Písmák Seznamovací kancelář
Pocítil to zřejmě každý. Pocit osamění. Potřebu promluvit si sněkým blízkým. Třeba i jenom skamarádem mezi dveřmi, kdy jeho žena volá, aby jí šel pomoci utřít nádobí.
Spolubydlící
Ten muž se mi nelíbil. Seděl na zemi a koukal bezmyšlenkovitě zokna. Nenápadně jsem po něm pokukoval a říkal si, co je asi zač. Tady to nepoznáte.
Jízda taxíkem
Ani nevím, jak jsem seocitl na okraji Prahy. Vlastně vím, ale proč bych měl hlásat do světa, že jsem byl navštívit kamarádku, kterou jsem dlouho neviděl. Pohled na hodinky mi prozradil, že za patnáct minut mám být doma, jelikož mi přijde na návštěvu šéf a budeme mít důležité jednání. Nedalo se dělat nic jiného a já se rozhodl, že pojedu taxíkem.
Skvělý chlap
Sledovala ho srozšířenýma očima. Hned, jak ho uviděla, věděla, že je to on. Byl to prostě skvělý chlap, za nímž se musí zcela jistě otočit každá žena, ať už ho potká na tramvajové zastávce, vmetru, či prostě jenom na ulici. Jeho vypracované svaly hrály koncert, ze kterého nemohla spustit oči.
Pijavice
I.
„Nikdy. “ Trhl jsem sebou. Ta žena vypadala klidně a náhle se vše zvrátilo.
Každou neděli v pravé poledne
Stál jsem u okna a sledoval shrbenou postavu, jak pomalu tahá za provaz zvonu vmalé kapličce. Bim, bam. Bim, bam. Bronzový zvonek svým čistým hlasem oznamoval nedělní poledne.
Březový háj
Březový háj
„Bude se ti tam líbit, uvidíš,“ usmála se Lucie a položila Davidovi hlavu na rameno. Měla radost. Zima konečně přenechala vládu jaru a hřejivé sluneční paprsky rozpustily poslední zbytky špinavého sněhu. Na to se Lucie těšila celou zimu.
Šetřit se musí
Musíš šetřit. Tato slova mě provázejí od malička. Je to asi přirozená věc. Nejdříve se šetří kapesné, pak peníze na dovolenou a na nové auto, později i na důchod.
Pokoj č. 13
Na první pohled to byl obyčejný pokoj vtuctovém hotelu. Hned za dveřmi stál dřevěný věšák, který nesl stopy častého používání a jeho lak byl již na mnoha místech notně odřený. Vedle něj se vrohu krčilo oprýskané porcelánové umyvadlo sjedním kohoutkem na studenou vodu, z něhož vpravidelných intervalech odkápla velká kapka vody, aby se shlasitým plesknutím rozprskla o povrch umyvadla. Léta kapaní zanechaly na porcelánu jizvy vpodobě rezatých cestiček, které vytvářely bizardní obrazce a ani přes velkou snahu se uklízečce nepodařila nikdy jejich naprostá likvidace.
Poslední telefonát
Bylo krátce po sedmnácté hodině, mraky se honily po letní obloze a já stál na balkóně svého dvoupokojového bytu první kategorie sledujíc dění dole na ulici. Po hlavní třídě se řítil taxík, za hlasitého troubení předjížděl oprýskané nákladní auto a aby toho nebylo dost, rozehnal svou ďábelskou jízdou chodce na přechodu. Kroutil jsem hlavou nad bláznivou jízdou, která jen zázrakem neskončila nehodou a zadíval jsem se na obzor. Mraky kouzlily na obloze abstraktní obrazce a já si zapálil cigaretu a vychutnával si její lahodnou chuť.
Nová doba
Nevěřícně hledím do novin. Nemohu tomu uvěřit. Odmalička jsem snil o tom, že se dočkám okamžiku, který právě nastal. Znovu a znovu si pročítám článek, který je otištěný na úvodní straně a jehož palcové titulky řvou do světa – NOVÁ DOBA, REVOLUCE V CESTOVÁNÍ.
Manželství
Manželství je stav,kdy se mění láska a zamilovanost vpovinnosti a zvyky.
