Písmák Erotické omalovánky
BODY { text-align: justify }
P { text-indent: 2em; margin: 0ex }
Barvy snů tajných dost rychle se mění
Kde černá vládla se růžová cení
Tesco
BODY { text-align: justify }
P { text-indent: 2em; margin: 0ex }
Rozpotácen steskem
rozloučil se s Tescem
Rádce
BODY { text-align: justify }
P { text-indent: 2em; margin: 0ex }
Prolog:
Přímočará svědkyně
BODY { text-align: justify }
P { text-indent: 2em; margin: 0ex }
Přímočará svědkyně
Zoofílie
BODY { text-align: justify }
P { text-indent: 2em; margin: 0ex }
V zoologické zahradě
Ema má maso
BODY { text-align: justify }
P { text-indent: 1em; margin: 0ex }
"Pojďte si sednout," překvapila Prouzu věta, o které si myslel, že do dnešního světa už ani nepatří. Dávno neviděl, že by někdo někoho pustil v tramvaji sednout. A ještě k tomu jeho. , který má lístek jen k stání.
Zastavit čas
BODY { text-align: justify }
P { text-indent: 1em; margin: 0ex }
Starý Prouza nastoupil do vozu a podíval se na hodinky. Pokaždé, když na ně takhle kouknul, se polekal, že nejdou. Ten okamžik, než se vteřinová ručička rozhoupala ke skoku na další čárku ciferníku, mu pokaždé připadal nekonečně dlouhý. Vždycky ho napadlo, že se porouchaly, nebo že se vteřinovka ulejvá, protože ji zrovna nikdo nehlídá.
Horydolyčernejles
BODY { text-align: justify }
P { text-indent: 1em; margin: 0ex }
Konečná tramvaje. Pondělní ráno. Proč se vlastně říká konečná, když právě tady to všechno každý týden začíná. Lidi se hrnuli do otevírajících se dveří spřažené dvojice vozů.
Mysli si číslo
BODY { text-align: justify }
P { text-indent: 1em; margin: 0ex }
Pocit, který mě naplnil vždy, když jsem projížděl tímhle místem - tedy vždy, když jsem si všiml, že jím projíždím - by nejlépe vystihla slova: Jako ve vězení. Úzká ulice, která pokračovala z prostranství za mostem, byla po obou stranách lemována vysokými zdmi. Zatažená obloha a déšť toho dne jen umocňovaly pocit úzkosti. Zkraje ulice sice svítilo několik oken, ale ta po pár desítkách metrů vymizela.
Miluji Tě. Slůně
BODY { text-align: justify }
P { text-indent: 1em; margin: 0ex }
Nahá, zatahalo Prouzu za oči první slovo nadpisu v novinách, které držela čísi ruka. V šedivém ránu takové slovo zahřeje. Nahá mrtvola ženy nalezena na skládce, ochladilo se, když majitel noviny rozložil. Drobnější tisk pod tím už Prouza nepřeluštil a popravdě řečeno ho ani nezajímal.
Knoflík
BODY { text-align: justify }
P { text-indent: 1em; margin: 0ex }
Uthl se mi knoflík. On tím vlastně hrozil už dlouho. Asi týden jsem si při každém zapínání kalhot uvědomil, že se svazek nítí, který ho drží, poněkud prodlužuje. A teď se to stalo.
Stačil jsem uskočit
BODY { text-align: justify }
P { text-indent: 1em; margin: 0ex }
Bureš se Podíval nad sebe, když zaslechl to praskání, ale bylo už pozdě. Stačil jen zvednout ruce, aby si chránil hlavu. Jak najednou neviděl na cestu, natáhl se přes tu první, menší padající větev. Druhá, tlustější než telegrafní sloup, ho přitlačila k zemi takovou silou, že měl pocit, jako by ho mírně zamáčkla do asfaltu.