Až jednou budu velká
Třeba až jednou budu velká, vypustím holubici
budu ji hladit
po pírkách
přestanu pátrat v popelnicích
Námořnická
na jazyku se chvějou klišé
co stále brzy dát jim zvuk
a v sobě drápky dávných příšer
v časoprostoru bez názvu
Karetní
vykládám srdcečistě na stůltys svoje trumfy nevynes´
teď mícháš karty na kanastua mně zbývá jen eso es.
Samhain
začalo sněžit na dušičky
tak trochu brzy tentokrátzase ten tmavý za světlýmjde půlrok po půlroku
a v nedohlednu slunovratsnad jsme se trochu p(r)opletli
srovnat nás do sudoku
Do sklepa jen poslepu
jablka už ztratila tvarvyschla z nich trpkostu sklepních stěnpořád se plazí vůněněkdy sem zabloudímchladno a vlhkoi se zavřenýma očimautíkámpro ten strachže tě najdu sedět v koutě
Prosincová
zbylo mi oknopodepsanézvrásněnými bříškya za ním tmamráz křičí do ní
žaluje stromůmmeluzínauž není domůzas sklenku vínaco popáté je posledníslunce se vrací a za pár dní
všechno bude vloni
Slanovodní
oceány jen chudnou kramia leden doufá v slunovratpřejmenuj mě podle sebe. kala v černý květ vykvetla mido tebe už jenom chlebemse solí podle zvykusám brázdíš vody Pacifikuty ticho rád. prý nebolí
Mlčenlivá
tesám se do křížůpro věty nedonošené ještě za zrezlými rtyuž těžko kotvita plechovým bubínkemničit tichouž nikdy nebudu starší než jsem teď
Písečná
toho písku je vícnež se dá unéstkdyž dvě dlaně chybí
hluboko pod dunamipořád tlučemoje zoufale pruhované srdce
Rezignovaná
jsou hroty co se neztupívzpomínky vystavím před zlodějido hořkosti přes noc dorůstámnabízím lásku ve výprodejije příliš brzo na strupy
Půst
štěstí se sklony k nevěřeprošlo branou do tenkrát
v prasátku zlatémuž na lepší časy natrpíno
hladovím po tobě dál
Krasopisná
nasoleno do kalamářeberu brk a do dopisůkreslím ti smyčky kostrbaté škrtáš je ruděchci naučit se krasopisu
Na půdě
vzadu na půděcítit po krysách
střechou trochu zatéká pod žebrykrčí se ochočené vločkyloňských snů
My
bylo to ten rokkdy se rodilo málo dětía padaly dvojčatasedávali jsme na dřevěných lavicíchčtyřkové putikykde přes dým nebylo vidětk automatům na štěstíschovávali jsme si citydo korbelů s hořkou vodoupočítali pod stolem mincea pak i navzájem prstypotom jsme začali říkat domastejnému místua naši poštovní holubiněkde ztratili směrmy zvolna poztráceli úctui zbožné doteky zřítelnicale ještě pořád se mi uvnitř chvělokdyž zarachotil klíč v zámkuvelká voda odnesla mnohem vícnež jen pár maličkostíuž jsi nikdy nebyl stejnýa slova co se dala koupitpod cenou byla najednou předraženáněkdy ráno jsme si poleželidéle než je zdrávov žaludkuházeli jsme nádobíi korunou jestli zůstatobčas jsem utíkalas peřinou na gauča místo tvých krokůslyšela jen oddychováníjednu podzimní nocses zeptal, jestli chci k Vánocůmtvoje příjmenía já propadla snům s chutíbilých krajekaž pak místo pod stromečkemjsi byl někde pod stolemjá měla doma kapraa strachtak jsem si na čelo napsala inzeráthledám princevytáhla slavnostně do světajenomže princové už nejsouvrátila jsem se ti jednu letní noca slov bylo na rozdávánívrátila jsem se ještě dvakrátnaposled s prosíkemšli jsme dál každý po jinéstraně cestyale hluboko v nás víraže "my" je nedělitelnérozhodli jsme se s tím přestatpočítatnábytek jsme přeřízli napůlsmotali kobercea Soukup & syn nám navždyckyrozvezli naše životytušila jsem jen zlomekpětinu té bolesti co přijdeale všech pět dohromady je mocněkdy si připadám že už nemámvšech pět pohromadědala bych všechnokdybys zavolal panu Soukupovia řekl mu, že se stala chybav algebře
Definitivní
zbylo jen trochu
chininu za zuby
za nehty
večer si ustelu
Šachová
Můj hloupý,černobílý svět - tak hyjé, prásknu do koní.
