Tak trochu
Tak trochu stárnemepod bílou pokrývkouTak trochu stárnemena černé židliVlažňoučké srdce se krmíjen polívkouKlesá nám hlava kdelhostejnost bydlí
Jen občas se ještě válíme ve sněhuJen občas si zpívámehýbáme hlasemsamotnísamotnípláčeme pro něhumáminých prsů a tátových ramen
Domek na venkově
Byl nádherný den. Tak nádherný, že jsem si musela zpívat vautě. Doma mi Pavel zakazuje zpívat, aby mě neslyšeli sousedi. Docela mi to schází, hlavně při mytí nádobí a luxování, ale už jsem si zvykla poslouchat rádio, to nikoho neurazí.
Místo k sezení
Byl sychravý den a lidé na zastávce se choulili do kabátů. Šárka nastoupila do stotřicetdevítky a vmáčkla se mezi cestující. Vautobuse bylo horko a dusno. Kdyby se alespoň mohla protlačit kokénku.
Skokan
Obloha byla tak čistá, až se leskla. Žádný mráček, ani šmouha, jen tenký bílý proužek, který vytékal z malé siluety letadla. Vparku kvetl zlatý déšť a něco jako trnky, voňavý keř obsypaný bílými kvítky. Blanka sebou cukla, když jí před nosem prosvištěl tlustý čmelák splyšovým bříškem.
Vůně akátů
Bylo nebylo. Vjednom kopci vpražské čtvrti Vršovice stál cihlový činžák se žlutou omítkou. Kolem něj vedla silnice dlážděná zaoblenými kameny a lemovaná ubohými akáty. Akáty na jaře kvetly a kdyby byly ve Vršovicích nějaké včely, dávaly by krásně světlounký med.
Vydra
Zeptal jsem se vydry,
Jakpak se jí bydlí.
Zda má noru soukromou,
Družstevní či státní.
Insomnia
Půlnoc bušila na okenní tabule, přes které se do pokoje vtíralo světlo měsíce, hvězd, pouličních lamp a zářivek zprotějšího domu. Magda se znovu převalila na posteli a vzdychla. Bez námahy otevřela oči a pozorovala stíny na stropě, které se daly rázem do pohybu, jak kolem projíždělo auto. Snámahou je zase zavřela.
Někdy uhneš
Nestínám hlavy
ani moudrým klaunům
Být královnou tvých snů
rudým pláštěm bych
Program na víkend
Pobýt si v modré krajině
kde roztoužená mlha
si hladí bříško
A načít minerálku
Úlomky
Držím vruce krunýř a cítím, jak se mi pomalu zvedá žaludek. Na křehké skořápce zevnitř vystupuje jemný žebříček páteře, který je nabarvený černě a připomíná kmen exotického stromu. Zbytek má nažloutlou barvu a domorodý umělec jej pokreslil postavičkami lidí a zvířat, které mi připomínají kresby kromaňonských lovců a také něco hodně vzdáleného a krásného.
„A kam dáme tu želvu.
V hotelové hale
Vhotelu Villa Blanca se toho dne moc hostů nezdrželo. Po půlnoci jich několik chrupká vpozlacených postelích, pár jich dopíjí vínko vhale a většina vůbec nepřijela. Ne, že by si zamluvili pokoj a zůstali doma, to ne. Prostě je ani nenapadlo, aby strávili páteční noc ve stylové prvorepublikové vile se zelenými závěsy, kam je to zcentra téměř patnáct minut taxíkem.
Cestou
Náměstí bylo vneděli odpoledne vymetené, jakoby se celé město odjelo koupat krybníku. Jen na zastávce autobusu posedávalo několik lidí, kteří čekali na náhradní autobus do Prahy. Kolem nich obcházelo pár holubů, při chůzi se jim kývaly hlavičky dopředu a dozadu a jejich drápky lehounce škrábaly kamennou dlažbu.
Libuška seděla na tašce a stírala si pot zčela.
Louže
Louže
Jeden drzý čokl
Zlouže vodu polkl.
Ač je stále maličký,
Nosorožci
Nosorožci
Když jsem běžel tuhle zkopce,
Srazil jsem dva nosorožce.
Váleli se ve sněhu,
Milenci
V místnosti byl příjemný chládek. Otevřeným oknem bylo slyšet rádio od sousedů a cítit vůni, kterou vydává tráva po dešti. Vpaprsku světla, které dopadalo na skleněný konferenční stolek, tančil zvířený prach.
Posadil se na pohovku a složil ruce do klína.
Poprvé
Probudila se to ráno poprvé. Věděla, že ještě několikrát usne a probudí se, jako každé jiné ráno. Ale dnes se jí usnout nechtělo. Chtěla jen bdít a koukat do stropu a strhávat zněj očima zbytky noci.
Madona
Madona
Vložnici mám obraz Madony.
Tváří se přísně
Jen já vím,
ČD blues
Jedu zPlzně do Prahy
vlakem, co zakopává
o každou vedlejší kolej.
A modrej chlap mi řek
V přístavu
Vpřístavu
Mnohokrát dálky
dívaly se zlodě
na pyšné plavce,
Pavouk
Pavouk
Usíná pavouk na stěně
Má oranžovou barvu
A muší pajšl