Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOna
Výběr: Elyn, Print, sidonia, a2a2a, Dero, Jinovata, Fouckault, drfaust, Rowenna, dream, papouch, nes
08. 11. 2004
37
4
10521
Autor
egil
reedice:)
Jako fošny kostela
stlučené dítětem nakřivo:
její ňadra
a údy
a rty...
Do mě bůh rozjímat nechodí, řekla,
do lávy zamáčkla jedinou slzu –
kámen plakal,
vymýšleje sochu ženy.
I hrozny jsou ve mně trnité. Vzdychla,
ze sochy proudilo nejstarší víno,
jako by blízkost
vymýšlela krev.
– – smrt byla jediným člověkem – –
Paprsek tmy potom provlékla trnem,
a zašila jím nebe –
jeho panenku k zatmění
měsíce
i sítnici na rubu zrcadel.
– – a bylo jí, jako by blízkost
vymýšlela dálky.
4 názory
..original som sice nevidel, preto sa z reedicia tesim dvakrat;)
..'smrt byla jedinym clovekem' (supr)
Ano, "K tobě se vzdaluji".. :-) V tom obrazu nepochybně JE holanovský ohlas. Konečně někdo čtoucí.. Dík.
Martin_Flaxa
01. 12. 2004
Paprsek tmy potom provlékla trnem,
a zašila jím nebe –
jeho panenku k zatmění
měsíce - pěkné, TIP
Marian_von_Bahnhof
11. 11. 2004
jako fošny kostela
stlučené dítětem nakřivo***
*
taková barokně nasvícená, sladce tíží těmi rouchy slov
*
vlastne neviem co si mam mysliet, len velmi zvlastny pocit to vyvolava :) prijemne zvlastny t
Sn_vojáček
08. 11. 2004
Týjo, tak ta je dokonalá, přimo ji dýchám.....jejda, vážně lahoda :o) t*