ztracená hledání ztracena
Vznešené námitky vzneseny
Pocity zmaru navždy jsou ztracenyv myšlenkách nesmělých
Nepěkných pěkností zbaveny
Protřeným třením znavenyi vnocích probdělých
nostalgie s nádechem neskutečna
Vlastně se mi zdálo, že k večeru je vše ABSURDNÍ - listy spadané na dláždění a zvuky mých kroků odrážejících se ode zdí domů prázdné ulice Snad jsem chtěla Znát přesné složení TMY Měla jsem si ZAJÍT na grog Vlastně se mi zdálo, že k večeru je všechno klamný CHTÍČ - zmírající láska a bolest a měsíc v mírném oparu nad střechami vašich ohyzdných domů PŘIVYKLA jsem si mrazu Při svých nočních procházkách Můj stín ploužící se po špinavé zdi četl BÁSEŇ, toužící A VĚČNOST - to slovo - bylo nejabsurdnější
námitky vzneseny, duše přesto neuspokojena
I. Můj život je vánočním stromkem, jenž je zdoben bolestí a smutkem. Stromek stojící na horkém břehu řeky. Sám, s opadaným jehličím - holý, se svými ozdůbkami.
kdo chce spát s Krásou? celý život?
Kdopak by, můj drahý, chtěl spát sKrásou celý život.
Když se na nás stále ženou mračna
nevěstící nic jiného než konec
ve všech jeho, ani nepomyslitelných, podobách.
Obvyklá večerní desetiminutovka
Apokalyptické nebe
Půlměsíc velící hořícím beránkům
Vrcholy hor topící se vmlhavém spermatu
Špičky smrků dělící obzor
OSUDE NEMĚNNÝ II.
Vzdávám se denně veškerenstvu.
Odmítám býti slepému společenstvu
voku trním
Nedokonalou růží,
ach, sladké ideály!
ach, sladké ideály. odmlčím se. nechám oněmět svá ústa. zmrazím své mimické svaly.
uvnitř dýmky - kouřit stín
Masturbujeme nad vlastními myšlenkami Se zavřenýma očima Umlčeni vlastními touhami Otevíráme se sladkým hříchům Chtěli bychom Líbáme své odrazy v zrcadlech Smějeme se vlastním slzám Které ví víc než my Zklamáni z dalekých cest Svěřujeme se pivním táckům Hladíme rozpité řádky A stejně stále pochybujeme
Vysoká škola absurdity
Miliony slov, a všechna znamenají to samé
Miliony slov, která mě nikdy nenapadla
Průtrž, rachot, dým… Exploze
Despotická dívka bojící se sama sebe.
Moc myšlenky slova
Vzduch je nasáklý zmatkem.
Zásah.
Nemohu nezvracet nad smysly bdícími celé dny a noci,
nad krásou nevyzpytatelna,
KONTRAst
pochod v záři měsíce
ve svitu útrap
v odlesku tvých bolestně modrých očí
kabaret vzpomínek
Dopis paní Smrti
ULA, 17. 12. 1999
Má drahá Smrti,
umírám bezmeznou touhou znovu vstoupit do Tvého chrámu, do světa neomezeného lidským smýšlením. Chci znovu spatřit Tvou bělostnou, ztýranou tvář zahalenou v černém hábitu, z kterého vykukují bílé, kostnaté nohy.
ŠACH MAT, děvče!
Zimou byla, jsem.
Chladná záře mého srdce
Ničím ničit
Všechno se vším
Vyznání podruhé
Rok - je optimistický
- ale sen zůstává snem
Obelhat sama sebe je také řešení
- a jak jednoduché
Krysař
Jemné tóny Krysařovy flétny
milý šepot rozzářených hvězd
šelest listu padoucího k zemi
- to vše probouzí mne z dřímoty
Odlétám s křídly kondora
Když vcházím do duhy opojení
Koráb mé mysli zasněžen
Smysl života proměněn
V naléhavé o Smrt žadonění
Umlčená nenávist proplouvá tmou
Umlčená nenávist proplouvá
tmou nemoderního konce léta
Něžný pohled stárnoucího páva mi
odkrývá Krásno čisté mysli
Dorian
Vstupuji v dým
V zeleni štěstí
Mizím tmou
A žádná myšlenka není Smrt
Přestárlé city
City tak přestárlé
ve vráskách číst
polibky odměnit
úskoky nestálé
Zrádná cesta kolem světa
Nabírám citovost
přebírám rozum
hledím
Nemotorný mozek
Prorok vyprahlých studní
Zotročena snem tak divným
Prorokem studní vyprahlých
Ztracena ve smutku údolích
Prolezlá červem bídným
Barvy
Myslela jsem, že jste barevní,
že nemáte život černobílý.
Váš strach ulehl pod lucerny
a bez barev zlo ve vás sílí.
Metamorfóza
Královny děsů, hmot a skrání
Dětské hry vládců černých mraků
Dívky před chlapci se brání
Uhýbají před sílou zraků
Krajiny nehostinné
Čisté nebe
bez mraku
jen slunce
a půlměsíc
Zkáze "pocta"
hnusné zrůdy nekonečna
brodící se blátem lidstva
hrůzy, bludy, chiméry
neskutečné stíny lesů
Osude neměnný
Osude neměnný
lásko má vyčerpaná
nevěřím na změny
životem uondaná
ks,mbs...
depresivní hudba
imprese stíhá expresi
láska čistí své boty vzdáleností
muže a ženy
Nemohu nalézti
zakletí muži mí
na prazích ostrovů
nešťastné hledání
v paláci plném lvů
Grafika
Ocitla jsem se v grafice neznámého umělce
Vlastně to byl jen můj stín
Stříbrnou vidličkou jsem si rozbrázdila tvář
Za sebou jsem vláčela pytel svých hříchů.
Noční chvilka poezie
Zpřelámené větve roztržitých lip
Hrubě zavěšeny na stínu měsíce
A kostičky modřínů špatně hořících
Zpívám nesměle hymnu soumraku
Samota
Sociální problémy mé maličké domény
Roztoužené možnosti poezie plodnosti
Ocitám se ve víru v roztrhaném papíru
Zatajená slova má zahaluje mocná tma
Úzkost
Zasněný den zahalený mlhou nevinnosti.
Prchám před svým stínem.
Umírám při pohledu na úplný měsíc.
Jeho temný svět mi učaroval.
Že by smrt?
Jen jednou v životě jsem se otočila
a spatřila sílu ďábla v očích mrtvoly.
To tajemno, do kterého jsem se na chvilku ponořila.
Člověk, co mě nechtěl nikdy znát,
A svět je náš
A svět je náš.
V duši světla září v čase.
A je pořád náš.
Ve své nikdy nekončící kráse.
Strach
Učím se zapomenout tenhle svět
a prostopášný život.
V ústraní čekám až přejde bouře
nenávisti jednoho organismu k druhému.
Knihy
Chyť svou šanci,
zkroť svého býka.
Tvé myšlenky jsou býk.
Buď toreádorem.
?????
Skutky se topí v moři slz
a pozvedávají mé
myšlenky nade všechno kolem.
Jsou krásné ve svojí opojnosti,
Chci žít!
Jen tak polehávám
A roním těžké slzy
Květiny utopeny v šeru
Pláču nad ztrátou blahodárné luny
Hlas stáří
Modravým kouřem se proplétám,
uši zalehlé,
oči zaslepené,
mrtva i živa.