Bílá samota
Bílý příkrov na všem
co je a bude mrtvé
jak zrcadlo duše
když hřeje jen oheň
Smutný je
Smutný je že potřebuju spoustu alkoholu
aby bylo líp
smutný je že už neumím psát
jako dřív
Nic není tak bílé jak se zdá
Hrot hladící tvou tvář
však grafit ne ocel
mé city bílé sdělené
v temném večeru
Jednou v podvečer
Hladím oblou sklenici
jak kdyby to byl poslední záchranný kruh
přemítám o tom
jestli vše co jsem udělal
Tajné sny
Hvězdářem chtěl jsem být pro tebe
srp měsíce snést ti
abys mohla pít z mléčné dráhy
z hluboké studánky mé lásky
Přáníčko
Přál bych si
poslat ti polibek skrz moře snů
tak, aby neztratil
nic z toho co nabyl za letu
Lékařská zpráva
Stále jen doufat
s nadějí bezprizorní
hníst zárodky štěstí
a ty pak, lékař bez svědomí
Temnota
Záclony se chvějí
snažíce se skrýt temnotu za okny
je ale silnější
a bílé nevinné krajky
Falešná touha
Každý den
balancuji na hraně
nehmatetelného
žít či nežít
Každý den
Každý den vstávám s nadějí
boříce tak beznaději
doufám v zázrak
který se nikdy nestane
Svět stínů
Žijeme ve světě stínůmůžeme si na ně jdouce po ulici ukazovatty, ty a tyjste stíny někoho jinéhožijeme ve světě stínůjen se bojíme aby na nás někdo neukázalTY. aby sme si neuvědomiliže žijeme ve stínu jinéhoa sami stínu nemaje
Úděl
Kdesi vdáli sedí na posteli
dívka sníž chtěl bych se milovat
ač nevím co to znamená
otřepaná fráze tisíckrát vyřčená
Krev
Sladko vpuse
tak chutná nicota
když svět je vám
tím nejhorším nepřítelem
Kulka
Chladný kov
chladný jak ty
ano chápu tě, proč
tak nebreč po mě
Domov
Ve svitu měsíce tam je můj domov
když ostré hrany dne umírají
a konejšivá tma dá vyjít duchům lásek
pak jsem opravdu doma a mezi svými
Ty a štěstí
Cítím tě vedle sebe lásko
voníš mi štěstím
tak jasně a zřetelně
že to musíš cítit také
V posteli s nebesy
V posteli s nebesy nad hlavou
políbím tě do vlasů
pírko z peřín s touhou věčnosti
pohladí tvé boky
Koupel
Přál bych si
vysypat ti cestu do koupelny
okvětními lístky růží
ladnými kroky
Brandy a chlad
Chlad prostupuje mým tělem
dlouhý mokrý vlasy
jak rampouchy opuštěných střech se skví
na palici dubový
Sním sám
Sním tu sám
a výšky jsou tak vzdálené
vysílač za domem
a přec tak daleko
Stíny na hlavních
Stíny se slévají na hlavních
když ve svitu svíčky
červené víno má jiskru
mé krve
Na mém polštáři
Cítím Tě lásko
na svém polštáři
když nořím své sny o Tobě
hluboko do noci
Nezlob se
Nemůžu už nikoho milovat tak jako poprvé
nemůžu nikoho milovat tak jako jsem miloval tebe
i když láska naše byla pouze jednostranná
člověk se pokaždé spálí a tím víc nechává vtom sebe
Chlad
Chlad prostupuje mým tělem
až do morku kostí
chladí tak mé srdce
jež vmrazu nemůže tlouci
Černo
Černý kabát znovu vyndavám
jaro vsrdci spálil mráz zimy
a černý klobouk ktomu
černá je opět barva moje
Jdi spát
Jdi spát
na čelo pusu ti dám
a u lůžka tvého
spolu směsícem
Kalich v mém srdci
