Slovo

Je to velká pravda, že pomocí slov můžeme působit na své lidské okolí, formovat a vybrušovat jeho pohled a činy tak, aby jen nezraňovalo, neničilo a nepřežívalo v sobectví, závisti a nešetrnosti.Je důležité dospět k harmonickému celku s přírodou, vnímat sebe jako její celek, pomocí ní se léčit, s ní (a z ní) se radovat, brát si z ní energii, světlo, ale nejenom z ní brát, ale i dávat...Pomocí slov se dá změnit mnohé v našich myslích, záleží jen na nás, jakým způsobem to proměníme v činy...Jak si seřadíme své hodnoty...Děkuju za cennou diskuzi, je důležitý se občas zamyslet nad smyslem toho, co děláme, proč a co (a kdo) na nás má vliv.

Tomu o čem píšeš, rozumím velmi dobře. Jsi snad první člověk, který připouští, že nemoc je šance... Drtivá většina lidí vidí v nemoci svého nepřítele, nebo (v tom "lepším" případě maximálně tak trest...), jenže nemoc (tedy běžná nemoc) je skutečně šance... je to dar, díky němuž se můžeme zastavit... zklidnit... srovnat si myšlenky... přehodnotit své priority... jenže téměř pro všechny zůstává tato šance (v tomto zmíněném smyslu) asi nevyužita... Odchod blízké osoby nás dovede spíš přimět k tomu, abychom se zamysleli nad tím kdo jsme... odkud a kam jdeme... pokud ovšem nám zase bolest a žal nezatemní mysl natolik, že ani tuto šanci nedokážeme nakonec využít a rovněž nás mine... Otázka Boha ve velmi citlivá a pro mnoho lidí (nevím vůbec proč) značně emotivní... ať již jsou pro anebo proti... Ten hlas o kterém mluvíš, je dle mého soudu hlas duše... převálcované rozumem. Rozumem, který se nezadržitelně žene za stále novými objevy... prožitky... zkušenostmi... jelikož nesmírně touží po tom, se neustále (a hlavně něčím stále novým...) bavit...

Děkuji za reakci na můj příspěvek k diskuzi. Jestli budeš mít čas, zasadila jsem k mé básni Bolí na konci kritik podnět myslím k celkem zajímavému zamyšlení, i když nic nového pod sluncem. Měj se krásně, mám pocit, že si rozumíme.

Tak jsem si přečetla vše výše diskutované a také něco přidám. Myslím. že podstatné je i to, jak ta slova, která nás ovlivňují, chápeme.Pro někoho jen jako moucha, co nepříjemně bzučí do ucha, pro někoho se tím slovem otevírá nový svět, nové poznání. Domnívám se, že vždy byli na světě celkem stabilní kategorie lidí, myslím co se vnímání slova týče. Nemám vůbec pocit, že by snad dnes lidé pokročili, zkvalitnili příjem, naopak. Jsem přesvědčená, že se plynutím času až tak moc nezměnilo, jsou lidé, kteří chtějí být ovládáni, sami nevědí proč, prostě taková kategorie lidí tu byla a bude. Pak je tu další, mnohem nepočetnější kategorie lidí, co cítí tu manipulaci mocných a snaží si zachovat zdravý rozum, cíleně na sobě pracuje, někdo jen nechce splynout s davem, proto revoltuje a na obsahu slov nezáleží.. Nejrozšířenější kategorie jsou lidé - něcomezi, občas jim hlavou prokmitne poznání, že není všechno tak, jak masmédia hlásají, ale jsou příliš pohodlní na to, aby něco měnili a navíc jsou přesvědčeni o tom, že to nemá žádný význam. Takže kdybych tu svoji malou úvahu chtěla shrnout, snad nějakou determinaci v tom cítím, rozumem si to ale vysvětlit nedovedu. Mám pocit jakési neměnné danosti. Těch přemýšlivých lidí bylo a bude vždycky méně a těch zneužitelných a laxních mnohem více. Neříkám to s žádným despektem vůči té početnější skupině, čas od času k ní patřím také, když to zjistím, nikterak mne to netěší. S tou svobodou rozhodování je to poněkud složitější, když samotné pojmy dobra a zla v poslední době jsou tak zrelativizovány. Zapudili jsme Boha a adekvátní náhrada žádná. Někdy mám pocit, že obrovské množství informací nás odsuzuje k povrchnímu chápání světa, prostě nestíháme informace zpracovávat, zůstáváme na povrchu věcí.kde není prostor pro klidné zamyšlení. Vzrůstá v nás neklid, nezakotvenost. Odvykli jsme si jeden druhému naslouchat, neslyšíme ten tichý hlas, co je schovaný v každém z nás- snad je možné ho nazvat Bohem-dobrem, láskou. Krčí se v nás a my mu nedáváme šanci změnit naše životy. Dostáváme tu šanci jednou za čas třeba v nemoci, odchodu milované bytosti,musíme se chtěj nechtěj zastavit a naslouchat, posunout své priority, .... Snad to, co jsem napsala není příliš zmatené. Pro mě osobně Slovo je fenomén naprosto úžasný a ničím nenahraditelný, má ohromnou bořivou i tvořivou sílu.

