Písmák Chci to!
Těžkopádně se vracím domů
nocí.
A vší mocí
se snažím zvedat kotvy co mě táhnou dolů.
U slepé kočičky
Většinou se probouzím tak kolem šesté odpolední, dnes to bylo tuším už vpět, poslední dobou nemůžu spát. Vrychlosti si dopřeju něco ksnědku a pak už jen cesta smradlavou městskou a noční bar u Slepé kočičky. Majitel se pěkně vyřádil na názvu i na barmankách. Nenávidím ten lacinej obleček a ještě stupidnější mi přijdou ty kočičí ouška, ale je to ta lepší varianta, jak sehnat nějaký peníze.
Přítel
Že prý pod lampou je největší tma,
ale já mám pořád pocit,
že jen když zavřeš oči.
Pak přestaneš se sám sebe bát.
MHD
Lidi jsou lidi, ať už doma nebo mezi lidmi svými,
jen masky mají, které mizí snad jen, když píšou rýmy,
lidi jsou lidmi, a doma třeba básní,
oni jsou uvnitř všichni přece krásní.
Psýcha
Krouží mi ve spáncích
podivné myšlenky,
tahají škrábají,
naráží do lebky.
Mrakovina
Vlivem sadistických větrů k ránu
Noční obloha roztrhla se na kusy
a z jejích naostřených cárů
popadaly hvězdy.
Nahota, podzim 2010
Je to příběh od příběhu horší,
sluníčko líně připaluje uši
a tu lidskou kůži hroší,
kterou dívka dneska potřebuje. Protože,
Zelenina 4
Partizán Hrášek se spustil po nohavici za pomoci naklíčených háčků. Utíkal z ústavu pro duševně choré, kam vláda zavřela všechny, kteří bojobali za zeleninovou válku. Měl tu schůzku s jedním ze zásadních zběhů lidského pokolení. Pan Skřivánek řídil hnutí za obranu zeleniny.
Rozpuka
Z tónů co stékaj
po rozpukaných prstech,
co se rodí z rozpukanejch duší,
zvedaj se mi do pozoru city.
Kaos
Neschopná čehokoliv zarývá si nehty do čela.
. jen krvavé šrámy ve tvaru srdce,
nebo jen dvou čar, které se spojují.
Teď
Odkráčela svléknout své tělo. Sprše dává to, co jemu dát nechtěla. A ani půjčit. On, pro ni bílou dírou plivající po ní budouctnost, ona pro něj jeho minulostí.
Stařec
Z fasády domů číhástáří. Opeřená omítka odlétá. Na zem. A dům je zase o vrstvu zmlazen.
Zmatek
Kolos vzpomínek, les pocitů,koláž. Všechno tohle utíká mi z uší. Párové výpary, pára. Pár pocitů se zadrhlo.
Světlonoš
Pod smyčkou ze smyčcového
vlasce, schoulená v zátylku
starce
svého nitra,
Kreslím vrásky
Kreslím si vrásky do čela
kvůli očím mého zrzavého anděla.
Bojím se o čistotu.
Peru v Prevolu,
Ideální muž
Říkají o mně, že neumím kontrolovat srdce rozumem. Dokonce i astroložka se na mě dívala se soucitem, zhotovujíc mi mřížku mého osudu, v lásce jsem neměl mnoho štěstí. Ale miluji přece tak silně. Svou lásku rozmazluji jako nic jiného, dárky jsou na denním pořádku, dokonce zastávám i všechny domácí práce a odměnou nežádám nic, než náklonost své vyvolené.
Stopařka
Stopuju sama sebe.
Hledám tíhu ve stopách
a místa, kde jsem se ztratila.
V mapě života
Pomalu
Pomalu kladla nohu za nohou, jen pomalu, opačným směrem, s očima upřenýma před sebe do dvou bodů ve tmě.
Je za mnou dlouhá ulice a vysoká brána od parku.
Uvažovala, zatímco se, co noha nohu mine, vzdalovala do tmy.
Nemám strach.
Kaleidoskop
Chytám se sama do sebe,
klamu se nerýmem a očima,
mihotám se
v mlze.
Arnošt Hrášek
Arnošt Hrášek přecházel roztržitě po pokoji. Měl za sebou první úspěšně vybojované bitvy s lidmi. Zelenina nebojovala tak jako oni a lidé, ti byli celí zmatení a nešťastní. A dneska, po víc než půl roku osvobozování, začalo jít opravdu do tuhého.
Sůl
"OSOL SI TO".
Lžíce mi padá z ruky, přičemž působí přílivovou vlnu tsunami a rajská polévka šplouchá na pruhovaný břeh aglického vzorovaného ubrusu.
"PLESK".
Lžíce se jak ve zpomaleném filmu odráží ode dna a rajská šplouchá onou vlnou až na pevninu perského koberce z nefalšované měkké a drahé perské vlny.
Slunečná
Všemocnost slunce děsí mé já. Ve svitu luny oděná,cítím se znovu sama sebou. Zplozená. Zeboumě palce u nohou v nekonečnupodzimua jeho překrásných barev.
Moll
V povlaku z mrakůpod drobnohledem molůjsem. Namol. Molová stupnice stoupá mi po zádecha ježí chloupky molům na pažích. A já zadržuju.
Cukání
Za ten obzorbez luštěniny v očích. Dojít až na kraj. Napočítat do tisícea skočit. Až pod mrakysoudnosti.
