Noc
Světla lamp už pijí z louží,
můry bezhlavě narážejí do jejich skel
a padají k zemi.
Snad aby se pozlatily stejně jako ty kaluže.
Sousedka
„Ježiš, to je těžký. Máš vtom zlatý cihly. “ brunátný pustil na zem další zkrabic.
„Prosím tě, Jendo, opatrně, jsou vtom knihy,“ odpověděla mu Klára udýchaně a na stůl položila čtyři igelitové tašky plné nádobí, pečlivě zabaleného do novin.
Gadžo na balkoně
Gadžo na balkoně
Je druhá hodina ranní. Stojím na balkóně svého pražského bytu a kouřím. Je po dešti. Vzduch je prosycen těžkou noční vůní rozkvetlých stromů.
Bohuslav Reynek
Galerie JRC na zámku v Dobříši
pořádá
v pátek 13. prosince 2002 od 18. 00 hodin
poslední letošní vernisáž
Pendlovky
Pendlovky
Upatlaný hrnek od dávno vypité kávy. Vpopelníku opuštěná dohořívající cigareta. Vkřesle poblíž stolku sedí skoleny pod bradou ještě ani ne padesátiletá žena sprošedivělými vlasy, nepřítomným výrazem ve tváři, očima jakoby obrácenýma do sebe a chvějící se bradou. Kýve tělem zcela rezignovaně vpravidelném rytmu starodávných pendlovek na zdi pokoje.
Monolog bankovky
"No, co vám budu povídat. Ležím si pěkně vteple, vsuchu, ve tmě … a pak se to stalo.
Ten můj byt, tu těžkou ocelově lesklou skříň, jednoho dne snámahou kdosi otevřel a vnitřek oslnilo nepříjemně ostré světlo zářivky. Musela jsem rychle přivřít obě oči.
Stará paní Mráčková
Stará paní Mráčková
Sezóna pomalu končí. Letní hosté zmateně pobíhají po hlavní třídě a ve velkém skupují sádrové trpaslíky, porcelánové slony zásadně schobotem nahoru, matrjošky, růže z vodního kamene, lakované mušle, pseudorustikální lžíce,…
A támhle. No tak to je opravdu skvost. Obří keramický talíř sručně malovaným jelenem.
Jsi sám
Jsi sám
Jsi sám
a na obloze už hoří lampiony,
co rozsvítil je kdoví kdo.
Návrat diktátora aneb z deníku šílené učitelky
Ráno jsem zaslechla cosi nepříjemného, podobalo se to zvuku neodbytného pisklavého komára. Otevřela jsem jedno oko a v duchu lítostivě zaúpěla.
”Mami, ještě néééé, ještě půl hodinku. ”
Ale neúprosný ukazatel času, můj odedávný nepřítel budík, mi jízlivě znovu zavelel.
Sedmikráska
Miloval tě, kdo tě sázel.
Sedm krás je v tobě skryto
a tak chodím inkognito
přes ploty a přes zahrady,
Prázdnota
Prázdnota
Musíš to prožít.
Je to těžké jak tma
a velké jak noc.
Štěstí
Štěstí
Hrozně moc jsem si ten den
přála mít štěstí.
Hrozně moc jsem ho ten den
Kožená grimasa
Kožená grimasa
Až po krk ponořený do stoky citu,
přiblble vyptávající se pořád: “Jsi tu. “
jo … doba pokroku.
Šokující návrat
Šokující návrat
Tma houstla. Prořezávaly jí jen ostrá světla reflektorů našeho automobilu. Foukal studeny vítr. Dálnice se postupně proměnila v silnici první třídy, později v okresku a nyní jsme projížděly něčím, co připomínalo tankodrom.
Orgasmus
Orgasmus
Kapičky potu na rozpáleném těle.
Zrychlený dech a tlukot tvého srdce.
Jazykem se mihneš v okolí bradavek
Zoufalství nad kyselinami
Zoufalství nad kyselinami
Chemie není tvůj kamarád.
Ale vždyť, tetinko, já ji mám rád.
Jo, to bychom nedřeli na reparát.
Na písku
Na písku
Brečí , když berou mu lopatičku,
písek mu sype se z vlásků.
Vede teď souboj o holčičku,
Buď chvíli zticha aneb odzbrojující
Buď chvíli zticha aneb odzbrojující
Oči jak chrpy,
ústa co trpí,
když „musí jít na chvilku spát“.
Klavírní koncert
Klavírní koncert
Vysoký, snědý, napůl šílený,
dlaně a prsty co neviděl svět.
Akordy víří, není smířený,
Bigoň
Bigoň
Dveře se za průvodčím se zaklapnutím zavřely a kupé žilo zase svým životem.
Dvě kypré vesničanky pomlouvaly krávy ze sousedního družstva, a nutno dodat, že nejen krávy.
Sympatický vysokoškolák pročítal skripta v domnění, že se ještě stihne naučit to, co za semestr ještě ani neviděl. A to ho zítra čeká opravný termín.
PLÁN NA ZJEDNODUŠENÍ PRAVOPISU
PLÁN NA ZJEDNODUŠENÍ PRAVOPISU
Zejména v poslední době se ukazuje, že český jazyk způsobuje všemi svými
pravidly, výjimkami z pravidel, archaickými vazbami a dalšími nástrahami
značné potíže nejen cizincům, ale ve stále větší míře i rodilým Čechům.
V noci
V noci
Perem jak klíčem otevírám duši.
Papír popsaný poslouží co uši,
jenž vyslechnou, jak srdce bolí.
Ulesního pramene
U lesního pramene
Pozvolna levá střídá pravou.
nohy mé bosé kráčí travou,
Modříny větve své k zemi kloní,
Čekání
Čekání
TRIKY-TAKY, TRIKY-TAKY
budík mi dál ordinuje tiché chvíle samoty.
Na poschodí se se skřípěním vyštrachal výtah.
Balada o duši
Balada o duši
Seděla v blátě opilá a skleslá,
dlouhé vlasy stíní její tvář.
Možná byla kdys patřičně hezká,
Tulák
Tulák
Vyhnali tuláka, když venku pršelo
a déšť byl studený, zima šla na tělo.
Vyhnali tuláka a už se stmívalo,