Díky, žes tu byl... a že souhlasíš... Přeji krásný den...

synáček: slova mají v tomto světě svoji váhu a napsal jsi to hezky a srozumitelně a z mé strany nejsou výhrady. Mnoha lidem právě slova otevřou oči. Měj se hezky. :-) *

To není o vědomém chtění. Nikdo (přinejmenším většina) si to nepřipustí. Ale když půjdou do sebe, uvidí, že je to tak - proto existovaly a pořád existují (a budou existovat) ideologie. Potřebujeme, aby nám někdo říkal, co je pravda; jen naprosté minimum z nás si umí najít nějakou vlastní (a polovina z nich jsou pak bohužel ti, kteří ovládají) Neznám. Ale neodpověděl jsi mi na otázku - já se ptal jestli podle Tebe EXISTUJE obecný mravní zákon? Ne, jestli je to člověčí pomůcka, ale jestli existuje. Mimochodem, neber to, co tvrdím, jako můj nějaké mé dogma, tohle je přece diskuze, stanovil jsi tezi, tedy já automaticky vztyčil antitezi a teď je třeba dojít k syntéze (pokud to tedy nespletl pro změnu Hegel). ;-)

Je to o vědomém chtění! Je to přece otázka priorit. Mohu si jít koupit zubní pastu na kterou jsem viděl reklamu v televizi, ale nebudu podporovat napadení Iráku… přestože mi to stejná televizní stanice nejenom doporučuje… ale i vysvětluji od rána do večera… ze všech zorných úhlů… Naprosto také nesouhlasím s tvrzením, že převážná většina lidí potřebuje aby jim někdo říkal, co je pravda… Potřebují to mocní… a taky se o to všeobecně snaží a dělají pro to všechno na světě… Neřekl bych, že lidem vyhovuje věřit masmediím… prostě si jenom nedovedou představit, že by někdo mohl až tak strašně lhát… dokonce celému národu… Nehledě na to, že pro ty mocné to přece také není(!) lež… ale jen „prostředek posvěcený účelem“… No, ptal jsi se na Kanta… na jeho kategorický imperativ… a na to jsem Ti odpověděl… Pokud ovšem se ptáš na existenci obecného mravního zákona, tak to je otázka mnohem složitější. Nicméně… pokusím se: Dle toho, jak vidím svět já… tak neexistuje Dobro a Zlo. Stejně tak, jako neexistuje světlo a tma. A stejně tak, jako je tma neexistencí světla, tak je i Zlo neexistencí Dobra. Tedy odmítnutím Dobra. Stejně tak, jako je možno definovat světlo… je možno definovat i dobro (Lásku)… takže musím připustit, že ano: musí existovat obecný mravní zákon… Do jaké míry bude tento obecný mravní zákon námi odmítán (nebo jen opomíjen) … natolik se stáváme (dle navyknuté terminologie) zlými… Má filosofie je zcela obyčejný „selský rozum“ a k tomu žádný dialektický vývojový proces (zahrnující tezi, antitezi a syntézu) nepotřebuji… prostě se snažím hledat pravdu… která je (ve své podstatě) vždy velmi jednoduchá a srozumitelná všem…

