Noční
Lamentuješ nad rozlitým mlékem,
duše mi stéká ze stěn dolů.
Ad 1) Nevzdávej se.
Ad 2) Nevzdávej se.
Tik-tak
Ladíme se do barev července
a pro srpen nás lehce předem mrazí na dlani.
Srdce si hledá své milence,
ale před sebou samými tiše jsme nazí.
Naděje je kuře - aneb báseň s rytmem i rýmem pokulhávajícím :-)
Na půli u vysokých kamenů
zpola jdou nohy za půlnocí,
dvacet dva tisíc je pramenů,
žádný ale nepramení přímo vsrdci.
Post mortem
Vchod do podzemí usmiřuje mrtvé.
Vchod do podzemí neuzemní neživé.
Jen se pokouším napsat, co nejde napsat,
Jen se pokouším najít, co nejde najít,
Bossa noha
Naučil ses smát
potichu, mezi prsty,
drze a nedůstojně,
(mezi vrahy-samouky) .
Proč lidi malujou obrazy
Bez citu, bez taktu, bez kázně,
bez hany, bez lásky, bez bázně,
bojuješ za pouhé „být“
a nenecházíš klid.
...a na tom dně...
"Nejhorší je, když víš,
že by to šlo a ono to nejde," řekla mi.
A já si uvědomila,
že snad každého člověka
Hlavně dávej bacha
Jako když dostaneš minci
a nevíš, jestli je pravá,
jako když máš vykročit
a nevíš, jestli levá.
I v bílém víně
I vbílém víně
je pravda tak trochu černá.
Rozluštit spletitost otázek,
které jsou ve své jednoduchosti nejtěžší,
Citát z psychologického článku o strachu na internetu
"Nedávno zesnulý Steve Jobs ve své legendární řeči na Stafordské univerzitě v roce 2005 poukázal na to, že i strach z vlastní konečnosti se může stát tím nejspolehlivějším vodítkem, jak v životě objevit to opravdu důležité:
„Vědomí, že brzy umřu, je nejdůležitější věc, která mě kdy v životě potkala a která mi pomáhá dělat velká životní rozhodnutí. Protože téměř všechno – všechna očekávání vašeho okolí, pýcha, strach ze ztrapnění nebo ze selhání – tyhle věci tváří v tvář smrti vyblednou a zůstane jen to, co je opravdu důležité. Pamatovat na to, že umřete, je nejlepší způsob, jak nepropadnout iluzi, že máte co ztratit. Nazí už jste.
Jde mi to jako po másle, když přidám trochu cibule
Jde mi to jako po másle,
když přidám trochu cibule.
Purpura vrní na plotně
a plyn si notuje plynule.
Momentka
Alkoholické delirium prokapávané smutkem
Od nepaměti odevzdané rukavice
Doširoka rozhozené
Jako lotr po levici
Tilia cordata
Je jedna voda, co nazpět teče
a téhle vodě nikdo neuteče.
Odemknevrata zamčená časem,
promluvínaživé mrtvým hlasem.
Uteč, ale vrať se
Slepá proti větru
a chromá proti mrazu
nadepsaná tíhou
úsměvu po úrazu
Přeskoč ho, má milá
Líbivost jako den
bez noci za půl sta
pode mnou bezmoc
nade mnou jalovec
Půlrok
Hraješ mi na sůl
Párátkem od masa
Vnoci o půl třetí
January, February, March…
Sudičky
Co mi asi kdysi chtěly sudičky,
že je mojecesta osamělá.
Ta nejmenší z nich si stoupla na špičky,
zašeptala „nebudeš moc smělá. “
Konec dobrý
Na levém okraji pravého srdce
Nikdo neví, kolik a pro koho utekla,
Aby nemohla být svobodná.
Aby se mohla trápit vším,
Reklamace
„Dívejte se na mě, tak si mě všímejte. “
nutily její pohledy a pohyby.
„Co na mě všichni tak hledí. “
Mračila se kamarádkám.
Napůl
Kam půjdeš v den,
kdy se ztratíš jen napůl.
Kam půjdeš v den.
kdy najdeš cestu jen napůl.
No a co?
Možná nikdy nebudu vyrovnaná. No a co. Těším se na oběd. :)
Opravdové přátelství
Pojíst, popít spolu u jednoho stolu.
Hodně se smát, brečet společně
i nepříjemné snášet statečně
vpřijetí i v objetí, snadhledem i vdojetí.
Vrabec v dešti
Prší a prší do mé sklenice,
Prší a prší na zem už tak prosáklou vodou,
Bez citu, bez krve, bez naděje,
Usíná prorok tajemství.
Pouštím Tě z dlaní
Pouštím Tě
zdlaní sevřených do pěstí,
nejsi mé štěstí ani mé neštěstí.