Stín
Se zaujetím sleduji stín. Nikdy bych neřekl, že na stínech je něco zajímavého nebo dokonce tajemného. Vše vrhá svůj stín. Vše.
Pocit viny
Provází nás od narození a bez přestání si ho připomínáme. Pocit viny. Jsme vinni za bolest matky při porodu a také za její nevyspání, když nám rostly první zuby. Jsme vinni za nervy rodičů, když jsme přinesli pětku ze školy a poznámku v žákovské knížce, snad za házení houbou po třídě.
Polibek
Polibek. Krásné slovo, krásný akt. Chtěl jsem se původně zamýšlet nad samotným slovem, ale usoudil jsem, že je to hloupost. Vždyť samotné slovo je podivné.
Pátek
Věděla, že to zase dneska bude. Ostatně jako každý pátek. Jako každý pátek po mnoho měsíců a mnoho let. Již to ani nepočítala, nemělo to smysl.
Jaruška
Bylo druhého července 2005 a Jaruška jako každý rok toužila po společnosti. Všechny její kamarádky odjely na prázdniny a ona zůstala sama ve městě, což se její dětské dušičce vůbec nelíbilo. Věděla, že tatínek musí dodělat ještě nějakou práci a potom pojedou společně smaminkou na čtrnáct dní pod stan, potom za babičkou, kam se moc těšila. Měla babičku moc ráda.
Nejlepší vítězí
První den -
Rozhodl jsem se, že budu psát deník. Budu zapisovat své pocity a postřehy z tohoto bláznivého projektu. Myslím, že to bude jednou zajímavé čtení a i já si ho zcela jistě rád budu po letech pročítat, ať už to dopadne jakkoliv. Možná bych ho mohl po nějaké době prodat, ale nejsem si jist, zda by někdo projevil zájem o mé postřehy, když vše bude stejně dávno známé celé republice.
Jak to vlastně bylo
Byla rozčilená. Přála si mít klid, aby se mohla věnovat svému milému. Hladit jej a tulit se k němu. Líbat ho a milovat se s ním.
Stigmata
Ležel jsem s očima otevřenýma a pozoroval strop. Dlouhé stíny se honily od okna směrem k černému koutu a zpět. Ležel jsem a přemýšlel. Je to již rok, co jsem se začal zajímat o fenomén nazvaný stigmata.
Lom
Sedím na okraji srázu a civím do propasti, která se otevírá přede mnou. Starý lom, opuštěný a zapomenutý, občas snad navštěvovaný milenci, hledajícími klidné soukromí, je nyní tichým svědkem mého trápení.
Sedím a zírám před sebe. Rosa sotva stačila oschnout, když slunce před malou chvilkou svými paprsky pohladilo hřbet starého lomu.
Voják
Seděl opřený o strom, vdechoval vůni rozkvetlých stromů a čekal. Ani nevěděl, jestli se těší nebo ne, ale věděl, že jednou nastane ta chvíle a on se setká tváří v tvář s nepřítelem. Nyní pouze seděl a čekal. Nervózně utrhnul stéblo trávy a vložil si jej mezi rty.
Zácpa
Miluji zácpu. Musím má slova uvést na správnou míru. Mám na mysli samozřejmě zácpu dopravní. Dřív, ale to je již řádka měsíců, jsem se při dopravních potížích rozčiloval, klepal si na hlavu a křičel na okolo stojící řidiče.
Vetřelec
Čekal jsem na něj přikrčený v rohu místnosti a doufal, že si mne nevšimne. Můj statný a věrný rotvajler Bob seděl vedle mě a jako by cítil to napětí, které se mě počalo zmocňovat. Snad přijde. Určitě ano a tentokrát ho dostanu.
Monika
„Ahoj, jmenuji se Monika“. Ta věta mnou projela jako blesk. Monika. Krásné jméno.
Smysl života
Seděli na lavičce ve stínu mohutného kaštanu a sledovali letící ptáky. Chlapec musel přimhouřit oči, protože hejno zrovna letělo kolem velkého kotouče slunce. Přál si být jedním z nich a uletět někam daleko. Přál si uletět i smámou, která seděla vedle něj a držela ho pevně za ruku.