Písmák Grotte Chauvet
kdysi jsme rozdělali oheň
a teprve tehdy
skutečně oddělili světlo od tmy
mihotavé kruhy tepla
Verdun
Paříž ode zdi ke zdi
rozdrážděná šansony
zatímco Monetovo nádraží v Saint Lazare
odváželo na frontu
Bernas
staré vinice
vysloužilé natolik
že se nehodí
už ani jako lákadlo na vinětu
Tranchée des baionnettes
hlína vyvržená
takovou silou
že ještě ve vzduchu
stačila prosít
Granada
vjedné zmých básní
se mihla Marie Antoinetta
vukradených teniskách
o několik let dál
Les wagons réservés aux femmes
matka sdcerou
vpupeční šnůře ženskosti
oči stejné
jen paže přeskakují
Doba chvíli po poledni
o náves se opírá slunce
a hospoda skrámkem
tak malými
že se rovnou vchází
Září
ráno je jako vynořené
z křtitelnice
na dohled Pavlov
a vevinicích
Tání
zase mít strach o duši
chimérou jara
krmit polární lišku
vjejich vděčných očích
Moderna
milenky sjeté hašišem
zdi sgraffitovými výkřiky
v teplých barvách
a kruhové náušnice
Tabák
prokletí
na jehož počátku
byla slabost conquistadorů
a smutek jejich koní po domově
Býčí skála
už nebudu mít to štěstí
vynášet zpísku kanopu
sposlední večeří
egyptského prince
Zpovědnice
všichni rádi nasloucháme tajemstvím
tichému šepotu
o nevěrách
vtmavém podloubí
Rouhání
na přímém slunci
židovské čtvrti
popíjím kolumbijskou kávu
a kvadrantem popelníku
Krátká báseň o stavbě katedrál
Barbora je zvenčí
podepřena žebrovím velryb
a místní kadidlo
zapálené na kahanu
Iberica
tančit flamenco
znamená vykopat studnu
spoutat labuť
a naučit její krk
Mytologie
dnes v noci
jsem viděl Artemis
přicházet zlovu
bylo mi dovoleno zahlédnout
Letní reminiscence
nechal jsem si ji na zimu
na den pravoslavných Vánoc
kdy se rozbalují ikony
příliš dlouho odolávající
Mitochondriální Eva
z otevřeného okna
dopadají na kočičí hlavy
výkřiky lásky
mrouskání homo sapiens
Vinobraní
Pálava vypadá
jako Sinaj
vpředvečer desatera
ze strachu
Čtení
můj dávný přítel
odešel po dvou básních
netknutý předehrou
vyměnil dveře
Podzimní andante
ještě včera bylo vidět v oknech
hořet oheň
ale pod rukama vloženýma na sklo
sotva zadoutnalo
Lettre au Pére Noël
poslouchám chanson
zaslaný kamarádkou
která zapomněla
že má francouzština
Hvězdná výročí
dnes máme všichni
plná ústa Jurije
půl století
letů do vesmíru
Setkání v Národní galerii
když mluvil
opíral se o zem holí
hromosvod pro všechny
osudové rány
Místo, kde nocuje lunapark
horská dráha rozsvícených vesnic v údolí
pocity nahoru a dolů
vtom špatném typu závratě
co místo srdce
Věstonický soumrak
v zákrutě mamutího klu
se stmívá
slunce klouže
po bílých skalách
Urbi et orbi
na obzoru vystupuje
en face Petrov
ranní opar přikrášluje
jeho strohost
Vyplavená ústa
měla to být báseň
o zaplavené katedrále
o rosetě smáčené deštěm
jako když vylijete vědro vody
Napospas
přijel jsem na Bílou horu
v pietní náladě
i když tramvaj poháněná elektřinou
jen těžko připomínala průvod
Soprán
hlas kterým se uspávají včelí úly
aby sládnul med
a květiny se nemusely bát
že po milování budou smutné
Moje Jericho
svítá naruby
jako když nedočkavě
pověsíte akvarel
nad hlavu Večernice
Bez okapů
prší a mě prostupují
apokalyptické myšlenky
mokrý šos
i bosé ženy
Autoportréty
Autoportrét I.