Kalich lásky vmém srdci je plný
po létech přitékal potůčkem
plnil tak moře bolestí
že není komu ji dát
Koťátko moje
Koťátko moje
kdesi vdáli vpelíšku schoulené
vpelíšku zmých polibků a hlazení
sníš si své sny
Láska
prostupuje mým tělem
jak břečťan pne se mi po srdci
někdy ranní jak dýka do zad
nečekaně
Slova v objetí
Nocí bloudím sám
a přesto cítím
že kdesi vdáli
jsi Ty
Noční ruch
Vlahá noc po dešti
stíny lamp
světla temných koutů
promlouvají
Balada pro závodnici
Dívka krásná
pročpak zdá se tak bledá
když kpůlnoci za volant sedá
snad hledá cosi
Ďábel mezi námi
Uzřel jsem ďábla
vlasy mu plameny žhnou
na těle zmasa a kostí
pár cárů látky
Tóny poblouznění
Lehké údery do kláves mého srdce
rozezní ty tóny poblouznění
jež rozehrály sametové noty Tvých rudých vlasů
a koncert nevšedních chvil započal
Slova časem vyčpělá
Čtu slova časem vyčpělá
jen tak, ze zvědavosti
slova jež jsou důkazem
věcí nezměrných
Cesta starými uličkami
Opět jsem procházel ulicemi starých domů
kde prach určoval chod dějin
a kde stíny ve tmě zmizelý
laškovaly s blikajícíma lampama
Dopisní schránka
Prohlížím dopisní schránku
plnou prázdna
a hledám to
co neví snad žádná
Kapka v moři
Ztrácím se
v záplavě jejích ctitelů
chtěl bych být větší
pro ni, pro svět
Tvé oči
Viděl jsem Tvé oči
na obloze
jsou průhledy do duše
Do duše tak vzdálené
Koncert noci
Orchestr noci
nechá nás v tmě
poslechnout symfonie nepoznané
pro mne a Tebe
Vzpomíky na sekundy mého štěstí
Doteky tvé kůže
Tvůj dech a tep
těsné objetí
vůně a hebkost Tvých vlasů
Jednou v noci
Plameny ozařují Tvou tvář
a já žasnu
hvězdy svítí
a Ty mezi nimi
Bájná víla
Dlouho už ručička poběhala
na ciferníku času našich dnů
Moc již zapadlo sluncí
za obzory našich životů
Neskutečnosti života
Každý znás
si prožívá své neskutečné
skrz skutečnosti
běžného života
Krása
Krása je věc pomíjivá
ta stará pravda
mne utěšuje
když tě pozoruje
Jednou
Šumění světla
do srdce se mi zabodává
jak hrot zvuku
na dně sklenice položený.
Dny mlčí
Dny mlčí
vpříkrovech lží
zplihlé vlasy
spadají ti na záda
Cesta dlouhá
Cesta dlouhá
vzpomínka pouhá
mne doprovází
pár tun snad váží
Tři ráno
Jsou tři ráno
vítr je ledový
domov daleko
a na kolejích klid
Pohled alkoholika
Piju
v poklidu chlastam
tu najednou
život jde kolem
Štěkoty psů
Štěkoty psů.
vybíhají do tmy
Schovávají se
za stíny noci.
Chozé
Ve spěchu, velikou rychlostí a sgrifem vytrénovaným stovkami opakování, odemkl zámek a svelikou nonšalancí přistál na studené umělé hmotě záchodového prkénka. Po záchodě se ozýval zvuk podobný trhání plátěných kalhot a chodbou ve čtvrtém patře se pomalu,ale jistě, linula vůně střevních plynů, ještě okořeněná sýrem Palivec. Občas se ztoalety ozýval řev, a ta pak připomínala temnou jeskyni, ze které se ke své existenci hlásí svým mohutným řevem hrůzná stvůra.
Vtu samou dobu, vnedaleké třídě na stejném patře:
„Ty vole to zas bude šou“.
