Bohéma
Tu láhev zoufalství jsem ke rtům přiložil
A pil jsem, pil jsem, pil a pil
Až žal jsem všechen otrávil.
Můj krk se vkouři tetelil
Neber to špatně
Chce se mi plakat
(Poslední dobou skoro stále)
Snad je na vině nebe bez slunce
Nebo rozkolísané hormony
Diagnóza
Diagnóza
Doktor:
Chybí vám vitamíny
- a především radost a relaxace
Lordovi von Damals
Ne, nebudu na Tebe myslet
A nebudu o tobě snít
Protože bys mi stejně řekl jen nějakou oficielní větu
jako třeba „veselé vánoce lidem na celém světě. “
Bez Tebe
Toužím spočinout
Vzátoce bez ostrohřbetých vln bez vichřic
Sluncem zalité a kolébající
Duše i srdce námořníků
Smrt Diany Winterové
Detektivové Dan Eastlake a Mark Cheever si po dalším namáhavém případu hověli ve svém oblíbeném bistru u Dollyho a právě rozvíjeli hovor na téma dnešního večera, když tu se rozezvonil Cheeverův mobil. Mark jej spovzdechem zvednul a několika letmými přikývnutími se slovy „yes“ směrem k aparátu dal Eastlakovi najevo, že už jsou zase vakci. „Pacific Drive“ kývnul na kolegu, který se jen neochotně zdvíhal zvyhřátého křesla súmyslem zaplatit útratu. Naši dva vyšetřovatelé tedy nasedli do „broučka“, jak důvěrně říkali fasovanému policejnímu autu, a vydali se vstříc dalšímu případu.
Potkala jsem Tebe...
Unikáš mi
Po vodě, zemi i vzduchem,
Plachtíš…
Elegantně se mi ztrácíš.
Příběh jedné, co chtěla lásku z knížek…
I. (poeta)
Tvé struny umlkly
A já se zamykám
Na sedm západů
Bluie
Pohřbena vtichu vzpomínek
nahořklých
jako ta cigareta, co před chvílí
zela ještě vústech
Nezvaný příchozí
Modrý oblak,
tanečník
slehkými kroky,
však těžkou hlavou.
Příroda a lidé
Havrani černí po nebi létají.
Ženou se dál a dál, křídly mávají.
Co asi nahoře vdálce hledají.
Kam jenom tolik, tolik spěchají.
Jen chtít asi vždycky nestačí...
Chtěla bych vykřičet všechnu bolest,
co vnitru mém se skrývá.
Chtěla bych spálit poslední most,
zněhož mám snahu na Tebe se dívat.
Prostě citová indispozice
Proč jakákoli hudba bolí a pálí
Mé už tak zničené srdce.
Proč kouř ze svíček
Mým dechem zhašených
Vykrik
Ze ztracených lásek,
Zdávných vzpomínek
Brodíš se černou tmou,
nečekáš na zítřek
Jak jen křičet???
Křič do samoty a osamění,
Křič do tmy a i do hluku,
Křič tam, kde nic nezbylo, kde nic není.
Křič, nikdy nemáš záruku.
Cesta dál
Smutná píseň
zpívaná vtrnech zrůží,
Modrá obloha,
schovaná pod mraky.
Tak proč?
Tak proč.
Proč nedokážeš říct ta slova.
Proč bojíš se a mlčíš znova.
Tak jako už tolikrát…
Smutno
Smutno
Ne, já nezávidím, jen lituji
Času, co odebral se vdál.
Včerné samotě, jenž nemiluji,
Pár otázek
Koho se chytit, kde najít pevný bod,
Kam obrátit se v pádu.
Kde objevit víc než představy plod.
Jak vyznat se v tomhle světa řádu.
Ztráta...
Rákos u vodní hladiny zvolna se kývá
A vánek přináší mu nových zpráv pár
Že vohništi nic než jen popel nezbývá
A čas ohni jeho jasný plamen vzal.
Naděje versus Zoufalství
Naděje versus Zoufalství
Pádlo loďky zlomené je
Jak teď zprostřed jezera.
Veslař včlunu sám a vysílen.
Už nechci...
Už nechci….
Už nechci hrát hry jak na divadle,
Už nechci dál Ti vněčem lhát,
Už nechci vidět vmém zrcadle
Tohle nedokazu...
Tohle nedokážu.
Být úplně nahá, svléci kůži
- tu duševní, ta mě teď tíží.
Stát sama k sobě zpříma čelem,
Útěk od civilizace
Útěk od civilizace
Její srdce je knihou snů a přání,
Čtením, kde roli hraje pocitů a citů roj
Po realitě ona nikdy se neshání
Změna?
Touha po změně
Udělat za vším tlustou černou čáru
Spálit mosty a nasednout do kočáru
Budoucnosti širé vyjet vstříc,
Zklamání
Zklamání
Myslela si, že štěstí přišlo kní,
Že láska na víčka ji políbila,
Však nepravdivá iluze to byla
Odchod
Odchod
Všední dny jak ptáci rychle kolem letí
Spousta povinností, které každého ubíjí
Mnoho zla vještě horších lidských srdcích
Ublížení
Ublížení
Vporcelánu citů slon se ocitá
Bolest s sebou přináší,
Jak pistole nabitá,
Tenhle svět
Tenhle svět
Vtomhle světě… …je tolik křivd.
Vtomhle světě… …je tak málo lásky.
Vtomhle světě… …je tolik bolesti.
Anděl
Anděl
Anděl tu na zemi, vprachu leží.
Hýbat se nemůže, dýchá jen stěží.
Kdo mu jen ublížil,
Co když... ?
Co když. .
Ve spěchu všedních dní
nestíháš vnímat krásy světa
Obraz tvoří Ti temnosvit