po delší době pohled do zrcadla
zelená a šedá
úředně potvrzená
Hřích
bylo to fajn
neohlížej se
lidová podoba
posledních vět
Dichotomie
jedna ulice
dvě tváře
na levé z nich
oprýskaný kostel
Pootevřeno
noc vcizím bytě
plná odkazů předků
sesbíraných grafik
i dalších věcí
Cykly
třetí den roztátého sněhu
venku deset nad
a vlaštovky napůl cesty
neomylně domů
Gnozeologie
zmatematických věd
jsem se naučil jen
odčítat a sčítat
při dobré konstelaci hvězd
Petrov in flagranti
mrzí mě
že na železných vratech
brněnské katedrály
chybí klíčová dírka
Na prahu nového dne
svítá
město na obzoru
je jako vystřižené zlepenky
plochá šeď
Podzimní kapitulace
byli jsme obklíčeni městem
na malém pahorku
ze kterého by se dala vést bitva
plná obětování
Obyčejná místa
přítel má hospodu
nad barem jmelí
a slaměné čarodějnice
které jsme každý duben vnávalu lítosti
Tomba di Giulietta
procházím Veronou a listuji Shakespearem
městem co je a osudem který se nestal
přesto stojím u mramorového katafalku
ohlodaného časem jako ztvrdlá kůrka chleba
Galerijní zastavení
Modiglianiho družka
s obnaženými ňadry i klínem
které byly dokonale čitelné
již na první pohled
Ponocování
do zámeckých zahrad
jsme vtrhli vratkým krokem aviatiků
co na zemi protančili noc
oslabeni kocovinou
Bez pozdravu
ráno kouřím u lokálky
a často tě potkám
ještě než odklepnu zbylý popel
zažitým pohybem ukazováčku
Nespavost
lékařské váhy odměřují délku mého spánku
a střenka nože lámající prášky vedví
dělí noc přesněji než vzpažené ručičky hodin
a odráží skleněné oči ryb
Chodíme stejnými ulicemi
maloměsto
kde cesty nevedou nikam
a nebo jen zpátky
na náměstí které stočené v kruhu
Odvaha
před rokem se krajinou prohnala smršť
přespala v lesích
a její divoký spánek
lámal stromy
Někdo před námi
po dlouhé době
jsem měl vrukou knížku básní
byla na hony vzdálená
mým slovům
11.přikázání
bylo mi zjeveno
že muži nepláčou
jako by to byl zákon
vepsaný mezi řádky desatera
Návrat na lagunu
vrátil jsem se po letech do Benátekjen tak na obědu kterého vám moře hladovější než vyolizuje konečky prstůuž tehdy se dívalo zelenýma očimas linkou gondolkteré jsou černostmutnéa kdyby je táhli koněbudou připomínat pohřební lafetuplašenou rackypřesto i dnes odvážejí turisty pod klenby mostůkterých nepřibyloa nesvázané břehybrání lidem stárnoutprotože není s kýmtato výsada je přenechána domůmkteré tu staví na základech utopených stromůale naštěstí i mezi nimi jsou místakam ani moře nemůženení jich moca jsou drobná jako napůl rozevřená dlaňstromy tam ještě mají větvělisty stínya opodál se suší prádlokteré Ti nevím proč zavonělo.
Rozhledy
bylo mi dovoleno nahlížet do světa
tvým kuchyňským oknem
na opuštěný dům chovatele holubů
který zpustnul když se ptáci jednoho dne
Lov na Evu
divný večer
na okna se lepí odpadlíci
dešťové kapky
a březen
Babička odešla na začátku léta
babička odešla na začátku léta
vhodinách kdy svítání
začíná nabírat na síle
a kdy nás s dědou
Zjevení
to co po ránu viselo na obloze
nebyla jen mračna
ale spíš olověná deska přibouchnutá
vztekle na hrany světa
Prvních dvacet
sytil jsem se kouřem
i když už dlouho nebylo sucho
podpalující lesy pouhým výdechem
mileneckých úst
Co všechno stráží Děvičky
na cestě červená jablka
kterými někdo napravil díry
vymleté deštěm
jako by se bál kamení a vápencových skal
Svatba v kostele
přál jsem si
zakrýt slunce stínítkem
aby uvnitř bylo světlo
šetrné a vlídné
Rekonstrukce
můj přítel opravil
dům vžidovské čtvrti
mezi staré zdi
vydrolené modlitbou
Sólo pro tanečnici
dívka soblečením na příděl
a vdruhém dějství kovová tyč
plná otisků zkamasútry
a dlouhé pohledy
Ráno po evangeliích
byl velký pátek
noc čerstvých hrobů
a mlýnských kamenů
které i bez vody běžely ke skalám
Dívka s profilem
potkal jsem Nefertity
a nemohl se splést
protože jen vletních nocích
ožívají sochy
Jména mramoru
Bianco Sivec
Bianco Carrara Statutario
Rosso Levanto
nejdříve bílá tvář bohorodičky
Hra s ohněm
vkrabičce mi zůstalo pět posledních sirek
a bohužel žádný tabák který by zahořel do modra
a stočil se do klubíčka vysoko u zdi
aby tak podpořil klenbu
Bláznivým holkám
je jen jeden básník
kterého si smíte pozvat na schůzku
jako starosvětské garde
stabákovými prsty namísto rukaviček
Zapomněl jsem Monu Lisu
snad mi nikdo nebude mít za zlé
začnu-li báseň o Paříži
poděkováním německému důstojníkovi
který měl rozkaz ji na konci války vyhodit do vzduchu
Ráno ve Věstonicích
přišla dřív než víno
a sotva do dlaní
položila hlavu
zdálo se že spí
Smutek moderních madon
představte si madonu včerném
a může to být klidně rolák
vysoký až kmalému důlku na bradě
a žádné další barvy
Bez názvu
„Doslova se srdcem na dlani se narodila holčička vindickém státě Čchattísgarh. Miminko má srdce umístněné vně těla a ve chvíli narození si je přidržovalo pravou dlaní. “
zdálo se to jako novinářská kachna
vypuštěná zdruhého konce světa
protože kdo by věřil
Tanečnice otočené zády
mám rád ženy které tančí
i když jsou muži slepí
a všechna vyznání ktanci odmítají slovy :
„Nemám ráda párové tance“
Florentští Důstojníci noci
někteří lidé nechají ve městech své peníze
ti chudší ozvěnu svých kroků
a básníci kteří měli štěstí verš
chtěl jsem je rozhodit vulicích