Byla nám dána svoboda a tím zodpovědnost za vlastní činy - a tím nám byla svoboda rovněž odejmuta (svoboda rozhodnout se, zda chceme být svobodní a tudíž zodpovědní za své činy). A je těžké s tím žít. Lidem vyhovuje věřit masmédiím, já bych to tak řekl. Myslíš snad, že většina lidí si vyhledá všechny dostupné informace třeba o válce v Iráku (a dnes mohou, není to tak složité), aby si mohli vytvořit "svůj názor"? Ale kdepak, rozdělí se na dvě poloviny, podle toho, kterým médiím věří - proti Bushovi a pro Bushe, proti válce a pro válku. Jistě, míchají se do toho i "osobní názory", ale na místě je otázka, kde se tyhle názory vzaly? Já si myslím, že jak dobro, tak zlo jsou výsledkem lidské volby. Nemám jasný názor, jestli K. I. existuje nebo ne, ale přikláním se k tomu, že ne. Že je to věc výchovy. Ze svého pohledu kanibalové, kteří zabijí a sní člověka, nedělají špatnou věc. Jednají podle své výchovy a způsobu života. Tedy Zlo není absence Dobra; máme "jen" volbu, na kterou stranu se přikloníme, imperativ, který nás nutí jednat "správně" se zrodil uměle ve společnosti.

Je to Tvůj názor… a máš na něj jistě plné právo… Jak vidím já vztah obyčejných lidí k masmediím jsem už řekl… Lidé jsou různí… pochopitelně… vždy se „nějakým“ způsobem rozdělí na několik táborů… Já nechci (i když jsem na chvíli kvůli Tobě udělal výjimku) hodnotit to, jací jsou , či nejsou lidé… chci mluvit (pouze) s člověkem… Zajímá mě konkrétní názor někoho konkrétního na nějaký konkrétní problém… Debatovat o tom, jaký názor mají na „nějaký“ problém „nějací“ lidé… a kde se u i nich vzal… to ať si zkoumají reklamní agentury, nebo sociologové… Mne zajímá člověk… ne „lidé“… jestli mi rozumíš… Kanibalismus se vyskytoval (a možná, že i ještě vyskytuje) jen v určitých izolovaných skupinách obyvatel této planety. Nevím, kde Ty bereš svou jistotu… ale mně osobně by v tomto případě chyběly důkazy pro tvrzení, že kanibalismus není nedostatkem lásky k bližnímu… Jinou otázkou pochopitelně už je, zda je tato absence lásky vědomá, nebo nevědomá…. a tady mám na mysli stupeň poznání… který hraje pochopitelně roli obrovskou… Víš… pokud bys chtěl… tak bys mohl vidět nejenom v dějinách, ale (někdy dokonce) i okolo sebe, že existuje jakýsi neviditelný zákon, který dal lidem podklad pro tvrzení, že každý jednou bude „sklízet to, co zasel“… nebo že „Boží mlýny melou pomalu, ale spolehlivě“… nebo že ten, kdo udělá něco zlého, tak stejně „neujde svému osudu“… a mnoho a mnoho dalších… které ani nemusím já, nebo Ty znát… Je to stejné jako se zákony fyzikálními: jsou tu odnepaměti, ale záleží na našem stupni poznání, jestli o těchto zákonech víme a přesně jim rozumíme… Jestliže ano, mohou nám „sloužit“. Jestliže ne, mohou nám škodit, nebo nás dokonce i nemilosrdně zničit, postavíme-li se (ať už vědomě, nebo nevědomě) proti nim…

