezdovce flirtuje s nějakým snowborďákem, z pocitu že má hory radši než mě a nebo možná ne, z vědomí toho, že sem k ničemu a vlastní otec si mě neváží. jenže nemám dost síly a snad ani chuti s tím, se sebou něco udělat ani dost odvahy to ukončit.
Obžaloba jedné krásky
Žaluji tvoji krásu, jež zavrhla i realitua vycházet s ní smíš jen ve snu,v němž taháš chlapy na vodítku-jsi domina.
Žaluji tvoji krásu, jež nutí muže stavět kříže,na něž své ženy přibíjejía do rukou jim tisknou hřeby-jsi bohyně.
Žaluji tvoji krásu, jež v mozku obrazy mi kreslíbarvami jasnými až hlava třeští,nikdo z nás stejný nebude už-jsi droga.
Žaluji tvoji krásu,
Moje holka tančí rock'n'roll
Moje holka tančírock'n'roll,
sukně jí lítá někam nad hlavu
a tanečníci naučenými pohyby zkoumají její lůno.
Sedím v betonové rouře,
Odstup Satane
Neposlouchat blázny okolo
musel bych být taky blázen
jen sledovat závody žížal s krtonožkama v podzemních okruzích
a sázet
Naši
Naši se dnes pohádali,
chystali si čaje s jedem,
zítra budou zase sobě
mazat huby sladkým medem.
To přijde
Nehci být tím, koho znáš, komu věříš, komu se odevzdáš,chci být tím, koho už nikdy nepotkáš a kvůli komu neproběhneVítání delegace v ojíněném výstřiku rána zrovna podle tvých hladce slizkých představ
A vlastně ani nevím proč.
Na vyvráceném kříži se přesto povalují islámští fundamentalistésposledními příznivci levicově revolucionářských surrealistických skupin
A vítají ráno východem měsíce a hvězd.
Jelen
I spatřil jsem jendoho dne z okna panelového bytu bílého jelena. Vyběhl jsem obnažený za ním a následoval ho na jeho cestě. Ten jelen pil ze studánek, sytil se na paloučcích a putoval na východ. A potkával jsem na jeho cestě mnoho krásných dívek.
Fragment mých modliteb
Podivná postav městem kráčí,za ní se poraněný anděl vláčí,tvá víra v něj ho neochrání,pokládá pírko do mých dlanía ono plane v nich.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,posvěť se jméno Tvé,přijď království Tvé,buď vůle Tvá jak v nebi, tak i na zemi,a nedej andělům zhynout mými dlaněmi.
Popel odlétá.
Ale já tě ...
Na ten den vzpomínám, jako by to bylo včera. Vzpomínám, jak mizíš v dáli. Jako víla, přelud, postava ze špatného románu. Vzpomínám, jak navždy odchází má duše.
Slunečnice
Slunečnicím usekli hlavy.
a ony pláčou.
Ze slunečnicových slz vyroste nové žluté štěstí,
jen ty mé se někam vytratí.
Biblická
Spali v Ráji pod stromem,
každý večer před Bohem,
stáli, křivě slibovali,
pak si jabko stejně dali.
Plesk
V rytmu bubnů skáču z paneláku,
třesu se přesně podle not,
africké ženy zkoumaj vůni máku,
a sloní chobot tvoří druhý chod.
Zpověď hajzla jménem já
Výtok mysli do kanálu nešel zastavit,
má duše se dávno někde utopila
a já stavím opičí výběh pro svoji sbírku.
Umřela mi oblíbená postava
Svět, přátelé, Bůh a blázni
Svět se zbláznil,
vrtá dírky do podpalubí,
čerpadla mají stávku za zavedení platu
a hasiči plavou v kalužích
Konec jedný nuly
Od tý doby, co sem skočil, se toho moc nezměnilo. Sluníčko pořád svítí, jako by v sobě mělo tunu steroidů, vítr má dneska větší výdrž než Zátopek a Martina se dole pořád líbá s tím hajzlíkem. Však už mu za chvíli rozbiju hubu. Jediný, co se totiž změnilo, je patro.
Prý se tomu říká láska
Podléhám
korozivním stavům mého srdce,
jež vyhlásilo autonomii,
a OSN uznává jeho snahy o nezávislost
Francouzská
Sur la table,
c'est le sable,
ilest tombé de ton ciel,
grave péché il s'appelle.
Žal?
Špičku nože svojí duší zkoumám,
Svět dostal doživotí,
něco začíná a něco končí,
a možná už se nevrátí.
Jidáš?
Jsem kapičkou deště,
do duše ti padám,
tak proč sakra ještě,
nevěříš mým radám,
Nevím
Nevím já nevím sám,
co si mám počíti,
tak píšu básničky,
a je mi na blití.
Hvězda
Svítí, svítí hvězda nad hlavou,
a potom padá,
svým úsměvem nalíčí i stěnu,
jež nad Tebou má zásnuby se zemskou gravitací.
Já, ty a egoistka
Já já já jenom já,
to slýchával jsi příliš často,
potom vždycky nějak has to,
a každá je egoistkou,
Létám ...
Často si v noci jen tak létám. Položím se na záda, roztáhnu svá holá křídla a zavřu oči. Několika mávnutími rozvířím vzduch a letím nad pouštní krajinou. Závan mých dlaní víří písek, až propukají bouře a mne se přesto nedotkne ani zrníčko.
Le désespoir de ma vie
Já stojím nad tvým tělem a nevím si s ním rady,
ležíš tu jako postřelená laň,
proč jen tě tolik miloval,
člověk v mé duši zarmoucený.
Barevná...
Jak černá obloha fialově září.
do hrudi adrenalin bodá,
nastává 30 rudých vteřin ticha,
. a.
Poprvé od kámošky modré hárošky
Snad jednou z dálky přicválá,
a na polibek vzpomene si,
princ, lord, stačil by i kníže,
a z té prachsprosté životníníže,
Sta bohů
Proč vůbec lidé chtějí žít,
a od všeho co nejvíc mít,
sta bohů vzývat u oltáře,
a mrzačit své krásné tváře.
A svítí jen hvězdy
Žárovka hoří. Ty bys sice řekla že svítí, ale to není pravda. Hoří. Hoří elektřinou.
Nemám...
Nemám kam jít,
nemám proč žít,
nemám ani haléř v kapse,
moje srdce trap se, trap se.
Slepý slepec
Slepý slepec slepě tápe,
bez hůlky se městem drápe,
chodník čelem prozkoumává,
šedi světa sbohem dává.
Zbytek hašiše
Krví zbrocený ležím na břiše,
u nosu zbytky dávky hašiše,
ležím a tep tiše doznívá,
plány na lásku dech smrti odvívá.
Stará dáma
Stará dáma žije sama,
muž jí zemřel, syn odešel,
doma zima a spíž prázdná,
důchod žádný - kolaborovala.
Lásku pod zem...
Já svou lásku nechápu,
tak ji radši zakopu,
černozemí zaházím,
kousek taky možná sním.
Chtěl bych ti na tělo...
Chtěl bych ti na tělo napsat,
to co se v srdci mém děje,
svou horoucí lásku ti popsat,
do jakých hlubin teď spěje.