Budeš mi chybět, miláčku

Áááách… tak už jsme konečně tady. Ani nevíš, jak já se těšila, miláčku.   Ano, ano, to otravné zařizování a vyřizování a ta vyčerpávající  cesta!  Ale už jsme  tady.

To moře, ten vzduch, ááách… a stejně jsem všechno, jako vždycky, zařizovala já.

Já si nestěžuji, říkám to jen pro pořádek.

Ta hlavní starost, jak sehnat peníze, byla přece na tobě.

Uznávám, odjakživa jsi byl chytřejší než já. Taky jsi mi to dával patřičně najevo. Nejsem ukřivděná, kdepak!  Vždyť jenom díky tobě a tvému nápadu si konečně můžu užívat, jak jsem si vždycky přála. Ty sis to možná představoval jinak, ale já, já jsem spokojená.

Nekřič! Já vím, žes mi stokrát říkal, že tvé papíry na stole nemám přerovnávat. Ale ten svinčík ! No ano! Četla jsem je. Přece jsem se musela podívat, co v těch papírech je. Jak jinak bych poznala, jestli jsou důležité? Ten nápad s tou pojistkou mě doslova nadchl…. podívej, to je krásný kousek pláže, jako stvořený pro milence…hihi… já vím, že už nejsme v těch letech…ale myslím, že tobě se tu bude líbit.

Ne. Myslím, že já tady nezůstanu. Mám raději zalidněné pláže.  Křik a smích a výskot. Všechno, co tě tak rozčilovalo.

Škoda té tvé nehody. Ale jinak to nešlo. Byla jsem prostě rychlejší...

Tady je takový klid. A  v písku se ta troška tvého popela ani nepozná. Tak pa.  Budeš mi chybět, miláčku.