Ne, ne, ne...
Špičkou prstíku
Obtáhni křivku rtů,
A možná něco uvidíš…
Ne. Cudně sklopím
Hledám Hombres-Muži od Verlaina!
Již dlouhou dobu sháním básnickou sbírku Hombres-Muži od Paula Verlaina, ale stále nenacházím. Původně byla díky, údajně "nemorálnímu obsahu" zavrhnuta možnost vydání této sbírky, nicméně bezprostředně po smrti jejího autora různými způsoby počala své putování skrze lidské dlaně a známosti. Právě tato sbírka se v několika "výtiscích" (tisknuta původně nebyla) dostala do oběhu, bohužel, dosud jsem nepotkala nikoho, kdo by ji vlastnil, nebo se mu někdy dostala do rukou.
Kdybyste mi dali jakoukoliv možnost přečíst si ji, v lepším případě si ji zakoupit, učiním tak za možnou cenu dohodou.
Mezihvězdný prostor
Chrání mě,
Sleduje mě…
Pomáhá a vděčnost čeká,
Hladí mě,
Nejenom přirození
Kživotu chladná těla, půvabná svou bělostí,
Černou a přec tak světlou povahou.
Nic neříkající pohled,
Tmavá panenka hledící na práh pohanské Ráje.
Bláznovství
Vidiny cizích pocitů,
Svítím na zatuchlé vzpomínky.
Milostí bez lítosti,
Soudností prostitutky…
Nastal čas...
Slepé ano,
Mrtvý sen.
Čas nesplněných přání…
Zní to podivně.
Stínochodec
Chodím stínem mezi městy.
Jdu přímo a bez pochyb,
Svádím lidi zjejich cesty.
Lovím lovce pro pohyb.
Jabloň
Ve stínu jabloní,
Oči mi zacloní,
Křídlo mouchy,
Flegmatičky.
Pin Hole Stars
Svojí morálce jsem nezodpovědnou matkou.
Tělo dělím od duše, duši od těla,
A připadám si dospělá.
A co jsem.
Válka
Šeď a šarlatová tvář,
Černá země i polární zář.
Člověk zapomněl na radost,
V paměti zůstává běs,
Ledová námraza na okně
Kreslím prstíkem po okenní námraze,Krev, bolest i smích. Vločky na mě valí oči. Ne, to vandrák vedle pije iron,A trochu to přehnal. Umrtvený cit běhá mi po páteři,Hraje si s mým…hlasem.
Krev
Mrtvý salamandr na dlani,
Černé svíce i hodina.
Živý úsměv, lesklé oči,
A v hrdle tmavá modřina.
Něžnou...
Brutalitou hodnou zvěři,
Cynickou hrou slov a kamennou tváří,
Zoufale prosím o něhu…
Odbytými tématy,
Nadsamec – instrumentum in corporeus amor*
Ostruhy zabořené do slabin,
Šeptavý smích řve do mých zad.
Krutá grimasa, jejíž sílou se udávím,
Horká myšlenka, a v těle chlad.
Ve snu
Modré plameny na žhnoucí kůži,
Třpytivý lesk střípků radosti.
Svědomí vyplivlo na černou růži,
Kámen dětského srdce a všechny starosti.
Chvilková vzplanutí
Hrubým gestem,
Jemnou řečí,
Pevnou tváří,
Slabou duší…
Skutečnost
Žádné sliby volané do noci,
Žádné modlitby k bohu.
Žádné prosby bez pomoci,
Nechci lásku, nechci snahu…
Nos redeii
Nỡs redeii
Bílé tváře tvrdých rysů,
Pevné ruce, pohyby pomalé.
Moudrost psaná do starých spisů,
Innaturalis
Mozek v nesprávné poloze,
Zjišťuje že není vše jak má být.
Ze lžíce směje se koroze,
A včerejší večeře začíná hnít.