Jistě, ale pro mě je těžké bavit se o člověku a vynechat lidi (ačkoliv uznávám je jsou to dva různé pojmy). Takové pozorování (že jeden bude sklízet to, co zasel) existuje - "kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá". Lidé (a už jsem zase u lidí, promiň) nezapomínají. Odpouštějí, ale nezapomínají. Kdybychom byli tak velkrorysí, že bychom zapomněli, už bychom tu nebyli. Já se osobně snažím být tak dobrý člověk, jak umím; i když pořád dělám chyby. A že bych se snažil proto, že mé konání podléhá neviditelnému zákonu? Možná - ale možná jsem se tak rozhodl na základě své (!) morální volby. A možná existuje morální imperativ a možná je i kategorický. Hluboké pravdy jsou ty nedokazatelné. Dík za pěkné popovídání! Tom

Neřekl jsem „o“ člověku… ale „s“ člověkem…! Myslel jsem takové případy, které se (právě) nadají vysvětlit tím, že někdo (jen) nedokáže zapomenout… myslel jsem „nevysvětlitelné“ případy… Jistěže se nesnažíme „být dobrými proto, že naše konání podléhá neviditelnému zákonu“. Snažíme se být dobrými proto, že jsme se tak dobrovolně rozhodli na základě své(!) morální volby“. To je naprosto v pořádku… Já k tomu jen dodávám, že toto naše svobodné rozhodnutí bylo v souladu s neviditelnými zákony (Lásky… Dobra… Božími… atd.). Poznání lidstva je dnes přece na takovém stupni, že o těchto zákonech (dokonce již velmi dlouho) víme… Rozhodně to však neznamená, že jsem tímto poznáním determinováni… I já Ti děkuji… Přeji krásný večer… Petr

Tvrdíš "a pokud jde o „změnu lidí okolo sebe“, tak… přece nemůžeš nikoho změnit násilím, proti jeho vůli…" Ne. Já nemůžu. To ovšem neznamená, že to platí i pro ostatní; mění nás reklamy, televize, Hollywood, McDonald´s. Nenásilně, ale o to trvaleji - protože my (jakožto lid, ne jakožto lidé) to chceme. Ano, chceme být ovládáni, my toužíme po tom, aby nám někdo něco nenásilně přikazoval - poskytuje to výmluvu. Ostatně podle Tebe měl Kant pravdu? (tedy existuje kategorický imperativ?)

No… a Ty znáš snad nějakou lepší pomůcku pro stanovení toho, co je a co není morální… nežli je kategorický imperativ…? To co jsi napsal… to myslíš skutečně vážně…? Ty chceš být ovládán… Ty toužíš po tom, aby Ti někdo nenásilně „něco“ přikazoval… Ty (vážně) hledáš pro své chování výmluvy…?

MeTB: Vycházel jsem z nesouhlasu s tvrzením, že slova jsou jen slova… a tudíž (na rozdíl od činů) že jsou k ničemu. To, co tu rozvádíš Ty, je sice víceméně logické, nicméně je to trochu jiný problém. Mně přece vůbec nešlo o pozvednutí k činu… na základě slova… nešlo mi o zfanatizovaný dav… nešlo mi o emoce… nešlo mi o slova, po nichž musí(!) následovat čin… Šlo mi o pravý opak… o postupné osamostatňování se právě od něčeho takového… o hledání pravdy… o klidné utváření si názoru právě na taková slova, která bezprostředně vybízejí k činům… Řečeno konkrétně, nešlo mi o Mr. Bushe, Usama Bin Ládina, Ariela Šarona… ale šlo mi o vojáky, od kterých se očekává, že budou právě uvádět v činy slova těchto mocných… Budou-li vidět svět jinak, potom slova mocných začnou odcházet na úbytě… Ale k tomu je potřeba dlouhodobého (myšlenkového) zrání a v neposlední řadě vůbec ochoty začít se ptát na to jaká je pravda a na čí straně je právo… hájím-li se zbraní v ruce nevinné životy… nebo jsem agresorem a najatým vrahem…bojujícím za cizí zájmy... A pokud jde o „změnu lidí okolo sebe“, tak… přece nemůžeš nikoho změnit násilím, proti jeho vůli… takže nakonec stejně musí dobrovolně chtít změnit každý sám sebe… byť za Tvého (ať již vědomého, či nevědomého) přispění…(ale o takovém ovlivňování se přece zmiňuji) Můžeš lidi okolo sebe zfanatizovat… to ano… ale to jsme zase už tam, před čím se právě snažím varovat…