Jsi člověk jako já na cestě vpůli,
Dopřej mi, Hospodine, moudrost
Dopřej mi, Hospodine, moudrost,
Abych nehledala ve slepých studnách,
Němých útesech, propadlých skalách,
Vlidech, kteří bloudí
Co mi řekla láska
Láska je smutná, když osamotní,
Láska je smutná, když nemá
Komu být láskou.
Láska všakklopýtá, když se o ni dožadují,
Pokročilá lekce
Až Ti řeknu, moje lásko,
že je svět těžký a my jsme složití.
. až Ti stvořím tisíc "proč ne,"
návod na naše vztahové nebytí.
Nebeský pařez
Kvůli Tobě bych chtěla zapomenout,
že už nevěřím na nebe.
Jednou se vněm potkáme, Ty a já.
„Říkal jsem Ti to,“
Nechej ho znít
Podivnými hosty jsou Tvé oči.
Bloudí po krajině nasyceny láskou
a vidí.
Obloha se probouzí.
Krotitelé vnitřních dluhů
VTvé náruči
Pláču, ale jenom tiše.
Kolem se honí divoké šelmy,
Divoké šelmy mne olizují
Mlčím nahlas
Toužím po Tobě
jakoplod květuodevzdaný.
Těším se naTebe
jako kominík na pěnu plnou vany.
O svobodě
Až si znovu uvědomím, kolik mám svobody v každé vteřině měnit svůj život, přestanu být oběť systému, druhých lidí i sebe samé.
Na cestu
Jaká by to byla škoda, kdybychom zapomněli, že se můžeme pokusit o jiný postoj kopakujícím se nepříjemným věcem kolem sebe i uvnitř sebe. Jaká by to byla škoda, kdybychom se vzdali vpůli cesty, když víme, kam chceme dojít. Malá svačinka, malá polomodlitba, přítomnost, pokora a jdeme dál. Za sebe i za všechny, kteří to zvládli před námi a kteří to zvládnou po nás.
Borderline
Popelem ztvé cigarety čmárám po bílé zdi.
„Odpusť mi,“ píšu a dopisuju,
Že bys mě konečně mohl vysvobodit.
Ztrácím se vobrysech věcí, barev,
Muži
Chci vložit dílo o tom,
že život se mění příliš rychle,
z oválu rázem je koule
a z koule mžikem krychle.
Řekni mi znovu
Řekni mi znovu,
Kým můžu být,
Když překonám strach
A budu žít,
Na moři
Jsi tu se mnou,
jsi tu se mnou,
jsi tu se mnou,
i když tady nejsi,
Vytrácení
Tisíc jiných místo Tebe
nikdy tebe nenahradí.
Tisíc krásných z nejkrásnějších,
co mě mají tolik rádi.
Lakmusový papírek
Lakmusový papírek
Uprostřed ohně,
Aby nehořel, se ptal,
Aby nemusel,
Co to uměli
Nejsem Manon
A neumřu pro krásu
Vykrádám spíže těch
Co to uměli
O čem vím
Láska není kmání,
odpověď se brání,
odpověď už není komu dát.
Pozůstalec dešťů
Anděl
Mám svého malého
anděla bílého.
Říkává mi každý den,
kdo věří,
Jak náš táta k drogám přišel
Bylo nebylo. No co Vám budu povídat. Náš táta je odjakživa samorost. Co na tom, že mu táhlo na sedmdesátku.
Nemá
Tříštíš se na ocet a na cukr.
Kaplavá, kaplavá.
Zůstane to stejné.
Kaplavá.
Seno, sláma
Zatečený utečenec
za hadr a slávu.
Odesmátý mouřenín
a odseknutý meč.
Láska
Občas nás láska dožene
a napoví a řekne,
občas nás láska prožene,
jak kočka drápkem sekne.
Pozdrav
Zachytit den do uzlíčku,
zajít sním až klesu
a zavolat „vem si ho.
Už ho neunesu. “
Zakázaný ovocnář
Zakázaný ovocnář
je plodem stromů svých.
Mocnář, tichý bezmocnář
a hrdopyšný mnich.
Strach
Vrátíš se ke mně, až se vrátím.
Až nebudeme pro sebe
uchvácení cestou,
která nikam nevede.
Tváří se na mne ještě rozkvetle
Já se ti zpovídám
ze všeho, co jsem neudělala
se sebou a se vším, co jsem mohla.
Zůstala jsem dobrovolně prázdná
Seznamka
S podivným neklidem okolo žaludku
sleduješ, co Ti internet nabízí k pocitu,
že už jsi příliš dlouho sama.
Placené nabídky intuitivního poznání
Třešňová balada
Vzlétneš jako bílý lístek třešňového květu,
zabolíš a zemřeš, sobě, druhým, světu.
