Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVaše krásné oči
Výběr: vesuvanka
23. 02. 2005
12
0
5456
Autor
Brosqička
Radostí života nemusí být jen výhra v Sportce nebo povýšení v práci…
Chtěla bych napsat jednu příhodu, která se mi nedávno stala.
Šla jsem zrovna ze školy a měla šedivou náladu. Ten den byl hrozný a ještě k tomu foukal lezavý vítr a drobně pršelo.
Většinou mám tyto sychravé dny ráda, protože na mě působí takovou zvláštní melancholií. Ale tento den byl obzvlášť nepříjemný, že se nelíbil ani mně. Tak jsem se loudala ze školy a přemýšlela o fyzikáři, který mě už podruhé vyzkoušel, protože neunesl přes srdce, že už se delší dobu mně (mně!) ve fyzice pozoruhodně daří a nadělil mi opět 5.
Když jsem zrovna procházela kolem parku, pozdvihla jsem náhodou hlavu a uviděla na lavičce sedět nějakého člověka. Bezdomovec.
Dřív jsem tyhle lidi dost litovala a když žebrali na nádraží, vyštrachala jsem z peněženky i nějaký menší obnos. Ale když jsem se začala víc zajímat, jak to ve státě funguje, došlo mi, že tihle lidé vůbec nemusí žít tak jak žijí, mohou normálně pracovat jako každý jiný. A většinou stejně vyžebrané peníze utrácí za alkohol, ne-li za něco horšího.
Ale tohohle bezdomovce mi bylo zas nějak líto. Seděl tam v té zimě, pršelo na něj a musel být asi pěkně prochladlý.
Vzpomněla jsem si, že mám v tašce nesnědenou svačinu a tak jsem si vybalila pytlík s houskou a jablkem a šla pomalu k té lavičce.
Bezdomovec měl bílé vousy a mohlo mu být už kolem šedesáti. Dala jsem mu pytlík do ruky.
„Najezte se. Je to houska se sýrem.“ řekla jsem mu.
Stařík pomalu zdvihl hlavu a pak se na mě zkoumavě podíval. Vůbec nevypadal udiveně. Chvíli mi hleděl do tváře.
„Slečno, už vám někdy někdo řekl, jak máte krásné oči?“ zeptal se mě.
Pak, nečekaje na odpověď, znovu sklopil hlavu a začal rozbalovat svačinu.
Odcházela jsem domů a moje špatná nálada úplně zmizela. Chtěla jsem tomu bezdomovci pomoct, ale vůbec mě nenapadlo, že by mohl pomoct i on mně-z mé špatné nálady. Bylo to obyčejné setkání, ale moc potěšující. A tak jsem řekla sama sobě, že radosti někdy prochází kolem nás a my si jich ani nevšimneme a někdy i ty nejmenší z nich jsou vlastně nejroztomilejší.
Domů jsem šla veselá a s výjimečně dobrou náladou.
Chtěla bych napsat jednu příhodu, která se mi nedávno stala.
Šla jsem zrovna ze školy a měla šedivou náladu. Ten den byl hrozný a ještě k tomu foukal lezavý vítr a drobně pršelo.
Většinou mám tyto sychravé dny ráda, protože na mě působí takovou zvláštní melancholií. Ale tento den byl obzvlášť nepříjemný, že se nelíbil ani mně. Tak jsem se loudala ze školy a přemýšlela o fyzikáři, který mě už podruhé vyzkoušel, protože neunesl přes srdce, že už se delší dobu mně (mně!) ve fyzice pozoruhodně daří a nadělil mi opět 5.
Když jsem zrovna procházela kolem parku, pozdvihla jsem náhodou hlavu a uviděla na lavičce sedět nějakého člověka. Bezdomovec.
Dřív jsem tyhle lidi dost litovala a když žebrali na nádraží, vyštrachala jsem z peněženky i nějaký menší obnos. Ale když jsem se začala víc zajímat, jak to ve státě funguje, došlo mi, že tihle lidé vůbec nemusí žít tak jak žijí, mohou normálně pracovat jako každý jiný. A většinou stejně vyžebrané peníze utrácí za alkohol, ne-li za něco horšího.
Ale tohohle bezdomovce mi bylo zas nějak líto. Seděl tam v té zimě, pršelo na něj a musel být asi pěkně prochladlý.
Vzpomněla jsem si, že mám v tašce nesnědenou svačinu a tak jsem si vybalila pytlík s houskou a jablkem a šla pomalu k té lavičce.
Bezdomovec měl bílé vousy a mohlo mu být už kolem šedesáti. Dala jsem mu pytlík do ruky.
„Najezte se. Je to houska se sýrem.“ řekla jsem mu.
Stařík pomalu zdvihl hlavu a pak se na mě zkoumavě podíval. Vůbec nevypadal udiveně. Chvíli mi hleděl do tváře.
„Slečno, už vám někdy někdo řekl, jak máte krásné oči?“ zeptal se mě.
Pak, nečekaje na odpověď, znovu sklopil hlavu a začal rozbalovat svačinu.
Odcházela jsem domů a moje špatná nálada úplně zmizela. Chtěla jsem tomu bezdomovci pomoct, ale vůbec mě nenapadlo, že by mohl pomoct i on mně-z mé špatné nálady. Bylo to obyčejné setkání, ale moc potěšující. A tak jsem řekla sama sobě, že radosti někdy prochází kolem nás a my si jich ani nevšimneme a někdy i ty nejmenší z nich jsou vlastně nejroztomilejší.