jsem ještě pod vlivem úvahy od dream....a jak jsem napsala jí...učím se....dala do své úvahy sílu svých myšlenek....bez moralizování, bez vnucování se...prostě jen poskládala slova do vět a ohromila mě jejich silou....až tohle někdo dokáže ve věcech, o kterých mluvíš, lidé nebudou hluší..... Tvá úvaha je na místě a záleží na každém, co si z ní vezme, synáčku...:-) tip

s tím souhlasím. Nedávno jsem četla lidovky a byl tam docela zajímavý článek, jmenoval se: Jak číst 1984 v roce 2004. Pokud se k tomu dostaneš, počti si.

Celá úvaha má jednu pravdivou myšlenku: "Chceš-li změnit svět, změň především sám sebe" (a nejen slovně...) A navíc velmi hluboké pozadí. Co se týče terorismu, souhlasím se Synáčkem. A stejně jako terorismus má svoje kořeny, o nichž ani nevíme a možná ani nechceme vědět, můžeme ke stromu připodobnit i mnohé další problémy, které lidstvo tíží, třeba narkomanie... Zastavit je, znamená nalézt pramen a živnou půdu. A ještě ke slovům. Slova je mnohdy třeba vážit na analytických vahách, aniž to člověka napadne, mohou ublížit, vnést zrnko pochybnosti, neprávem obvinit, zranit... Tip Petře za Tvá SLOVA.

Robinia: Díky, žes tu byla... souhlasím se vším o čem se zmiňuješ...

Omlouvám se všem, kteří by si (i po přečtení této zprávičky) připadali okradeni o čas mým avizem… Když se podíváte nahoru. nemůžete si nevšimnout odkazu, který napsala gabio. Uposlechl jsem jejího doporučení (za které tímto upřímně děkuji)… článek vyhledal a přečetl… Je vynikající a skutečně velmi úzce souvisí s tím… nad čím jsme se tu všichni společně zamýšleli… Kdo byste měl zájem si ho přečíst, tak jej najdete na této internetové adrese: http://lidovky.centrum.cz/clanek.phtml?id=303924 Ještě jednou vám všem moc a moc děkuji…

Synáčku, jak Tě může napadnout vůbec, že bys nás okrádal o čas? děkuji

Petře, totéž co kouzelná_květinka... díky

ty jsi troubeles:) posílej třeba dvacet avíz denně a stejně to nebude ztráta času:)