Pohroma
Žasnu nad tímmá milájak si hloupoučkáteď už vím
Jak ten déšťco padádo vod řeka na síle jim přidáváaby s hrozivou silouničily domykterý jim do cesty přídoujak vodní pohromy
Mi připadají tvá slovatak banální, jak ten déšťtak ničivájak rozvodněná koryta řekale o ničivosti svých slovnetušilas nikdydost
Abys vážilaco říkášjak ta řekamne lákášna krásu svouabys mi záhy ukázalastranu druhouŽe jsi jako pohroma.
Skrz II
Skrz poloprázdný půlitr,
na mokrym tácku,
v zapadlý hospodě,
plyne čas.
Skrz
Skrz okno,
skapkami vody.
Skrz pochmurné ráno,
se stíny dramat.
Láska a osud
Znal jsem chlapce,
co lásku měl kdívce,
kdívce krásnější než růže květ,
krásné jež nevystihne těhle pár vět,
Má milá
Už je zase se mnou,
mám ji rád plnou,
štěstí a radosti,
ale i upřímnosti,
Jak to chodí
Mžouravý podzimní slunce svítilo na jedno zapadlý nádraží. Na jedné straně kolejí bylo podél trati rozseto několik dřevěných a cihlových domků. Okolí těchto pozůstatků minulosti bylo odkryto pohledům zvědavců dík opadanému listí a tráva spálená mrazem dávala nahlédnout až na samou zem. Na zemi se povalovaly zbytky oděvů, novin a všelijaký jiný svinstvo.
Procesí padlých andělů
Procesím padlých andělů
kráčím k tobě
ne nejsem anděl
jsem jen padlý obraz
Vzpomínka
Já viděl ji v Metru,
oči jak dítě měla,
vzpomněl jsem na tu,
jež ráda mne měla.
Je pátek
Je pátek
všech bláznů svátek
jak vorloji
střídají se vpostoji
Degustátor
Kalil jsem
co sudy daly
do střízlivosti jsem se dopil
abych zjistil
Ranní nádraží
Padá na mne únava
zamlžená okna
ranních vlaků už jsou
zase průhledná
Světla
Myslím na to
Co jsem udělal
Snad jsi mne chtěla
Po dlouhé době
Krátká
Zkanálů pomalu stoupá bílý dým. Mžouravé světlo pouliční lampy osvětluje oprýskanou zeď. Kdesi vdáli, dál ve městě, projíždí vlak. Zvuk výhybek doznívá až sem.
Motorkářský blues
Část 1
Vidím to jako dnes,
malá česká ves,
řídil jsem,
Anna
Trochu nesmělá.
To se vdavu poddá.
Překrásná.
Sama tak plachá.
Cesta
Vžlutavé dáli
dvě světla září
blíží se ke mně
a andělé jdou si pro mne
Na záda ( mi vlezte )
Na záda mi vlezte
do prdele běžte
vy všichni co chcete
abych lítal
Kam spějeme
Lidi se perou
v davu se derou
cpou se
do Metra rvou se
Den už končí
Den už končí
slunce se loučí
za obzorem mizí
a kraj co je mi cizí
Pan C2 H5 OH
Pivo,vodka,
panák Absintha
to nám není cizí
flašky rychle mizí
Brzy bude jaro
Brzy bude jaro
a odvezou na ARO
první jarní zlomeniny
průstřely i popáleniny
Kristina
Já viděl její křivku
křivku její tváře
jejích boků
Nevím zda za trest
Chtěl bych
Já chtěl bych být zase stebou
a vše co říci jsem chtěl
ti řeknu jednou větou.
Chtěl bych vrátit ty časy
Sedím a vzpomínám
Sedím tu a vzpomínám
na tu dívku
jež rád mám
Ta dívka mi teď odchází
U pípy dítě stálo
U pípy dítě stálo
zplna hrdla křičelo
chci pivo
žádný limo
Noční Smíchov
Pomalu se zvedl a odešel. Byl pozdní večer a venku už byla tma. Anděl osvětlovaly pouliční lampy a matně rozsvícená okna domácností, na kterých se rýsovaly výjevy ztelevizních pořadů. Těch oken už bylo málo, tak málo že si myslel, že celý Smíchov na noc umře.