Hotel v sedmém pádu
Kráčím světem jako obří
dvounožný hotel
v jehož zdech se právě ději ty nejněžnější vraždy
kde skřípají duše snoubenců
Plameńák
Tvorem, který má plamen ve jméně
stojím nohou uprostřed chladných stojatých vod
Sleduji otčíma všech cirkusových žárovek
klesat do šachovnic hrobů
Intelektuál za časem
Intelektuál středověku chce býti- akvinsky nabroušeným papežovým mečem
Intelektuál renesance chce být - alespon malou božskou osinou v papežově zadnici.
Intelektuál baroka chce být - osinou v kacířské zadnici těch druhých s meziosinální platností.
Intelektuál rokoka chce být - a zamlčet že ta váza u zdobeného zrcadla na zdobeném stole je zdobený kýč
Zhasni
Křídla protkaná ohněm
jsou mi v dlaních
Moucha se dotkla kristotvorných žárovek kostela
a já, kněz, jsem moh jít už dávno spát.
Tichovat
Jsme v šlechtickém tichu
či v nejchudším zátiší.
Vrhači bomb spí na kůži nejtišších.
68 československých básní
Chlad značky Gottwald
štípe bradavky sídlišt
nejčernější joga zazvonila u dveří
a cvik špatného vína
Antiplan
Můj přítel město
má ze dnů a světel krk
ale z noci páteř
To po něm se procházím
Hořkost jménem Sweetie
Listopadové vydání lidových novin. Je dávno po okurkové sezoně a titulky se dávno nesnaží koupit si náš úsměv, jdou kvěci, vážné. Uchylují se kjasným konstatováním. Lidové noviny jsou jako vždy profesionální a čtu je každé ráno.
účtenka zimy
účtenka zimy
Přišla k nám z moře
poplatky za express racků
zaplatila
Elektronkové rozpaky
Slyšeli jsme to mockrát. Lidstvu se jeho technologický vývoj dávno vymkl kontrole a jednoho dne se nebudeme zrána dívat do slunce, ale do obří černé tlamy jakéhosi brutálního robota, chystajícího se zničit nás pro slast svých obvodů. Alespon futurologové nešetří podobnými veselými analýzami. Však také vždy, když se dívám na svého oblíbeného Terminátora, mám sám pocit, že se nám to blíží.
Smetana v Gotteborgu
Kulky jim na čelech provedly hlavolamy
Šišinka jako třípatrový dům.
Tak hanebně skončila revoluce 1848
mycí prostředek Windischgratz
Cvak I.
zahrady v říji
Z dlaně o pěti prstech splývá stuha "Vzpomínáme".
Kdo ji chce slyšet
šimrá čáru života naslouchátky
Slečna, jak by ji Delacroix neviděl
K Auroře chtěla
„Dies Irae je byrokrat na pláni kancelářských stolů“
prohlásila dívka saspiracemi na podobu srpu a kladiva.
Sváděná harmonogramem revoluce
Zakopla kflašinetářově botě
Mongolská procházka travou
Moje smuty zavěs na nit
Maso k sušení
zimní obživa
Pod střechy jurt
Papírem krmená
Pokroč ku mně
Na konci ulice je výprodej kalendářů
motivy zbraní
hladu spásy
Jiný kontinent I.
Angličan s pistolí u hlavy
v plechových vlasech domu.
Mlha vážně nic neskrývá
ale výstřel je nejbrilantnější rým.
Absurdní dialog č. 1
Tvůj úsměv tvaru Nippon -koku
je fascinujicí
Což cheš dělat smutného klauna vycházejícím sluncím.
Nikoli
Summer sunrise
Albatros na pomerančovníku
zahání hlad
sluneční písní
Kostlivec ve skříni je svázaný
Hádka
Jako když v podzimu
list tichounce pokrývá vodní hladinu
dotýkám se tvých slov
Ve kterých jsi mě chtěl utopit.
Altocumulus
Andělé tleskali
jako kdyby mraky altocumulus
byly Carnegie Hall.
Ty i já jsme si ovšem mysleli
Myšlenky snílka
Myšlenky snílka
jsou jako plankton
Také tak bohaté rozmanitostí a počtem
a přece i jim hrozí že
Viva Mongolia
Ticho se zadkem
vrtí v gauči
Miluju čtyři stěny
jako arab miluje své čtyři ženy
Metafyzika
Metafyzika je jako toluen.
Také dělá díry do mozku.
Jsou to malé klíčové dírky
kterýma se dívá Bůh.