Odešel a nevrátil se - snadné rozloučení.
Bílé lístky hebké řežou jako trní.
Bledý chlapec
Chlapec bledý jako křída
letěl pádem smrtelných.
Dali mu závoj jako nevěstě,
dali mu kytku a snubní prstýnek.
Maximálně
Vlakům je dovoleno spát pouze ve stanici.
Až mi řekneš, proč se do Tebe pouštím,
asi Ti řeknu, že "pouštět se"
je od slova "poušť".
Když dva děljí totéž a mají stejná práva...
Když dva mají stejný úkol,
je to víc než chyba,
je to jako v rybníku
přichycená ryba.
Výchova
. Zatváří se smutně, trochu kajícně, vypadá jako smutné roztomilé dítě, ke kterému má každý tendenci přijít a říct: „Tak už nebuď smutný, tady máš lízátko, tady máš čokoládku a běž si hrát sdětmi na houpačku. To nevadí, že jsi ukradl mamince peněženku, však ty se polepšíš a příště už to neuděláš, že. “ A on spokojeně jde, má peněženku, lízátko i čokoládu, stačilo jen trochu natáhnout moldánky, ani brečet úplně nemusel.
Pro štěstí
Ptám se po příčině světla
a po následcích noci,
když mne probíráš do koruny
a proti haléřům
Komunikační krize
Nepiš mi a nevolej,
řekni mi to přímo.
Proč, když sedím u Tebe,
unikáš mi mimo.
Komunikační krize 2
Chtěla jsem mluvit o pravdě
A na jazyk se mi vkrádala
milosrdná lež.
Chtěla jsem mluvit o nejistotě
Komunikační krize 3
Touha osamělých polí.
Doteky nadějí bolí.
Doteky nadějí zebou,
Sama jsem stále sTebou.
Vypsat se z nechuti
Dveře jsou zavřené,
k oknu máš daleko,
žaluzie stažené,
pocity hluboko.
Jiné oči
Hrady zmedvědího česneku
A fialových ocúnú
(„na ty bakané kytičky nesahej,
jsou jedovaté, jedeš, dostaneš na zadek. “)
To mám za to
K nádražnímu okénku hbitě kráčím,
těžký batoh "pro radost" na hrbu vláčím.
Do odjezdu zbývá minut jen šest,
v hlavě mám větu
Někdy
Někdy je mi tak smutno,
chce se mi jenom spát
a jsou dny, kdy mám chuť
úplně všechno vzdát.
Tichá báseň jednoho večera
Něžné jako slova, která nezazní
a přec cítíš, že je vyslovil.
Jako úlovek, co voní po mandlích,
ač je nikdo schválně nelovil.
Poslední brzda
Je toho moc,
všeho je moc,
krátká je noc
a pomoc žádná.
V prostřed bídy nebožátko
Až se náš svět k počátku otočí,
(teda kdyby se tak stalo)
a narodí se Syn Boží,
(nechtěla bych zrovna málo)
Gurmán
Přišel ke mně děravý,
Ale měl prachy.
Vždycky měl vytříbený vkus.
Na ženy, na víno
Vlásenkář
Žil starý vlásenkář
Na ještě starším hradu
A přišla kněmu dívka,
Co chtěla po něm radu.
Mezičasí
Minulý čas je vpasti,
budoucnost teprv se schrastí,
přítomnost strachy vkoutku se krčí
ačlověk sedí - brečí….
V krámku
Do malé budky večerní
Šla jsem si najít
Za pár korun chleba.
Zapultem stála panímáma
U dvou not
Do lesa prý se nevolá,když Ty se neozýváš,sedíš tu u dvou not a do kapsy si zpíváš.
Kéž by tak jenom,kéž,pro pět ran do palice. Síla si klidně odešlaa já tu na ni - sice.
Sice je pro sicea mi to povídejte.
Ryby
Lze najít šaty vhodnépro průvod smuteční. Lze poznat lidskou duši,když falešně tak zní. Tak falešně a hloupě,však skryté tóny řeknou,že nechceme být ryby,které nakonec leknou. Lekl ses toho, co říkám.
Za kamenným mostem
Za kámenným mostem
našla jsem Tě posté
a po stoprvé ztratila,
abych se k Tobě vrátila.
Vadila se káňata
Vadila se káňata
proč je Táňa upjatá
a proč Váňa je floutek,
co by zasloužil proutek.
Půjdem spolu bořit
Laik aby se toho chopil,
když to nikdo nepochopil.
Už je pozdě na duhu
a na slzy ještě brzy,
Změna
Změna je jak řasa,
co Ti spadne do oka
a Ty spadneš s ní
na beton