Pokorně táhnu na-há (z)pět
K Vánocům chci jennevnímat,až duše Tebou zavoní. Svou novou dámoudals mi mat.
Rovnoběžná
korunu házetzas orlům bez hlavyve vavřín doufatkdyž vyhrát lze jen těžko
kondicionál je bolavýale jsme pořádv reliéfu dlanía mrazí naše protínání
být navždy tvojí rovnoběžkou
Nevěrná
jako Atlas světa tíhuna ramenech nosímbřímě dvou lilií
na všechny své kapesníkysvatosvatěmonogam vyšijupřidám k němu uzel
a žádám o milost
Pravopisná
ruce přetočímo trochu dozadu dlaní hladím příčestí minuláhýčkám náš sedmý pádať je ta propast bezedná.
Nazpátek...
Gesta ve znamení Rakau zažloutlých fotekdrolí se do vína i můj vzdor.
Chci slyšet samotu plakatkdysi všední dotekje tam, kam smím jen bez bačkor.
Žili jsme v e-moll. Aspoň jsme žili.
Všem němým kostelům
Po ránu trochu mrznez peřin se vymotámkolem kostela šustíbarevná samota
Po ránu tuze mrznekdyž u vrat nejtiššíčekám zda srdce zvonuv té věži uslyším
Zapíjím ve vinárnětam vedle kostelato, že některé zvonyuž ztichly docela
Záchranář
Když je mi nejhůř k uzoufánípod deku schovám se hezky
A mobil tisknoucve své dlaniťukámti esóesky
Prokletá
Vyčetla jsem ti z dlaně
všechny tvoje chyby
Zarostla cesta domů
mapa tady chybí
Přehrávaná
nejspíš se smějupříliš hlasitě
s nohou přes nohu
dusím křikmezi stehny
Moje soukromé moře
leknutí je krátký strachtvůj odliv mi uvnitř nachystáspoustu vyděšených ryb(po)padám dech
vlitý do mé siluetybolíš mě v solar plexuvypouštím tě po kapkách
očima
Princezně z Vinohrad
tak je to naposledmá princezno rozesmátána rohu čekajítvoje první lásky
jen chvíli nemyslet(zbaběle řasy až na zemdo srdce reliéf)jak budeš žít a s kým
nasyp mi do dlanětrochu houpacího koněmrkacích paneneka vadí nevadí
loučím se dnes slaněpejska z korálků od tebejá v kapse nahmatámpotají pohladím
Potapěčovi
když život zrychlí obrátkyna rychlost třetí kosmickou snad můžeš s hrůzou panickouzatoužit dát se nazpátky
snad marně hledáš v hlubináchrezavý klíček k pochopeníproč něco je a náhle nenía zezadu se vkrádá strach
atvoje vlny emocína něž máš právo bezesporujá tiše řeším po nocícha bohy prosím o podporu
protože moc úzko mi jea bolí mě ta představaa co se často nestává - - vkrádá se ke mně ironie
Strašidla
dnes usnusnad jenom s rozběhema tmu až po bradu
vzpomínky polykatjako aspirin po lžičkách
jen ve snucity máš bezbřehétajně je rozkradu
"vždyť už jsi veliká,strašidla nejsou, maličká. "
Letní
Včerejší ránov obratném tancis rakema dnes už zas táhnek všem rohatým
Po špičkách chodilskroky mělbystrozrakéteď náhle už šlapešjen na paty
Vlákýnka křehkáv lano pomalu splétáma toužím být tvojínedělí
Tím lanem v sobětě spojím běhemlétaaž podzim nás potomrozdělí
Slunovrat
nad řekou vysokovýš nežli jít se dádo duší hlubokosoumrak nám usedá
bůh slunce je s námiv tento den nejdélea pocit neznámýrozlévá po těle
je stále hlubšína skále nad vodounechává tušitspojení s přírodou