Symboly
Chci, aby Tvář, kterou nosíš
připomínala baret doktora Guevary
když se ještě hrdě tyčil
v čekání na socialismus. Jaképak formulace
Odchází cele posvátní
Kolik asketů je v jediném údu času.
Patnáckrát sen už odbil hodinami
Stále nořím hlavu do žebrákova batohu
S čekáním na bohatý západ slunce.
Spánek
Sklání se nad spáleništěm
hledá květů
co zasadil tak dávno
Ale ani slzy nejsou vláhou.
Blues z pod prahu
Cikánka mi věští
do duše promlouvá
že je třeba v rytmu pěstí
hledat v světě vyšší štěstí
Dlouhá čínská dýmka
Spirály, ty přímky
zlamáné do obličejů.
Kouř z dlouhé čínské dýmky
Je taxikářem našich večerů.
Se mnou v bezčasí
Čas s hrůzou od nás utíká
Krajkami nebes se probíráme
bez hodin pitvorných šklebů
čas s hrůzou od nás utíká
Dveřmi ne
Když ne dveřmi, tak neřvi
I okny se dá dovnitř zahrad vyšplhat
A uvidíš kvést chlebovníky
Fíky svagínami rudými od slunce
Malá mše cis moll
Světlo zamčené na sedm západů
V pokoji šílených nápadů
Potichu plápolá
A tiše, tišeji než je slyšet
Bílý pták
Každé ráno vzlétaval bílý pták do Slunce, zatímco dole ve městech stíny běžící ve smogu chytaly chodce za kabáty, a chodci se otáčeli, doufali, že se
konečně dočkají pochvaly, za kterou se celý život honí, dobrého slova, které nepřichází a přece přijít jednou musí, má-li být život žit. A o to studeněji
zní výsměch, jež jim padá do tváří jako kapičky nenávisti, zatímco oni se zmítají v odpadu 21. století
Tak nad lovci a lovenými, Tyrany a týranými, nad inteligentními hlupáky a hloupými inteligenty létavál bílý pták. Nebylo nikoho, kdo by jeho křídel
Odchod
Davy se bouří
Rozevřené pěstní klíny duše
Párají ulici dokořán
Svět se halí v kouři.
Prach om
Z lampy prach om spad
na bílou bluesu
Saxofonuje na lahev
Na pánvi se dnes nesmaží
Psycho Ráno, bílý den
V rámci obrazu
se Sigmund Freud tváří
jako knírač odnaproti
Chtěl jsem rozumět své duši
Tulipán
Milence prosívám
sítem svého hrdla
neberte nám tulipán
Ta malá žlutá náruč
O důležité plavbě
Drahý,
děkuji vám za letmé nahlédnutí do Vašeho světa. Spočinout zrakem na předpokoji Vaší duše byl nádherný zážitek a já Vám za něj děkuji. Mohu dnes díky Vám říci, že jsem byl uvnitř někoho, že ten někdo mi byl dobrým hostitelem, že já byl hodovníkem, který nevyžíral, ano, byl jsem, myslím, skutečně decentní. Dobrou náladu a úsměv pokládal jsem totiž(a myslete si o mně, že jsem malý a drzý egoista) za své priority.
Úhyn
Pokoj v horečce
je zakletou ženou
Srubínovými vlasy
Mouchy na okvětí stropu
Demon starce
Na náměstí dnes byla demon starce
V tom předvánočním čase za sytými lety
Pohledy, Adventy, Dárky, Babičky a tety.
V tom předvánočním čase
Cesta do ráje
Jamesi Deane, chci se s tebou vyspat.
kam ses sakra hnal.
On to věděl
Mlčel On
Slova listopadu
Málo slov pro to
co pálí nás v hrudi
Čtyřverší jak ruka čtyřprstá
Tím trpí.
Dětská hra
Na modrou kůži Krišny
nalepím plakáty
Filmů Nice a Hollywoodu
Bude to Bůh Barů
Na nebi i v nebi
Vidí, že okno jsi už otevřel
tak měsíc jím vchází
Aby ti hrudník rozevřel
stříbrným prstem
Papakl
Papakl. Papakl prší
Papakl hořících vlasů
nevěrných čarodějek
Papakl na chodníku
Backwards
Televize
si mě prohlíží očima Raye Korantenga.
Je to čím dál tím podivnější.
Zkusil už někdo přehrát zprávy pozpátku
Oni, Oni ,Oni
Člověk konečně pochopen
Všeho je schopen, když ví
že oni to chtějí
Pro radost občanům někteří šílí
Vypláznuté šílenství
Sfouknu prach z toho němého zrcadla
jako zástup bělásků
Nikdo nebude nic namítat
budu sám.
