Nesouřadná úvaziště

:)

zaujimava debata nemene tak basen.....i kdyz no.....t

jo, (líbí) T (i bez komentářů) (i s nimi) :-)

kolísáš

šla jsem okolo, na chvíli se posadila... a vdechovala jemné smutné ticho tenhle obrázek si pověsím na zeď západní *

*

Delah: to rozhodně nepatřilo tobě

?

to není pocit... buduju kkonzistentní poetiku na některými obecnějšími tématy mých textů... není to pocit, je to můj záměr... všechny mé texty jsou experimenty s volným veršem, které směřují k jistému utřídění... kdybch to tak řekl... sbírá se materiál...

krom toho, že krychle nemá žádné strany:))) ale vrcholy, hrany a stěny:)) nemyslím je to záměr vytvořit kompaktní celek... možnosti téhle poetiky vyčerpat... se ví že ta krychle se zmenšuje ... o to jde: aby z ní nic nezbylo.

připomněl jsi mi touto básní jeden aspekt mého způsobu asociací; když si v krámě kupuju čokoládu a čtečce se nedaří přečíst čárový kód, načte si pravidelně prodavačka jinou čokoládu, kde jí ten kód funguje - mně se okamžitě vybaví účetně skladový problém -> při inventuře by měla na skladě jiné zboží, než při účetní evidenci; projeví se ve mně programátor a okamžitě vidím kód jistého programu, který by tohle měl taky umět řešit; kdybych o tom měl psát báseň, asi by to nikdo nepochopil .-)))

:))

těch témat je víc.... vzásadě jsou témata mojí poetiky: 1. jazyk, slova, řeč... 2. moře, ostrovy, řeky, voda (jsem čistokrevný rak:)) 3. krajina - čekající, napjatá asi tak jakým směrem se na té škále pohybuji ti přesně, v rámci tvého přirovnání, asi neřeknu...

nikdy, nikdo a nikde mě nedonutí, abych psal o citech explicitně... vždy a zásadně obrazem..., že si čtenář, když čte třeba básničku srha neuvědomí, že v tom je obrovký cit a vzpomínka na mého nejdražšího přítele...? s tím já nic nenadělám... myslím si, že prostor k uchopení v tom textu má... jeho věc, jak čte. nikdy tu nebudu mít voňavé růže lásky ani trnité růže smutku... to je pod mou úroveň a mimo moje přesvědčení... čtenáři, kteří vyžadují od básniček tohle... ať si klidně do nebe vynášejí jiné... já skládám poetiku z jiných střípků... a nemyslím si, že tak úplně špatných:))) a milostná tématika? to je přece konstanta... o tom není třeba ani psát:)

To je moc pěkná báseň - zaujal mě i prolog... Stává se mi dost často v Praze - namísto asfaltového chodníku jdu po kamenité stezce.... dívám se za obrysy paneláků a za nimi se tyčí Lovoš, Milešovka nebo dokonce Vesuv... Namísto v tramvaji či metru jsem na lodi, která se plaví na Island - mohla bych pokračovat dál.... Moc pěkná a mně velice blízká atmosféra básně - díky a velikánský TIP

ves: děkuji:)

mysli si, co chceš:)

s_b: ten autentický požadavek, "aby v tom byly emoce" se tu opakuje pořád dokola; připadá mi to, jakoby se požadovala na matematice revize, po níž by matematika konečně měla nějaké axiomy .-))) ale ona je má!! pokud se požaduje po poezii (potažmo literatuře vůbec), aby v ní byly emoce nebo filosofie nebo aktuální postoj, tak to svědčí o zásadním nepochopení veřejného publikování; explicitně je literární diskurs o těchto tématech a netřeba to zdůrazňovat kolem každé básně -> bod = subjekt mluvčího; přímka = promluva k někomu; rovina = filosofická relace promluvy v prostoru (do nějž patří i společnost); euklidovské tvary = usazují časové rozměry; neeuklidovské přetržitosti = fraktálové vektory rozeHRAných chutí... tohle není výtka, ale jen povzdychnutí .-))))

Lyryk: *!:)

a to je právě to:) ty by ses pořád jenom rvala:)

s_b: naprostá neemotivnost není podle mne možná; každá výpověď je v podstatě hypotéza, tedy emotivní prohlášení, jehož verifikace se uskutečňuje obecnou komunikací; slovíčkaření je zbytečné, protože problém není v tom, jak problém nazýváme, ale jestli se ontologicky jeví a ty máš tendenci ve své výpovědi obsah emocí v drfaustových textech zpochybňovat; jde o to, jaké deklarace emotivnosti používáš, resp. co je to ta naprostá neemotivnost výpovědi ?? .-)))) myslím, že je to něco, co není v lidském měřítku možné...

každé slovo má své nevyslovené a přitom znělé, každá věta má své závětí a takovej Merle by musel před konotacema utýct:)

s_b: docela bych chtěla vidět některý z těch textů, o kterých tvrdíš, že jsou emoce. Myslím si, že psát o pocitech (notabene těch, které autor právě prožívá), je ta nejnižší úroveň poezie. A nemyslím si, že poezie = psaní o pocitech. Psát o pocitech a vyvolávat pocity jsou podle mne dvě zcela odlišné věci. Nedávno jsem se dozvěděla, že podle teorie literatury má i smlouva, zákon, atd., své citové zabarvení: co ty na to??