Zelenka
Krok za krokem, uniká ze mne život. Nějak si nemůžu vzpomenout, co se stalo předtím. Nemůžu si vzpomenout, co jsem dělal před dvaceti lety. Co jsem dělal včera.
Jsem
Nad hlavou bouřka a pod patama rum. Bojím se, zvítězit. Nad smutkem zítřka. Na své cestě jsem, otřesena slovy.
Ženou
Učesaná krása obilí do prostopášnosti pěšinek. A s mrakama nad hlavou, začínat každé nové ráno. Se slámou. Ve vlasech, být slaměná.
Snění
Snění propadlá, sněhobílá ve svém spánku, Na rudé posteli, na polštáři z květů, Už zítra poví, Světu. Pravdu schovanou ve vánku a v popelu pohřebních spaloven.
Absurdnost
. Vrhla pohled do křehkého čajoveho porcelánu, ve kterém kroužil čaj s vůni čerstvě exhumovaných hrobů. Absurdní drama. Ano, její osobní absurdní drama.
Matka
Pod sloupy borovic, s vytahanými prsy. Sedí. Matka, co zatím nikdy nepočala. Plodná, jen, napolovic.
Mortis
Sladké hrdinství, naivní, rudá, láska oděná do veršů, prášky od psychiatra, černočerná tma duše. A na rtech bezstarostný úsměv blázna. Svoboda. Jako když trhá křídla mouše.
Vlkodlak
Brada vztyčená jako vlajka sovětů, moudrá slova jen na venek. Pro uši naivních holek. Se zubatým úsměvem pro Karkulku, vlk s otravou krve, srdce. Vyšlechtěn šlechtou.
Splodina
Jak krásně šumí tóny tebou zpívané, úsměv, pohled, kterému každá propadne. Nejsem, snad, každá, jen, ani jediná. naivní představy, já, hloupostí oděná. Snad pro tebe.
Obalem
Vlak do stanice touha, deset minut zpoždění, říká se, ouha. byl jsi první, já až třicátá, jsem někde jinde, navždy vysáta. Vypil jsi obsah a obal zahodil, nebo snad naopak. Člověk by pro obal v nitru zabloudil.
Ve větvoví
V blesku ponechána samotě, v hromu oddána černotě, v lásce zaslíbena vášni, Odrazem mrtvých očí tak krásní,
Havrani na smuteční hostině…
Bliznou
Stejně jako kruh v obilí, stejně nepochopitelná, možná fádní. Jsem. Odrazem. Tajemstvím oblohy z ametystu, když stojím na podnosu z blyštivých kolejnic… Zapomenutá sklizní.
Tichota
Čepelí ostrou jako noc, prořízl mi sen. Tichotou nocí vyhřezla mi střeva.
Uprostřed kaluže krve, té přírodní barvy bez éček, kreslím si domeček z karet.
…a sraček.
Saké
Odchází. Odinovo poupě. Neví, co si o tom myslet, vypité kafe a placatka rumu. Prý, aby jí nebylo zima.
"Úchylkypánavbaloňáku"
Byl pokroucen stářím, podobně jako list papíru. V šeru mrazivého večera nemuselo být špatného zraku, aby mu kolemjdoucí typovali padesátku. O to zvláštně a nepatřičně vypadala zčásti studentská, zčásti spíše ještě dětská aktovka.
Dušičky
"Prrr, MĚ nechytí. " S nůžkama utíká až k plotu, ladně přeskočí plaňky, až se mu zvedne noční košile a na moment zasvítí do černé noci bílá zadnice. . Utíká.
Miss ledvina
". Slečno vy máte tak krásnou ledvinu. " Radši nic neodpovídám, ještě by mi samou touhou protlačil ten pípající ultrazvuk až do útrob mého břicha. ".
Zelenina útočí
Nechat se rozkrájet. Taková fraška. Pórek uhnul pod nožem překvapeného člověka, seskočil z prkýnka na zem, prokličkoval pod stolem a zmizel za ledničkou.
Zelenina útočí 2
Zabouchla za sebou dveře koupelny, svezla se na zem a otřela si pot z čela. " Uf, už mi z toho vegetariánství hrabe. Včera se mi zdálo, že mi pórek schválně utekl z kuchyňské linky, dneska zase hrášek postavil do cesty odpadkový koš a mrkev po mě mrštila šlupku od banánu.
Zelenina útočí 3
Co se dělo v minulém díle. . Šílený Artyčok se obětoval v zájmu zeleninové války. .
Muška jenom zlatá
Vytrhnul si poslední přebytečný chloupek v obočí, rtěnkou obtáhnul dokonalou křivku rtů, vystínoval své přiliš mužné líce, na hladce oholené nohy natáhnul své nejlepší silonky. Muška jenom zlatá. Tahle není zlatá. je to velká tlustá hovniválka.
Kapka
Oči jí zazářily nad tou záplavou zlatých paprsků, které se proplétají nad každou lampou. Sněhová vločka spadla jí na pihovatý nosík. Zašilhala na ni a samým úsilím vystrčila špičku růžového jazyka. Zrovna roztávala a to přece nemohla nechat bez povšimnutí.
Fred
Nádech, výdech a skoč.
"Letííím. "
To je všechno. A co sestřih celýho mýho života, co se mi v posledních okamžicích měl míhat před očima jako v bijáku.
Prostatik
Svědomí usnulo už v polovině sloky. "To dřevo tak krásně zpívá. " Ulítlo mi to nahlas a Květa se urazila. Nenechá si vysvětlit, že dřevem jsem myslel svoji poctivě ukradenou kytaru.