v kruhu cos postavilz chryzantém, z provázkůčas se tu zastavípro Bohy, pro lásku
Špendlíky myšlenek
v žebrovípár vločekco zapomněly roztát
jsem nedobrovolný fakíršpendlíků myšlenek
(tentokrát spínacích)
tichá absolventkasoukromého kurzutrápení
Ještě pořád
ještě se mi stáváomylemže do košíku k snídanipět housek dám
ještě pořád sem tamv noci ze zámku klíč vyndavám
(dnes v noci jsem se vzbudilaobrovskou radostíale ten kdo si lehalvedle měbyl někdo jiný)
jsem jako mouchav pavučiněchycená mezi dvěma světy
Oslíkům ouška narovnám
z oken muškátypřelitéalmaru zamykám
odlétám do nikam
na dno krabice ve stužcezažloutlé dopisy
odplouvám do kdysi
...po tobě kamením
louskámpara-noidní-ořechysvatební šatyuvnitř hledám
pro hrst čtyřlístkůnesbíraných. po tobě kamením.
kamením tiše
Noc je dnes jiná
noc je dnes jiná
u okna do zahrady
snad jinde stále
stejný svět
Hašteřivá
poslední krajíček tmy
odepřu jí dnes kralováníneviditelné
ve spícím doměslova plamenná
mám břehy tiše vymleté
Nepořádná
v rozích u stroputvé paví činy
předešly pád
na parapetv (sou)ložnicido prachu prstem napsatK pronajmutí
proč zase smýčitpřed prahem
Výletní
do termosky vzpomínkyobličej jen na šminkycit co ještě zachráním
a do tašky z Delvityumaštěný pocitydeset deka žebrání
blbost hraje stereoa nastává rodeopermoníků ve skráních
Válečná
v zákopu tajně stavím žebříkčekám jen na granátválka ve druhém mezižebříje dávno prohraná
Nedopláču
zaskočena přemírou ohněz pradávných zřítelnic
kdysi tak hladce vtělenádnes užjen ulpívám
pod svým povrchem
však ke kaktusůmnedopláču
Dramatická
tak trochu logice za hranoumám věřit s vážností nehranouse sekyrkou za zády schovanouže přišel jsi dát mi jen štípanou.
Kadeřnická
hřebínkem češu týdnyoči osouším
fénem
a všechny moje láskymaj´ konce
roztřepené
Omyly zimy
do stříbrných stránekknížky co píše zima(každoroční besteseller)jsem ukryla pár kapek krve
zamkla jsem dveře(na tři východy slunce)tajemstvím vyklíčenýmmezi čtyřma stehnama
ve zlatých stránkáchjarních rozbřeskůteď marně hledám zámečníka
Na rozloučenou
Ssebou na cestuberu v košihrudním zásoby hořlavých reminiscencína planou víru bez křížů,která už neplane.
Planoujen kříže
na mé cestě,co vede do ráje
(snad).
Hudební
v notové osnověo dvou linkáchmávám čtyřmibílými praporky
definitivní tečkaza naším čárkovaným cépopírá hudební nauku
a ve dveřích zlámanýhouslový klíč
Skeptická
Snídáme. lžičkou mícháš ticho,já horkou naději krájím,přes stůl je vzdálenost Praha - Mnichovveškerá láska je v háji.
Hrajeme trapný škatulataa na blond pracně barvíš lež,tvarujem kostky do kulata -když padne šestka, zůstaneš.
Horká
po tisící prvé tvé počátky prstůrozezpívané - mí věční trubadúři
v tvém peršanutančím bosaříčné tangona deset dob
řasami odbíjíštři čtvrtě na něhupak ve čtvrtém rozměrujen horké ticho
až spolu se světlemmlčenlivé vyprávění rozcuchaných cícho tekutých citech
Předstírám
Po nocích předstírám spánekpřed někým, kdo nezkoumá,jestli spím.