Tak a co na to já. Uvod (do mého názoru): Zastávám názor, že v důležitých věcech je třeba jednat uvážlivě a nezbrkle - a potud s Tebou souhlasím; jsou však situace, kdy už žádná slova nepomůžou (jako jeden příklad bych tu uvedl politickou (diplomatickou) situaci v Evropě před vypuknutím druhé války) a naopak nutně musí přijít činy. Když Ti někdo bere to, na co máš "přirozené právo" (tohle není debata o filozofii, takže ponechám bez větších podrobností), můžeš mluvit, jak chceš, ale on si to vezme, pokud mu v tom ty (nebo někdo jiný) (účinně) nezabrání(-š). Prostředek: "Dovolím si tvrdit, že neexistuje nikdo na světě, kdo by se vyvíjel naprosto sám a nikdy nebyl nikým a ničím nijak ovlivněn..." -No, myslím, že by papír snesl autoritativnější formulaci (tedy bez toho dovolím si) a dovolím si tvrdit, že s těmi mladými (bavím se o té inteligentnější (!) polovině (?) ) to není tak individualistické, jak to vidíš. My si to uvědomujeme. Je vcelku známou věcí, že je při vizuálním kontaktu mnohem důležitější forma než obsah - tím ovšem tak trochu podkopáváš své tvrzení, že "Přitom to jediné, co skutečně má hodnotu a smysl... je právě (samotné) slovo... bez ohledu na to z jakých úst vychází..." Protože smysl má to, co se stane, ne to, co je řečeno a zapomenuto kvůli neschopnému řečníkovi. Chápu, žes´ to patrně myslel jako přání, jak by to MĚLO být, ale...tohle není vysněný svět. "Svět nemohou změnit něčí činy... natož pak slova... Svět nemůže totiž změnit (absolutně) nikdo!" & "Znamená to, že svět se může změnit pouze jen tehdy, pokud se změní (drtivá) většina z nás..." Můj názor: Lze změnit většinu z nás slovy? Já myslím, že ne. Nejhlubší zážitky v nás vyvolá to, čeho se přímo účastníme, zprostředkované vjemy jsou vždy mnohem slabší (umění je ostatně snaha o to, jak učinit tyto dojmy co nejsilnějšími - a ačkoli mohu číst např. válečné romány a vidět válečné filmy, když někdo zastřelí kamaráda přímo vedle mě, je to zkušenost nesrovnatelně silnější), tedy slova (jakožto zprostředkovaná zkušenost) jsou slabá. Není mi to příjemné, ale je to tak. Es muss sein...¨ Slova, která mění (rychle a viditelně) jsou těch, kdo mají moc věci měnit - a tedy způsobit těmito slovy vykonání činu. Mr. Bush, Usama Bin Ládin, Ariel Šaron. Jejich slova by zapadla, kdyby jimi neměli moc způsobit vykonání nějaké akce (bohužel, často (téměř vždy?!) s takovou akcí přichází smrt). Závěr: Shrnutí mého názoru: Diskuse tedy MÁ smysl, ale jen a pouze jako předchůdce vykonání činu; jako něco, co rozhodne, jaký čin bude vykonán. Protože (ať chceme nebo ne), svět okolo nás je konkrétní a tvoří jej právě konkrétní činy, ne abstraktní slova. (pozn. abstraktní ve smyslu neuchopitelná, ne nemající souvislost s probíhajícím děním). Tom

Ještě bych podotkl: "Změn sám sebe" je pěkné heslo, ale svět změnit nedokáže. Zato "Změn lidi okolo sebe" - tohle heslo to dokazuje po celou historii.

V každém z nás slova zanechávají vzpomínku... záleží na tom, jak ta slova jsou silná a v jakém okamžiku je nám někdo řekne... Mění se každý ač to třeba nedává najevo.... roste, vyvíjí se.... přiznává pochybnosti, otázky... Na některé je potřeba, aby člověk přišel sám... ze vzdoru vzniká časem pokora.....

Krásná a zajímavá úvaha, která je pravdivá. Na slovu záleží mnohé... například i výchova dítěte.... dobré slovo dítě povzbudí, špatné slovo odradí nebo dokonce i vážněji ublíží. Dobré slovo zahřeje jako paprsek slunce, špatné zasáhne jako blesk a zanechá jizvu ... díky a TIP

moc hezká úvaha.. Synáčku.. jsi moc moudrý člověk.. a moc si Tě pro Tvé názory vážím.. a naprosto souhlasím, že slovo znamená mnoho.. vím co se mnou samotnou slova zmůžou.. a je toho hodně.. jak moc záleží na tom co samy říkáme.. a že se Tedy musíme změnit především k lepšímu my (a tedy především já) .. to je taky velice zásadní hluboká pravda.. :o) tipek

V

Někdy se stane, že se Slovo stane Tělem. Kde to jen bylo napsáno...:-) *!