Lesní víla
Závoje z kopretin,
Ze slonoviny kůže,
Oči jak pomněnky,
Ve vlasech růže…
Kacířův příběh
Černá kápě tvář zakrývá,
Slova neřeknou ni jednu větu.
On v temných koutech svojí duše
Vytrvale ukrývá,
Zpověď Psýché
Každou noc mne navštívil temný stín…
Šeptal mi hříšnosti, s vázou nosil černý blín.
Líbal mě, surově mi rval šat z těla.
Vášní kousal, bil…a já to tak pořád chtěla.
Odpusť mi
Stojí tu rudá,
Za svou nahotu stydí se.
Uschlá a chudá.
"V okvětí modlím se. "
Ikarova křídla
Omámen výpary opia
Ukradl's Ikarovi křídla
Dychtíce zoufale po poznání,
Poháněn chamtivostí a touhou po uznání,
Nádoba na duše
Sbita hřeby drzosti,
Plna emocí a strachu.
Propadá se na kosti,
Pod nánosy prachu.
Co jsi...
Jsi noc a já jsem tvoje vlečka,
Jsi věta a já tvoje tečka.
Chci moc, a svítání ztěží přečká,
Touha tě mít,
Povidla
Okvětní lístky padají na podlahu,
Zem neskrápí slzy, ale černá tuš,
Blesk Ti vlasy učesal,
V poušti hledáš věčnou vláhu,
Knižní nostalgie
Spousty zatuchlých knih,
A staré, neužívané záložky v nich.
A tak přemýšlím, kolik toho už asi viděly,
Ty zachovalé chuděry…
Tvé tělo je mi vesmírem
Tvé tělo je mi vesmírem,
Večer hvězdy počítám,
Kolik skvostů naleznu,
Tolik nehezkostí odčítám.
Nebudu otrokem Osudu
Kolem hlavy mi proletěl zmuchlaný polštář a mé uši zalil nával vulgárních a příliš hlasitých slov, než abych mohla vnímat, proč jsou z těch, tak známých úst vypouštěna. Stála jsem tedy dál u okna, a pozorovala bílé, sněhové vločky, jak nerušeně padají na zem…nevšímaly si mě…ach jo.
Otočila jsem se čelem k němu – rozčílenému k smrti, neznámo proč. Vzepřela jsem se snad.
Po(s)lední iluze (vyhráváš?)
Pro skutečnost nejsou mé cíle na dosah rukou…
Iluze – dáváš mi naději.
Tak po(s)lední Iluze, hádala se s realitou.
Jako malé děti,
Tajemství
Tajemství já mám,
Ale nikomu jej nesvěřím.
Tolik věcí znám,
Kterým jiní lidé nevěří…
To je marné...
Pohledy chlípnosti,
Rty zračí smyslnost,
Bez hany, cudnosti,
Jsi v klínu mém nový host.
Být jak...
Být jak vítr v horách,
Co rád si hraje se srstí vlčí,
Být jak temný kout, v Tvých věčných nočních můrách,
Co straší, ale mlčí.
Zoufalost
Proč mám chuť políbit kamennou zem starou,
Proč mám chuť vrátit se a státi se malou.
Proč mám chuť obejmout svou minulost,
Řekni mi, proč už mám všeho dost.
Ut Lupa Ovem Amat?
Když ji poprvé uviděl, sevřelo se mu u srdce. Jakoby neviditelná, černá ruka zmáčkla mu celé břicho, a nehodlala povolit svůj drtící stisk. Jakoby se mu před očima objevila měkká mlha s barvou čerstvě natočené cukrové vaty. Chtěl hned na místě zemřít…pro ni.
Děti
Děti
Když podíváš se okolo,
Pověz, co vidíš.
Jak starý poutník ztratil hůl,
Země prokletá
V Zemi pískem pokryté,
Bloudím žízniv, sláb.
Ach, v té Zemi prokleté,
Nezemřu sám…snad.