Všechno začíná i končí v nás

nic jiného jim nezbývá *t*

Parádní.t.

Přišla velmi vhod... do mé nálady... Právě včera jsem strávil asi hodinku volna na zcela opuštěném místě... kde byla třešeň (možná že) odsouzená k smrti... tolik zlámaných větví ... shozených na zem... či visících kolmo k zemi... jako poděkování lidí ta to... že tu hodovali... jsem v životě neviděl... Jsou chvíle, kdy se velmi stydím za to, že jsem (také) člověk... pokládám ruce na vyděšené... mlčící kmeny... a tiše se omlouvám... TIP... a díky!

Krásná... je to smutné, že lidi občas tak barbarsky zacházejí se stromy. I já se někdy v přírodě stydím za to, že jsem právě člověk Díky a tip

Dovolím si ještě klubík...

Díky, i za stromy. Protože vidím, že Vy je máte taky rádi a dokážete se před nimi s pokorou sklonit.

Stromy nám nic neodpustí a tragédie je, že v odborných kruzích se "les vychovává sekerou".

Lidí s takovým citem pro přírodu moc není. Vlastně ani lidí s nějakým citem pro přírodu. Lhostejnost ovládá dnešní moderně-konzumní svět. Kéž by jednotlivec mohl měnit... Díky za báseň, čtvrthodinku jsem měl o čem přemýšlet...

Úplně mi přejel mráz po zádech..... T*I*P

*

Před léty se na jednom krásným kopci dělala rekonstrukce turistický chaty, která tam stála z dob ještě před válkou a docela slušně zpadala do rázu okolní krajiny.Rekonstrukce spočívala v tom, že se původní budova do základu zbourala a vyrostlo tam hnusný monstrum z traverz a betonu. Při výstavbě se celý místo obehnalo plotem z pletiva, který se přidrátoval ke krásným stromům, které kolem prostranství rostly pěkných pár desítek let. Po dobu výstavby se dráty zařízly do kůry kmenů a doslova je uškrcovaly. Po dokončení stavby byla většina drátů v kmeni úplně zarostlá. Asi to ty stromy bolelo víc, než když se jim jenom nalomí větev. Mě bolelo i poznání, kam až došla lidská lhostejnost. Stromy by lidem neměly odpouštět tak snadno, zvláště těm, co si žádné výčitky nedělají. Přál bych si, aby tvá báseň v lidech ty výčitky probudila. Asi by to udělala, jenže ti, jichž se to týká, básně nečtou. ***

Děkuju Guy, taky jsem viděla spoustu stavenišť a rekonstrukcí... Jasný, chceme bydlet a chodit se rekreovat, jenže je čím dál míň zákoutí, kam se dá dojít jen po svejch... ono je to na dlouhou polemiku a všechno má svoje pro a proti. Jenže mě je toho nějak líto, jak necitelně, jen pro svoje pohodlí, dokážeme něco nenávratně zničit.

Krásné, že ešte je niekto na tomto svete, a pozerá sa na takéto veci...Píšeš milostne a táto báseň je krásna...Stromy sú živé formy a ja sa s nimi zhováram a viem, že človek, ktorý dokáže niečo takéto napísať sa musí zhovárať tiež...Tip, čo viac? Hermann

Na mě to hodně zapůsobilo, uplně se mi sevřelo srdce...vím, že v těch posledních dvou řádcích je hodně podstatného, ale mě tam ruší, prostě je to takové stupňované a najednou bum....každopádně tip* Myslim, že tahle necitelnost je jen dalším krokem...s dovolením Prevence proti lásce

hezké :) poslední dobou se básniček o stromech vyrojilo na Písmáku celkem dost, ale to je fain, alespoň si člověk uvědomí, že nejen my jsme živí...

ono stromům ani nic jiného nezbývá. cítím z toho tu nechuť a špínu sama k sobě............t

****ne že bych podobný apel už v poezii nečetla, ale stejně tip

moc hezké *

možná, že to ty stromy jednou přestane bavit:-))zasloužili bychom si to...tip

Je zázrak, jak nám stromy zas a znovu odpouštějí.....***

Děkuju moc všem. Pracovala jsem několik let mezi lesníky a les pro mne opravdu hodně znamená. Moc dobře vím, jak lesům a stromům dnes a denně ubližujeme. A že člověk by měl začít u sebe... někdy se víc mluví než dělá ;-) Ještě jednou dík, Smailince za klub, ostatním za kritiku.

Ano, nejen my jsme živí. Jsou tu i živější.