Písmák Nejzbytečnější výpravy
Tak jako je marné putovat za mizícím sněhem
a ranní rosa je krátce po poledni jen vzpomínkou
tak jako tající led ví, že bude dál jen vodou
a noc nad ránem je zoufalou milenkou
Na stěně
Pověsím se na ni
Zůstanu tam
pro všechna splněná přání
Pro to, že se znám
Co je za den?
Ještě pořád si dobře vzpomínám na den, kdy jsem zjistil, že jsem zestárnul. Bylo to v lednu. Někdy kolem pětadvacátého. Přesně si to nepamatuju, protože paměť už mně od toho dne neslouží jako dřív.
Špalíček hrůz
Na podlaze sedí a přemýšlí o noční práci
sentimentální moták z pavučin si smolí
na té podlaze je malý, skoro se tam ztrácí
je v pohodě, netuše, že dnes večer ho to skolí
Zpověď tasemnice
V pondělí
ve středu
jo a taky v úterý
v pátek
Znamení
Vesmírná stanice kroužící po orbitální dráze Země…
Zrovna jsme prolétali pásem asteroidů, když jsem dole pod ovládacím pultem uslyšel takové tichounké škrabání a pokašlávání. Opatrně jsem vyndal nohu ze třmenu, kterým jsem byl uchycen k podlaze modulu a sehnul jsem se, abych se podíval, co to proboha může být. Nebylo tam moc vidět, tak jsem si musel vzít z pultu baterku. Zmítán obavami jsem posvítil do setmělého prostoru u mých nohou a z toho, co jsem tam uviděl, mně doslova polila hrůza.
Něco málo o bižuterii
Vždy když na na uších mám pověšený kámen jménem Svět
to na krku vždy cítím tíhu z perel svých nejvšednějších dnů
pak na všech zdech se objevuje mozaika mých promarněných let
takže nakonec jen v trávě hledám prstýnky z nesplněných snů
Těžký vzduch
Nadýchaný polštářek zkaženého vzduchu
konejší naplácané pozadí na obraz bez talentu
a nalezený ocásek ve víně nemá ani tuchu
kdy skončí hostina ke slávě opulentu
Hlad prvního dne po válce
Maličký Pán v hromadě sutin Světa stojí
a přemýšlí, co malého k jídlu by si dal
tisíce nápadů nad menu se mu hlavou honí
a jen ví, že něco vydatného rád by posnídal
Houston, we have a problem
S nadějí rakety opouštějí rampu mé duše
na každý den plánuji vždy jen jeden start
myšlenky, vzpomínky - ale prosím jen tiše.
hučení motorů a forsáž jsou pro duši zmar.
Když je vám třicet... a víc.
Přemýšlím nad dobou, kdy jsem nechtěl být pamětník
všechno, po čem toužil jsem, měl jsem hned
za halíř svobodu, sny zdarma a lásku za pětník
nebyl pro mě tenkrát ve vesmíru lepší Svět
Obecné pravdy
Každé zboží má svého kupce
Každý chytrák má svého hlupce
Každý banán se chrání v slupce
A úl vždy nakonec vyvrhá trubce
Občas i takto chodím domů. :)
V růžové zahradě
v obrovských botách
poměrně v pohodě
večer se motám
Všem adminům, kteří neakceptují princip imaginace a zamykají témata aniž by je pochopili......
Spí kolibřík se svými křídly.
Netuším, nevím, nestíhám
Miluje se gejzír se svými zřídly.
Odpověď neznám, téma zamykám
Z noci se bez našeho přičinění stává den...
Za oknem padají kusy z těla noci
přes lampy žíhají tmě černý vlas
snažím se pochopit, možná poznat věcí smysl
naštěstí spánek mně dopřeje konejšivých spás
Existenciální reminiscence na dětské říkanky. :)
Kočka běží římsou
pes leží za oknem
déš't nedokončí pouť svou
a já nemusím ven s hadrem
Nosferatu
Některé barvy vidím jen já
v jejich valérách se ztrácím
odstíny, v nichž sen se mi vždy zdá
a do jejichž palet se rád vracím
Kraťas
Přesně si pamatuju na den, kdy jsem začal zapomínat.
Egoista
Nad životem svítá a moje slunce zapadá.
Nemůžu souhlasit.
Nemůžu souhlasit s nikým.
Nemůžu souhlasit s nikým, kdo je.
Kraťas II
Pro všechny bezbřehé zde, jako jejich voda, nechám vzkaz: "Moře Vašich možností je stále nekonečné. "
Intelektuálovo ráno aneb tady to totiž poletí
Nádherné ráno. Vstanu z postele a jednou nohou šlápnu do zbytku včerejší večeře. Chvilku se v tom jen tak matlám a pak se jdu umýt. Otočím vypínačem v koupelně a běžím k oknu v pokoji.
Některou noc...
Zatuchlý kamrlík na předměstí. Snažím se rozchodit svůj obstarožní psací stroj. Prší. Mokrá nálada je k psaní nejlepší.
Performer
Každá nová hodina začíná stejně. Držím se při zdi. Opatrně našlapuji. Každý chybný krok znamená ztracené úsilí z mnoha předchozích dnů.