A na počátku bylo Slovo.... :-)) že by Bible? Napadlo mě to hned, jak jsem si přečetla název a sem se sem musela vrátit... :-)) vidím, že nejen mě... :-))

Print: Díky za přihrávku... ano... to byl přece typický případ toho o čem je zde řeč... I když se jednalo o Slovo s velkým S... tak mu lidé příliš velkou váhu nedávali, jelikož vycházelo z úst pouhého tesaře... Kdyby to samé Slovo oděno bylo v královský šat... či roucho velekněze... potom by o jeho věrohodnosti nikdo nepochyboval... (Bohužel právě „nečistota“ lidí v drahých šatech mnohdy brání tomu, aby pravdivá slova mohla vůbec žít...) Všem ostatním velmi děkuji...

synáčku já děkuji

pěkné...tip

...slovo....jsou to poskládané korálky...někdy se třpytí a jindy jsou matné...napsal jsi to moc hezky Petře...jsi milý...*T

slova...vysumi ciny...neztlumi bolest jinych.. t*

Lorena: Díky, Karolínko... za hezké slovíčko... i za Tip... Lunka: Díky, Ivanko, jsem rád, žes tu byla... Korálky rozkutálené jsou všude... ale jasné jsou vždy podle toho, kdo je sbírá... a k čemu je používá... je to hezké přirovnání... děkuji za korálky (Tvoje)... i za Tip...

Elyanne: Děkuji Ti, veršů královno... lenty2: Máš pravdu... takovou moc nemají slova... ani činy... jde mi však o ty budoucí... o ty příští... abychom... (prostě) nedopustili... jestli mi rozumíš... Díky za obojí...

éterická to dívka :) no jistěže souhlasím, máš pravdu ... jenže, když už se teda má šířit tahle slovní osvěta, tak by to asi nejspíš mělo dolehnout k uším teroristů, ne? protože těch se to týká.... asi tak to bylo myšleno.... jinak moc hezky napsané, jsi moudrý muž, to je jasné :) díky*

Celou tu dobu vysvětluji všem (pod tím článkem... znovu a znovu) že je to o pravém opaku... není to o teroristech vůbec... je to o kořenech teroristických hnutí... je to o Izraeli... je to o Spojených státech... je to o Rusku... Je to o kořenech těchto dnes už obrovsky vzrostlých „stromů“ terorismu... je to o mohutnosti teroristických „řek...“ Je to o návratu zpět v mezinárodních vztazích... je to o zamyšlení se nad sebou... a o neubližování... o nespravedlnosti... o zoufalství... Čečenců a Palestinců...

aha... sakra... to ale svět asi nezachráníme...co ...

BOJOVAŤ sa proti zlu nedá! Navyše, čo je pre mňa zlo, pre iného potreba. Moja potreba proti Tvojej potrebe. Akým právom sa má presadiť moja alebo Tvoja potreba? Prečo nie skúsiť spoločne vymyslieť niečo, čo nám obom bude vyhovovať - no, aspoň tak čiastočne? Prečo sa neporozprávať aj o našich potrebách, pocitoch, prečo táto potreba tu je? Možno, ak pochopíme druhého - a tu je naša možnosť, tak to nebude tak ťažké ísť napolcesty dopredu a skúsiť stretnáť sa s tým domnelým nepriateľom. Asi o tomto píšeš, však (o tých teroristoch)?

