Písmák Katarze
Právě jsem se horko těžko zvedala od záchodové mísy, když mě někdo pohladil po zádech. I přes přemáhání, které ktomu bylo zapotřebí, jsem se otočila. Byl to Martin. Žuchla jsem sebou do sedu vedle záchodu a on se posadil vedle mě.
Příběh lupiče kremrolí
Příběh lupiče kremrolí
Včera večer se uzavřela další smutná kapitola Adamova života. Adam psal. Nebo se o to alespoň snažil. Pomalu ale jistě začínal trpět komplexem zneuznaného génia.
Můj první jarní den
Jack Nicholson políbil Diane Keatonovou…v Paříži sněžilo…. pomalu se setmělo…rozjely se závěrečné titulky. Odcházet zkina před koncem závěrečných titulků je neslušné, neuctivé a nekulturní. To sice ano, řekla jsem si, ale třetí maskérka se na mě určitě nebude zlobit, když si dnes nepřečtu její jméno.
Povodeň
Sedím ve vaně, plýtvám teplou vodou a ani za nic se mi nechce ven…
Nakonec zaklapnu zobáček baterie do vodorovné polohy, protože mi nic jiného nezbývá…
Kapky vlažné vody, které se rytmicky spouštějí ze špatně těsnícího kohoutku, nechávám dopadat na konečky prstů své ruky. Od palce po malíček a pomalu zpátky. Dopadají na maličkou prohlubeň mezi nehtem a vrcholkem každého zprstů. Jedna se vydá cestou přes bělavé nehty, pod kterými místy prosvítá narůžovělá pokožka, druhá stéká dolů po vnitřních polštářcích prstů.
Výročí
Nesnáším „povinné“ večírky. Dobrovolně, ba sradostí jsem se stala ženou diplomata, čímž jsem se kúčasti na podobných vrcholně společenských událostech odsoudila. Tmavé kravaty, šampaňské, pochoutky nejrozličnějšího složení a vzhledu, mírně přidušená hudba a nikde žádná židle, na kterou by bylo možné se na okamžik posadit.
Jednoho horkého letního večera zazvonil telefon, ze kterého se za několik vteřin ozval hlas Jane Butterfieldové, naší spolužačky zvysoké školy.
Rande
Dneska. Musím se ho na to zeptat, přece se sebou nenechám takhle vorat. Je to jen chlap, obyčejnej mužskej, skoro člověk, tak proč ty nervy. Jednoduše počkáš na správnou příležitost a pak to na něj vybalíš: „Tak co, zlato, bude ztoho něco.
Ta píseň vždycky tiše zní
Ta píseň vždycky tiše zní
Když noc končí dřív
Než by měla
Ta píseň vždycky tiše zní
Kočičí řeči
Pan P. se rozhodl, že si zajde do baru. Nechtěl být v sobotu večer sám a tak si chtěl obstarat nějakou pěknou společnost. V baru bylo všude plno koček.
Nespavost
Nespavost
Vjednom filmu zazněla věta: „Když trpíte nespavostí, nikdy pořádně neusnete a nikdy se pořádně neprobudíte“. A nikdy tuhle pravdu neoceníte, dodávám jen, pokud se neocitnete vsituaci, kdy ji pocítíte na vlastní kůži.
Slečno Insomnie, nesetkali jsme se už někdy. Ano, už jsem s vámi měla tu čest.
Básník a Básnířka
Básníka a Básnířka
Do baru vstoupil Básník sBásnířkou.
Básník byl mladý a úspěšný.
Básnířka byla mladá a talentovaná.
Nebeskej bar
Jednou to přijít muselo. Každý sem jednou bude muset. Vždycky jsem ale doufala, že vydržím déle než do pětatřiceti. No co, čo bolo, to bolo.