Písmák Miluji tě mnoho
Když řeknu miluji tě mnoho
-lžu,
no a co z toho.
Nemohu ti přece říct,
Pane Vodičko, ...
Chtěla jsem napsat básničku,
na mého oblíbeného profesora
- Pana Vodičku.
- který mi dává insipraci,
Království
Hluboko v lese, stojí tam zámek.
A těsně pod ním novinový stánek.
Prodavač:
,, Kupujte noviny. ", zvolává chlapík.
Zlost
Teď zlostí hlava puká mi
a srdce hořce pláče.
Jak moc. Moc. Plakat chce se mi,
jak moc.
Milencovi
Ve skrytu duše, tělo si zoufá.
Nemůžu nalézt pochopení.
A vnitřní síla, stále jen stoupá,
avšak ta špatná, dobrá již není.
Vyznání slunci
Ach slunce, jak chybíš mi tu mnoho.
Venku je zima, padá sníh.
Na každém kroku, leží zmrzlé hovno.
A vedle spratci jezdí na saních.
Na dobrou noc
Usíná holčička ve svojí postýlce,
dobrou noc popřeje své milé mamince.
Potom se unáší svým krásným snem,
který jí přináší končící den.
Obavy
Cítím, že to přichází.
To, co nehodlám já nazvat.
- Pravým jménem.
Možná, že bojím se, toho,
Začátek konce
1. Kapitola - Osudový zvrat
Menší noční párty. Tak to nazývali rodiče Railovi, když si někam vyjeli. Jenomže tenhle den jim měl být osudným.
Vzkaz pro ni
Jsi taková svině, že ti není rovno.
Nejraděj bych po xichtě ti rozmazala hovno. .
Vzkaz pro něj
Je-li ti za těžko napsat mi zprávu.
Tak ze mě alespoň nedělej krávu.
Proslov
I když se na mě štěstí smálo,
řekla jsem: Zabít VÁS je málo. .
Příběhy, který se možná i udály (1. příběh)
1. příběh:
Silvestrovská akce
,, Tak zvedni to sakra. " nervózně pobrukoval Jamil, když volal své holce, avšak ta mu to položila. ,, No jasně.
Bolest
Až se mě někdo bude ptát, proč mi srdce krvácí.
- odpovím: Láska se z něj vytrácí.
Čas
Teď se dítě narodilo. Usmálo se, poplakalo. Matka v náručí ho drží,očima ho ostře střeží. - Již jej nepustí.
Myšlenka blázna
Až budu v koncích,až budu blázen,tak mi pak vnucujte tu vaši kázeň. Však bude pozdě. Již pomoc není. Naivně věříte, že se to změní.
Odezva
Mé srdce chladným stávajíc se,
neposlouchá slova, slova má.
Již nechci prožívat to více.
Začínám se měnit - jsem posedlá.
Dilema
Přišel ke mně chlapeček,
prý, že mám velkej zadeček.
Rázem přilítla mu facka.
Srovnala sem toho fracka.
Tajemný sen
Začala noc, sen se mi zdál.
Na písku malý chlapec si hrál.
Nejistě přišel, tiše se ptal,
jsem-li ten člověk, co ho sem zval.
Zamyšlení
Přemýšlet nad tím , co vlastně není.
Přemýšlet nad tím, zda se to změní.
Přemýšlet nad něčím, z čeho hned sejde.
Přemýšlet nad něčím, proč to tak nejde.
milování
Bosou nožkou vykračuji,
v louce plné rosy. Jemně jemu nazančuji,
bych ho chtěla prosit.
O jedinou chvilku, o jedinou chviličku.
Svědomí
Když člověk chybu udělá, vrátit by vše chtěl,
otázka zda by to udělal, kdyby příležitost měl.
Já bych se vrátila, kdybych možnost měla,
alespoň bych svědomí své nezpytovávala.
Strach
Tiše pláču, chvěje se mi hlas,
strašně se bojím, je to tady zas.
Je to jako noční můra, jak zlověstný sen,
prožívám to každou chvíli, skoro každý den.
Výlet do neznáma
Našlapuje v temném lese,tíhu hříchů neunese. Strach ukrývá tiše pláče,životem nesměle skáče. Jednou ke dnu pak zas vzhůru,avšak problémů má fůru. Rozhodnutí právě udělala.
Touha
Nejisté krůčky vpopředí se plouží,
někdo tu po krvi neúprosně touží.
Sžíravá myšlenka po krku mu sahá,
dívka vkrvi ve vaně a úplně nahá.
Není úniku
V samotě se náhle dusím,vydržet to ale musím. Potichounku v rohu sedím,do prázdnoty mlčky hledím. Ve chvíli se cítím samabezbranná a opuštěná. Do tmy zoufale se dívámsmutnou píseň tiše zpívám.
Já to vím
Proč se stále musím bát,
Když se chci tajně smát.
Proč si nemůžeme hrát,
Tak jako dřív.
Holubičky
Temný den, jako jiné dny. Bílá holubice s poraněným křídlem na stromě seděla. Když tuk ní přilétl holoubek a z křídla ji vytrhnul trn. Holubičce se křídlo po nějaké době uzdravilo.