Nicollette: Nejde tady přece vůbec o zachraňování světa... jde tady o otevírání zaslepených očí... o neuvěření lžím... o nenechání s sebou manipulovat a o zastavení zběsilého masového podporování expansivní politiky několika málo mocných pod rouškou něčeho, co s tím buď vůbec nesouvisí, nebo souvisí jen okrajově... Prostě jde o to, abychom se začali učit žít poctivě... a odpovědně... a přestali papouškovat to, co se nám předkládá na každém kroku... Abychom hledali pravdu a nevěřili „všemu“...

to by bylo velkorysé, prokázat světu takovou úctu, ale je to i reálné?.... ale já ho chtěla zachraňovat..... zatraceně..

Nicollette: O tom je můj dnešní článek - nejde to... věř mi! Můžeš zachránit jen sebe...(a i na to máš "jen" celý život) a spolu s jinými (stejně zachráněnými) pak teprv celý svět... Jenže, abys mohla podpalovat... musíš nejdřív hořet sama ...! (Měl jsem za to, že jsi (kdysi) podobným ohněm plála...)

omlouvam se, to je tim obdobím.... ono... když tě někdo srazí k zemi, už se ti moc plát nechce.... máš pravdu...

Nicollette: Aha... je mi to líto... ale chápu... Pošlu Ti po větru pofoukání... a na obrázku světlo dálek... oříšek pro Popelku... a taky překvapení jako dárek... aby Tě život tolik nebolel... Bude zas dobře... uvidíš...!

bude bude, ale nikdy už ne tolik .... už ne, už je toho moc... díky ti, seš na mě moc hodnej, a dokážeš o lidech tak pěkně psát.... díky ti moc

zvedavec: Tvrdím, že dnešní teroristické činy jsou větvě obrovského (neviditelného) stromu. My postupně chceme likvidovat jednotlivé větvě... jakmile se vždy zviditelní... nějakým dalším hrůzostrašným činem... Je velmi těžké předpokládat, kde všude má ten strom další větve... kde všude má svůj kmen... kde má své kořeny... Nejde však pouze jen o to tento strom celý odhalit... zviditelnit... a zničit... Jde také o to odhadnout předem všechny „naše“ mrtvé... vojáky... ale i civilisty... a děti... protože „když se kácí les, tak lítají třísky“... ! Tvrdím, že mnohem poctivější, moudřejší a hlavně lidštější by bylo... odstranit živiny tohoto obrovského stromu... Řečeno naprosto jasně: Tvrdím, že kdyby se OSN konečně se stala tím, čím by být měla... kdyby přinutila Izrael stáhnout své tanky z okupovaných území, která OSN v r. 1948 jasně přisoudila palestincům... Kdyby USA (alespoň vojensky) nepodporovaly Izrael... kdyby se udělalo konečně už jednou vše potřebné proto, aby mohl být založen i Palestinský stát... tak by obě budovy Světového obchodního centra stály dodnes a nemusely se stát pohřebištěm těch, kteří tam (spolu s teroristy) našli svou smrt... Tvrdím, že kdyby OSN konečně se stala tím, čím by být měla... tak by přinutila Ruské tanky ukončit okupaci Čečny. Tvrdím, že kdyby se tak stalo, nemusela se Beslanská škola stát pohřebištěm dětí, které tam (spolu s teroristy) našly svou smrt...

žádné slovo není buď bílé nebo černé

To ale přece netvrdím... Říkám jen, že je potřeba aktivně zjišťovat, do jaké míry jsou slova bílá, nebo černá... a nevěřit a priori... že jsou skutečně taková, jak mi je prezentují masmedia...

Synáček, súhlasím s Tebou. Vyslovil si niečo, o čom sme sa nie tak dávno rozprávali s manželom - a prekvapilo ma (príjemne prekvapilo), že tento náš názor nie je niečím ohjedinmeklým, lebo Ty si vyslovil takmer to isté, veľmi sa teším, že je nás viac takých, čo podobne zmýšľame. :-)

Totéž těší i mne... děkuji Ti... moc!