Písmák Úsvit temnoty
Země se opět mocně zatřásla. Obrovská puklina ne nepodobná obludně znetvořeným ústům samotné smrti se za mohutného lomozu drcené horniny a padajících kamenů, rozevřela až kúpatí nedaleké hory. Její vrcholek byl zahalen vnyní temně černých mracích, které chvíli co chvíli protínaly za hromového burácení modrobílé žilky blesků. Na okraji svahu se nově vzniklá propast přestala rozchlipovat tak náhle, jako by neviděná síla hory uchopila její okraje a přitiskla zpátky ksobě.
Strážce
Jsem. Od prvopočátku všeho bytí doprovází má přítomnost osudy milionů smrtelníků a světů, které si vytvářejí. Nejsou mi známy motivy mého stvoření, důvody nejvyššího, pro které se rozhodl povolat mou podstatu do subreality času a nechat mě bdít nad její kontinuitou. Neměl jsem žádné dětství, žádnou dospělost dokonce mě ani nečeká žádné stáří.
Zabil jsem se ...
verse 1:
moje tělo život opouští
a co bůh.
ja dofám že mi odpouští
Skvělá píseň deště
sloka 1:
krok za krokem prostě jen tak jdu
prší a kapky mi padaj do vlasů
mírnej vítr je posílá do stran
A tak jsem zabil ....
A tak jsem zabil . život prchal skrze díru v hrudi . Oči jenž se znovu neprobudí vytřeštěny, na mě němě hledí. Oba se zdráháme uvěřit,je konec, však mě je líp .
Doufám ...
Doufám . že jednou zahynešnechť tě už nikdy nikdo nechráníjá doufám ze se udusíšat neslyším tvé marné volánídoufám že uhoříša vítr rozfouká tvůj popel po krajijá doufám že se utopíšneslyšně zmizíš mezi vlnami. nejsi nic víc než nemoc šílenázlá zlobo lidská zkažená .
Ráno před bitvou
. nad ránem vyšlo mladé slunce,
krátké stíny se chytají kostí,
rybky si hrají v malé tůňce,
červy se zase trpce postí.
Bitva!!!
mladý silný muž sevřel jílec meče, a zvolal:
"nechť rudá krev teče. "
pak vyrazil v před a poznal,
hrůzy té divoké steče .
Ženy ... ;o)
Miluji blondýnky. A brunetám. Těm vždy podlehnu . štíhlou zvu do postýlky, na silné se div nevrhnu.
Hořící dům
Hořící dům plakal .
a jeho trámy vrzaly.
Jasný plamen zaplál,
jiskry kolem létaly.
Podvečer na bitevním poli
Bylo pozdní odpoledne a rudý kotouč na západě olizoval nevysoké vrcholky okolních hor .
. pak na podzimem zhnědlou louku se snesl černý havran,
načechral si peří a počal klovat oko mrtvole.
Jeho čin byl prostý jakékoliv zloby
Zrada!!!
ach. .
sevřel jsem jílec meče a udělal krok vpřed
již není jiné volby, již není cesty zpět .
Ten co je vždycky nad věcí
Těžko říct čim to vlastně bylo. Co a kdy nastartovalo tu zvláštní věc právě ve mně. Mě, který jsem nikdy neměl tu změť pocitů, která člověku lomcuje hlavou a nutí ho dělat velkou spoustu nelogických věcí, zesměšňovat se, žít s tou prapodivnou úzkostí a vnoci, v noci se budit se slzou voku a hořkostí na jazyku. Vždycky jsem se divil těm zamilovaným lidem.
Piji čaj
Piji čaj a sedím v teple
jemná vůně putuje po ranním světle
hřejivé doušky pak mazlí se v hrdle
a chuť chvilku sílí a pak zase bledne
Jazyky ohně
mé nohy vzplanuly .
dusil mne kouř a jiskry kolem létaly,
já chtěl tím vším sám trpět potají,
ale má ústa, ta utišit se nedají
Poutník
Je tma a ten člověk jde svojí cestou
nechce žádnou pomoc on zvolil cestu čestnou
sám chce projít tou tmou černou
mít silný tělo mysl jimi chránit duši křehkou
Mečem a štítem
Ostrými meči hradpána svého jsme chránili,nejednoho vetřelce, jimi těžce ranili,naše pevné štíty je stráželi k zemi,skvělejších rytířů již v našem kraji není,v sedlech vraných koní bili jsme se směle,spousta potu na těle a na zbroji krve.
Pak . přes strašnou sílu nepřítele,s kapitány v čele, zvítězili jsme, a činy smělé,opěvoval bard na hostině v stolu čele.
Dodnes slyším jeho hlas, chválíc staré časy,přesto že jsem slepý a nemám žádné vlasy.
Netvor
Spatřil jsem netvora,
byl zlý, krutý měl jazyk plný jedu,
odporná to potvora,
vždyť ani dívat se na ni nedovedu.
Oko gryfa (ukázka)
Byla tma. Nevěděl, jak dlouho. Nevěděl, co se vlastně stalo. A chtěli-li bychom být důslední, vlastně ani netušil kdo je.
Vesmír
Vesmír
moje vesmírný přestavy lomcujou mym tělem
bránim se jak můžu nechci být smeten
do víru myšlenek a nemoct potom ven
Čaroděj
Je po dešti .
a z mého okna ve stříbrné věži
vidím plát ohně,
ten pohled mě děsí.
Tmavý den
Den . nemnohý hned pozná, začíná ránem, začíná . pozvolna. Tak jak se slunce sune stale výše, utíká démon do své skrýše.
Bolí mě oči
Přesto že žij ve tmě věčné noci,bojím se dívat a bolí mě oči.
Mám strach otevřít víčka, ve tmě hledat. I když marně tuším, že bych to měl dělat.
Z čeho však ta hrůza.
Bohyně a slepota
Den za dnem okolo mne letí,skrývají se mi v mlhavé šedi. Jeden za druhým plynou mým životem,však ni jeden z nich, okem nezachycen.
Pak,
ač vystaven věčné slepotě,já spatřil světlo v temnotě.
Dokonalost
Spatřil jsem jednorožce,
jak mlha vplul do měsíčního světla,
přišel tak tiše, jemně, hladce,
pod jeho kopyty tráva nežně předla.
Název díla
Myslet, chápat, znát,
říká profesor.
Ležet, flákat, spát,
máme procesor.
Ty & já
Já pamatuju si na to jako včera
jak ve víru vášně se chvěly naše těla
ty a já leželi sme spolu
tak jako spousta dalších v pokoji mýho domu
Zlo si nevybírá
Byla temná a strašidelná noc. Houkání sovy, zlověstné skučení vichru, občasné zavytí vlka to vše dohánělo Alerii k šílenství. Proč zrovna ona musí jít ven o takové strašlivé noci. Vše to zavinila její hloupost.
Racek
Racek
(sloka 1. )
Vnekonečný oceán ubírá se můj pohled,
tolik mrazivé krásy mám na dohled,
Ledový vítr
Jsem ledový vítr .
duji přes stepi svého života,
vidím vše,
však, smysl - ten mi uniká.
Slepota
Přes všechnu žhavou slunce zář,
já nic neviděl.
Pak ze z ní můj zrak zakalil,
až od temnoty, jsem se pravdu dozvěděl.
Když spadlo nebe ...
Spadlo nebe .
a lidé se radovali,
všechnu tu hrůzu velibili.
Není se čemu divit,