První věta měla být: o kterých tvrdíš, že V NICH nejsou emoce :-) to bude tou zuřivou snahou o reakci :-)

:-) pokud poezie nevyvolává emoce, nejedná se o poezii alebrž o dokumentaci k WiFire Protected Access v originále ... :-)) (i když ..i ta vyvolává emoce - u mě značně negativní provázené pěnou u úst a neartikulovanými výkřiky - neb tomu nerozumím...) ..fraktálové vektory....fuj, takový čuňárny se lidi nestyděj psát, že jo, paní ... .-))

jsem pro, aby krychle měla stěny, smrt chytrolínům! ale některý jo

dyk vím ,sem se chtěl jenom pochlubit , co čtu za chytrý knížky, no ... .-))

s_b: dobře... půjdeme tedy do objasnění pojmů: 1) nechť je předpokládána neemotivní (třeba reprodukovaná) informace (případně fakt); 2) je-li tato informace předložena v obecné komunikaci jako "báseň lyrická nerýmovaná", je třeba o ní uvažovat předevšík v emotivním kontextu; 3) položení textu v kontextu určuje jeho emotivnost -> návod ke čtení -> respektive, vezmu-li Delahayeuv WiFire Protected Access v originále a řeknu-li o něm, že je to text o sexu, bude vnímán naprosto jinak, než text k jinak určené spotřebě; shodneme se na tomhle?? jde o to, aby debata měla nějaká společná východiska... .-)

a proč nesouhlasíš ?.-)) třeba si v tom tvém proč objasníme nějaké zajímavé důvody...

psát o emocích není dobře ani špatně;vlastní je každý, ale stavitel básně je duch ne duhový pocit slzy Penelopy viděné duchem nevidomého básníka jako tání sněhu, po dlouhém odloučení=přeurputné zimě na horách ostrov je emotivní dostatečně :)

se to tu teda pěkně rozjelo:))) avi všem

doufám:)

Jsem si dovolila udělat jen povrchní analýzu tohoto neemotivního textu, který v rámci srhovy tvorby považuju za na autora překvapivě emotivní: ostrov (obklopený mořem, samojediný, osamělý), list (obvykle se vyskytuje ve společnosti mnoha listů, jediný "list" evokuje opět osamění, vypadá to skoro, jako by se ztratil, zatoulal daleko od svého přirozeného místa), ztracený námořník (to je snad proboha jasný), čas ve spojení s prázdnou pláží, kde se stýká jen písek a voda (nemluvě o modrých vlnách - modrá je chladná barva :-)) - plynutí času , dlouhá doba, kdy se nic neděje tvůj krok: zůstáváš v březích: bezcílné procházky v místě, odkud není úniku, melancholie, osamění, bezmoc samota ve stopách: jedny stopy, ne dvoje... některé lodě se nikdy nestihnou vrátit: spousta asociací, lodi ztroskotané u ostrova (tzn. že se nevrátí), dále činy, které jsou vykonány příliš pozdě, loď - zmítaná mořem, proto se nestíhá vrátit, osudovost, bezmoc.... to byla jen analýza jednotlivých použitých prostředků: při spojení vytvářejí příjemný lyrický obraz, který je zcela kompaktní, nic nechybí ani nepřebývá, i sama forma je tak zvláštní: jako bych čekala ozvěnu, která nepřijde, to je konec, tečka - i tohle vyvolává pocity shodující se se smyslem dílka. .......(uff) prostě tip a klubík :-)))))

s_b: nemyslím, že je správné popírat deklaraci subjektivního kontextu výpovědi: 1) bez vnoření do kontextu poezie není žádný důvod zkoumat podle pravidel poetiky, jak text působí ani jaký je; potom se zabýváme jen jeho informační hodnotou -> vnořujeme se do jeho informujícího kontextu; 2) pokud čtu takto deklarovanou špatnou báseň, vnímám to asi takto: autor sděluje poetický prožitek - poetickou situaci, není však schopen svým nerozvinutým citem pro jazyk a jeho poetické prostředky vyjádřit se tak elegantně a originálně, aby mne v mém rozvinutém smýšlení oslovil či obohatil; to ovšem nijak nesnižuje hodnotu jeho citů nebo emocí, které ve skutečnosti prožil -> je snad smutek nepoutavě a hloupě tklivě až trapně podaný menším nebo jiným či menším smutkem, než smutek nositele Nobelovy ceny za literaturu (???!); v hodnotě smutku to není, v hodnotě poetiky textu ano; ani na tomhle se neshodneme ?.-)))

pomíjivá: * děkuji:)

Pěkně

jo... mně líbí :) když tam nemáš buňky a ty technický tydlety.. tak je to i pro mě smrtelníka .. však víš :) A ten název mě tedy dostal! dvě nepatrný slova a co všechno v nich je..Tam je vlastně obsah, taková slupka od oříšku.. bytelná.. No a nechci se hádat, ale tohle je emocema nabitý...jen bouchnout.. *

Emotivní až až a ať je to, co je to, mně se to prostě líbí :o) t*

Ačkoli toto není můj šálek kávy.....dávám tip za stručnost a čitelnost ;)*

no není to tak zlý, jen si trochu povídáme každý o něčem jiném .-)))

*