Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNemocniční
Autor
WiruZ
Urputná cesta z topení
krom vodnáře i snad
pro oběd šáhnou a dost se
vrací hromada svetru, trenek,
ponožek i řas
zas na své místo
Láska pro bolest
je něco extra, ty to víš,
uhýbavé pohledy
z neznáma se vracejí
krom neónového šílenství
tvé obnažené nemocnice
Och dědo
věříš v zázraky
a mně se zdají
nahromaděné noční můry
za vypleněné lidi,
kde jsi bojoval
A s úzkostí
(uštěpačné řeči, obalené kuře
kromě svíček na cestu
vem si i kartáček a bude hej)
plných tramvají, aut
chladnokrevně - plopených
jas a zítřek
plakátů
už se nedočká
v ovacích
ta úskočná operace
Pronuděných kočičích hlav
se třesou ruce utkané,
to když výstřel hejno vran vyruší
z náhlé letargie
Cesta do Václavovi
olé - třeštění v chodbách, kde vládne modré světlo (pro princes)
třeštění sestřiček a doktorů
přístrojů, skalpelů, uspávacích prostředků
jehel, cévek na chcaní
Víš ty moje, spletené naděje
ve schodech vynoucích se do pater
a
jejich stínoví lidé
se vláčejí na hajzl a zase zpět
plni rakoviny kouří jednu za druhou - podpíraní berlemi z papíru
a jejich modly umírají,
s intenzivní podlostí
protože
ne všechny cesty vedou do říma
A pak to bylo,
malý vesele vybarvený pokoj
a ty si tam seděl na židli Všichni jsme
dělali jakože nic,
ale bylo to tam
To náhle zvolání,
které jsem nepoznával,
vypadal jsi jako nejmenší z nejmenších
a kdybych uvěřil, že umíš plakat, vůbec bych
se nedivil
Jako ověnčená věta
ach mám tě ráda tati
a šlo se pryč
Bačkory po zdech už nám neplandaj
tisíckrát obelhaný křik edwarda muncha,
a já krákám do větru,
že spráskaný pes se navrací
z války domů
Nohy srostlé v zemi a skloubený s netichem
pro krásnou Magdalénu