Casanova

Jindra a Milan sedí ve svém oblíbeném podniku a popíjí své oblíbené pivo.

Milan:    Seš ňákej přešlej

Jindra:    Kdepak, sem jenom unavenej

Milan:    Nekecej. Vidim na tobě, že tě něco žere. Tak ven

                s tim!

Jindra:    Budeš se mi smát

Milan:     Nebudu. Neser mě a vyklop to

Jindra:    Potřebuju ženskou, strašně dlouho sem to nedělal

Milan:     Já to věděl. Už včera mě to napadlo. Tak nějakou

                sbal, ne? Je jich tu hromada

Jindra:   Když já to s něma moc neumim...

Milan:    Ty vole, prostě za ňákou dondeš, pozdravíš, zeptáš

               se, jestli můžeš přisednout, jaktože je tam tak sama,

               řekneš třeba ňákej fór nebo pokecáš vo počasí a

               pak už se necháš jen unášet okolnostma. Hele, co

               třeba támhlencta v tom modrym triku?

Jindra:   Myslíš tamtu jak sedí v rohu?

Milan:    No jasně, každou chvíli na tebe zírá

Jindra:   Vážně? Neřekl bych. Spíš pořád čumí do toho

               časáku

Milan:    Ale hovno, čumí na tebe. Líbí se ti?

Jindra:   Je sympatická

Milan:    Tak za ní běž. Pamatuješ, co sem ti řikal? To dycky

               zabere!

Jindra:   Tak já to teda zkusim

   Jindra vstane a nesměle se došourá až ke stolu, kde sedí dotyčná slečna.

Jindra:   Ehm... Dobrý večer

Slečna:   Nazdar

Jindra:   Mohu přisednout?

Slečna:   Ale jo...

Jindra:   Co tak sama?

Slečna:   Můj přítel je hroznej vůl, tak s nim rači moc nikam

               nelezu

Jindra:   Příde chlap do knihkupectví a povidá: „Chtěl bych

               nějakou napínavou detektivku,“ a prodavačka mu

               řekne: „Tak si kupte tuhle. V tý se na samym konci

              dozvíte, že vrahem je babička podkoního.“

Slečna:   Cože?!

   Jindra trochu znejistí a začíná se potit.

Jindra:   To byl vtip ehm...

Slečna:   Aha...

Jindra:   To počasí je hrozný, co?

Slečna:   Proč? Je docela teplo

Jindra:   To jo, ale zase má člověk žízeň a musí pak do

               hospody jako je tadle, že jo? Teda né že by byla

               špatná ta hospoda, to zase ne, že jo?

   Slečna na Jindru trochu nechápavě pohlédne a poté následuje trapné ticho. Jindra se omluví, že si musí odskočit a spěchá za Milanem.

Jindra:   Ty vole, já na to nemám. Úplně sem se ztrapnil a už

               nevim, co jí mám řikat

Milan:    Nekecej! Jak se vlastně menuje?

Jindra:   Nevim, na to sem se neptal

Milan:    Ty ses ani nepředstavil?

Jindra:   Neřikals že se mám představit!

Milan:    To je snad jasný ne? Má někoho?

Jindra:   Jo, ale prej je to strašnej vůl

Milan:    No vidíš, to je dobrý. Koukej mazat zpátky,

               představ se, kup jí ňákýho panáka, pak nějak

               nenápadně zjisti, jestli má nějaký záliby a dělej, že tě

               to strašně zajímá. Nech jí o tom klidně kecat.

               Ženský rády kecaj o tom, co je baví

   Jindra se vrátí zpět ke slečně.

Jindra:   Já sem Jindra

Slečna:   Vážně? Pěkně uhozený méno

Jindra:   Já vim, moji rodiče sou trochu divný

Slečna:   Jen rodiče?

Jindra:   No trochu i ségra, ale ta by mi zas takový méno asi

               nedala. A jak se menuješ ty?

Slečna:   Milada

Jindra:   Taky docela ujetý méno

Milada:  No dovol?

Jindra:   Promiň, já to nechtěl tagle říct, chtěl sem daleko spíš

               říct, že je zajímavý a tak... Nedáš si se mnou panáka

              Milado?

Milada:  Proč ne?

Jindra:   To nevim

Milada:  Co nevíš?

Jindra:   No nevim proč ne

Milada:  Ježišmarja, co seš zač? Jasně že si dám panáka!

   Jindra odběhne k baru a za chvíli se vrátí se dvěmi dvoudeckami rumu.

Milada:  Rum?!

Jindra:   No jasně, pravej tuzemák

Milada:  Promiň, ale tohle já nepiju

Jindra:   Ne? Počkej chvíli, musim si odskočit

   Jindra se opět bezradně vydá ke stolu, kde sedí Milan.

Jindra:   Ty vole, co mám dělat? Vobjednal sem jí paňáka a

               vona ho nechce

Milan:    Cos jí vobjednal?

Jindra:   No ruma...

Milan:    Ty seš pako! Ženský ruma nepijou. Musíš jí nechat,

               aby si vybrala sama, co chce pít. Dones ty rumy sem

               a vobjednej něco jinýho

Jindra:   Dík Milane, seš fakt kámoš

   Jindra přinese rumy Milanovi a vrátí se zpět k Miladě.

Jindra:   Omlouvám se, co piješ?

Milada:  Dala bych si suché Martini s ledem

Jindra:   Cože? A nic levnějšího ti nechutná?

Milada:  Hele, jestli nechceš, tak mi teda radši nic nekupuj

Jindra:   Ne, takhle sem to nemyslel! Už pro to du!

   Jak řekne, tak se stane a zanedlouho se vrací se dvěma panáky suchého Martini s ledem, které spolu za chvíli vypijí.

Jindra:   Rum je podle mě teda lepčí. Hele, a co tě třeba

               zajímá?

Milada:  Literatura

Jindra:   Vážně? Ta mě taky strašně zajímá!

Milada:  Jo? A máš ňákýho oblíbenýho spisovatele?

Jindra:   No jasně! Třeba Sekora! Ten je vynikající!

Milada:  Sekora?! Počkej chvíli, odskočím si

   Milada se zvedne a když prochází okolo stolu, kde sedí Milan, mrkne na něho a naznačí, ať jde za ní. Milan se po chvíli také zvedne a setká se s Miladou na chodbě před záchodky.

Milada:  Hele, ten tvůj kámoš je vážně nemožnej. Vem si ty

               prachy zpátky. Nechci s nim nic mít

Milan:    No tak, neblbni ségra. Von to jen moc neumí se

               ženskejma. Dám ti ještě pětikilo. Tak co? Aspoň

               budeš mít na ten svůj podělanej koks. V posteli 

               prej

               neni špatnej

Milada:  Dobře ty zkurvenej vyděrači, ale je to naposled!