(Nejčastěji před někým,kdo tam vlastně vůbec není,takže hlavně sama před sebou. )Občas předstírám orgasmus. (A teď bych se opakovala.
Nepoučitelná
Jsem snad tak hloupá. (Stojím před apatykou. )Tys jen mou dalšínešťastnou statistikou.
První a poslední psaní
V tepnách tvoji krev a v kabelce v zrcátkutvou tvář.
Tak definitivnětebou znásilněná.
Znásilněnábez dotyků. (A možná právě proto.
Kde je pravda...
Apoštolové se mýlí,
Krista prý utopili.
A Samson sparukou
postáváve tměstranou,
Prázdná
Moje srdce zaniklo
výbuchem supernovy,
nač tedy vztekle kopat
do loďky Cháronovy.
S osudem v duelu
Že jsou i utrpení
na něž je i smrt krátká,
že teď vím, kde žal končí,
kam vedou jeho vrátka.
Tak trapně zklamaná
Pár ohlušujících
a oslepujících nocí.
Ano, teď jsem
smyslů zbavená.
Lednová ranní
Z koláže minulých dnů
tak úzko až žebra praští.
(život je pseudoumělec)
tak prázdno až i rozum
Jak jsme jeli na výlet
Jak jsme jeli na výlet
Věřím tomu, že každý mladý člověk se někdy více či méně dobrovolně zúčastnil rodinného výletu. Tak tomu bylo i u mě, jelikož jedné slunné neděle tatínek nastartoval naši stařičkou Škodovku (tento úkon sám byl pravděpodobně nejpozitivnějším bodem celé akce) a se slovy: “Sbalte se, jedeme na piknik. ” zanechal svou ženu a potomky sotevřenými ústy, tvořící živý obraz na téma Otec se nám zbláznil.
Tatík vesele zapadl za volant a vyjel zgaráže, končíc mezi maminčinými záhonky slistopadkami.
Heřmánek
Můžeš si své lži
nazývat pravdami.
Můžeš mi říkat, že je to tulipán,
když mi dáváš heřmánek.
Skleróza
Svírám tvou dlaň,
vlhkou od potu,
už tě neudržím.
Poslední pohled
Noční
Veuforickém nadšení
zhlubin úplňkové noci
umíráš na zástavu
mladého srdce
Střípky minulosti
Dekadence střípků zrcadla minulosti
jež nám budoucnost nastavila
a my jej
vhrůze a děsu
Dárek
Zabalila jsem své srdce
do balíčku sozdobnou stužkou
a napsala na něj
“Věnováno tobě”.
Rozhovor
Znám tvoji tvář. Vídám tě tak strašně málo a přitom jsem pořád stebou. A tebou. Dívám se na svět tvýma očima, hladím tvými dlaněmi.
Poslední zvonění
Stává se to každý rok. Jednoho dne, obvykle na konci května, vystoupíte na jakékoliv stanici metra a vyrazíte libovolným směrem. Vždycky je potkáte. Oblečeni ještě nezvykleji než obyčejně, čím netradičněji, tím lépe, chřestí tamburínami a nastavují klobouky s desítkami drobnými, darovaných mincí, vesele volajíce: "Přispějte nám na maturitu.
Probuzení
Zhlubokého spánku ho probudil řinčící budík, zoufale se dožadující pozornosti, kterou mu slíbil věnovat přesně v 6:15. Dezorientovaně se po něm ohnal. Prudký pohyb smetl přístroj znočního stolku a nesnesitelný řev konečně ustal. Pomalu se na posteli posadil a široce zívnul.
Zrcadlo
Pavel pevně zuby utáhl gumu okolo své paže a do vystouplé žíly bodl injekční stříkačku snahnědlou tekutinou, předtím pečlivě nahřátou nad plamenem. Pomalu tiskl píst a cítil, jak se mu životodárná kapalina vlévá do krve. Uvolnil stisk čelistí a pohodlně se položil na záda. Vychutnával, jak přichází úžasně uvolňující, až orgastický pocit.