Odpovědi
Lidé mi věří.
Skutečně věří mojí krásné lži
Nikomu nehodlám ublížit nesprávným slovem.
Jenže domy jsou tiché ve městě racků a vran.
Jenom další závratě nad kontinentem Evropa
Aha
Ha ha
Pochopil jsem plnost, ztrátu, chutě.
Možná to byla jen krása němého filmu o budoucím ráji
Barevný nápad uprostřed nudy
Potkal jsem lidi, barvili mi odpoledne do zelena.
Inteligenti, moudří, neuskutečnění filozofové a smíškové.
Modrou oblohu křižují koráby nesmělých a přitom se.
za vším tím nánosem modři skrývá hustě popsaná kniha erotična.
12 000 zel
Každý den jedu autobusem s kamením nudy
Trochu se bojím, aleon mě lechtá svým láskyplným pírkem smíchu.
Dovolí mi nemyslet na 12 000 zel, která se hromadí skoro už pod prahem ráje.
Někdy nás 12 000 zel lisuje jako víno na hodovní stůl Boží hostiny.
Doufání
Poslední myš koupe se
v záhadách potoka.
jako mrak, co blesky přinese
Náladu náš Pán Bůh má.
Schovávaná, která se nelíbí
Končí se veselí a já tě hledat mám.
Na provazech rebelové se houpají.
Otázka jediná zazní mi, že totiž
Kde jsi. Nic a jen já sám.
Chvalozpěv o dveřích dokořán
Budiž v mozcích myslitelských záplava bouřková
Aby se v ten čas příhodný
Myšlenka nová jako víno urodila
Jako první letní den, jako světlo svíčky v katakombách.
Chvalozpěv o přátelích větru
Až v jedinou chvíli pak poznáš
Že v domově tvém cosi setmělo se
A snad i cosi odumírá
Vyběhneš ven, kde věky prověřená polnice
Chvalozpěv o sepjatých rukou
S kometou letící vidíš i svoje nikomu neřečené prosby
Oblohou se napíná veliký temný mrak a strach
Ten věčně živý nepřítel tu zas a zas
Bude tu kvílet, bude tu nenávistně řvát
Chvalozpěv o radosti
Když po úderu doby pak odešel soudce
Vědomě už nechceme být mučedníky
A bylo nám to dáno, nikdo nám nesebere
obohacující chvíle
Tvá malá pýcha v rámci slušnosti
Tvoje tělo už žloutne prachem a písek pouště
Tě vždycky toužil milovat.
Už máš, co jsi chtěl, už utnul jsi pozemskou stezku svou.
Cos mohl dát už od tebe mají, víc už by neměli chtít brát.
Mnozí už žijí, on ještě spal
V nebeských polích nikdy nežnutých
Už ptáčci se nechaj kolíbat na lodičkách.
Do oblak
Všichni chtějí poznat jim určenou hodinu.
Pohádkou zahnal se mi strach
V příjemném rozpoložení, krátce po snídani
Nečekaně jeví se mi
Z říše divů Alenka
S podpáleným zrcadlem v podpaží se stále usmívá.
Snad moje cesta
Na hraně alkoholu
Nechtěl jsem běhat
Nechtěl jsem prolézat skluzavkami, vedou jenom dolů
Nechtěl jsem pít s nimi
Světím mlčení
V mlčení uslyším
Nádechy dvanácti apoštolů.
Triangl slunečního doprovodu
Heliův štít o meče noci znít.
Prozatím věčné časy naše
Děti, co nosily
Lístečky do našich měst
Tehdy snad svítila na nebi řada hvězd
Dříve než zasvitla atomová pěst.
Když něco začíná, jiné se končí
Ve smíchu potlesku koruna spadla
Císař se nemýlí na šaty padá večerní stín
V loutnách již dozněly tanečnic soukromé smutky
Zahořel Řím
V érách přísných Bohů
Mám doma všechny Bohy světa
V Knihách všech poražených stromů na mě hledají mé nudné všednosti.
Mám doma všechny šamanské chvalozpěvy
Ještě nepotopený sen Titanicu, zteřelé žalmy Davidovy
Inspirace jantarem
Mé pocity z jantarových sálů
Byly výjimečné, ačkoliv jen na úsek času viděl jsem je
Všechno bylo bez bolestí, všechno bez vzteku
Byla to nahá operatroubících permoníků
Myslostavy
Máš mysl.
Ke slyšení čínského císaře, zahalen v úderech ptačích hlasů sedí.
Pohledem utrousil diamant do kapes věrné ženy svojí
pak i políbil harémy svého odpočinku, bohové žehnejte svatému dnu