Domů jsem šla veselá a s výjimečně dobrou náladou.
Máš pravdu, brzdomovci nepijí, ale chlastají... a když jsem si to teď četla, tak slovo "chlast" by se tam asi líp vyjímalo...
Nicméně zůstanu něžnou dívkou a nechám tam ten alkohol :oD, i když Ti děkuji za dobrý postřeh...
Tomaszlosin
02. 01. 2006
Jé, pohádkový dědeček - co na tom, že ti nesplnil tři přání, ale jenom jedno - to, které ti na očích viděl.
TIP
já vím, u téhle povídky mám sama názor, že je taková slabší
snažila jsem psát příběhy ze života,ale ty vymyšlené mi jdou asi líp..nevím.
Ono je chybou téma. Já vím, že je silné, ale tohle už tady hodně lidí probralo. NAvíc v tvém podání je takové hodně narychlo. Říkám, jako popsání zkušnosti to není špatné, ale jako nový oblázek v tůňce... je prostě strašně malý :)
takže je to v propracovanosti, a ne v tom, jestli je to fikce, nebo naopak...
asi máš pravdu.
ono toho bylo napsáno a probráno tolik, že občas je trochu těžší vymyslet něco úplně novýho a originálního...
nicméně stále se to děje, jak jsem se dneska u Tebe přesvědčila :) (a to není kompliment, ale pravda :) )
:-)
Víc tady nenapíšu. Tohle je spíše taková úvaha, ale jako povídka moc ne-e. Na druhou stranu neříkám, že se mi to nečetlo dobře.
K tomu alkoholismu:
Znala jsem holku co tatínkovi nosila pivo.
Když se taťuldova spotřeba přehoupla přes pět lahváčů denně, začal do ní denně hučet vyjma úchylných pivně-politických přednášek a alkoholických mouder nenávist vůči jiným lidem, že všichni jsou zlí a chtějí jí zneužít, že nikomu nesmí věřit, kromě něj samozřejmě, ale že on svojí holčičku nenechá...
a tak mu holčička dál na pokyn jeho ruky ochotně otvírala a podávala lahváče nosíc je ze spíže. Když už pravidelně zavlažoval s přesností křemenných hodin každou hodinu, a holčina neunesla ani tašku s denní dávkou prázdných lahváčů, začal jí ty štvavé a ublíženecké alkoholoidní bludy nepřetržitě intoxikovaného odumírajícího mozku sdělovat, i ve chvílích, kdy se koupala ve vaně. Klečel u ní a stále vyžadoval pozornost a přitakávání. Od dívky odháněl kamarádky i kluky.
Pak to začalo: při marných pokusech přestat chlastat, se dostavily záchvaty agrese střídané hlubokou depresí, takže sousedé volali policii, anžto matka s dcerou vyhnané v sychravé noci před dům na ulici toliko v nočních košilkách a řvoucí otec s metrákovým pivním pupkem a nožem v ruce obvykle nepatří k rodinné idylce. Druhý den ráno zase klečel u jejich postelí a prosil o odpuštění. A o týden později zase.
Nejhorší na alkoholizmu je ta pravidelnost zavlažování a ostatních odporných rituálů... a po ní přicházející záchvaty. A pořád jí lezl do koupelny. Jednou si skrze závoj pivní pěny všiml, že jeho holčička má hezčí tělo než její máma... A pak zase nával toho vynucovaného vydíraného odpouštění a obhajování se, jaký on je vlastně všemi opuštěný chudáček bez kouska pozornosti.
A vůbec to nejstrašnější na alkoholismu je s ním nedílně spjaté ustavičné v pravidelně přicházejících a odcházejících vlnách rozvleklé terorizování blízkých lidí, co nemohou před ním v hrůze utéct a jsou na alkoholikovi existenčně či citově závislé...
1. alkoholik nevypadá jako opilec.
2. alkoholik se pozná podle pravidelnosti zavlažování, nikoliv podle množství
3. alkohol prohlubuje maniodepresivní psychozy a formuje myšlenky
4. alkoholika poznáte podle věty: "Neberte mi to pivo, je to moje jediná radost ze života"
5. alkoholik vyžaduje neustálou pozornost a účastnou lítost a přitakávání
6. alkoholik si své okolí vychovává k toleranci a podpoře svého alkoholizmu (kdo nepije pivko, není chlap ne?)
A teď k příběhu:
Jednou jakýsi bezdomovec po mě škemral peníze na jídlo. Prý má hlad... Když jsem mu nabídla svačinu, chleba se sýrem, jablka a hroznové víno, tak mi vůbec neřekl, že mám hezké oči, nýbrž vychlastaným hlasem zachroptěl, abych si tu svojí svačinu, asi již tušíte co....
Jo, alkohol je hnus a to pořádnej..
Mám kámošku, která měla tatínka alkoholika, pořád je s maminkou mlátil, nadával jim, křičel na ně.. bylo to strašný..
Maminka se pak rozvedla a jak to bejvá, vzala si zase alkoholika, kterej byl to samý v bleděmodrým, mamince i vyhrožoval, že ji zabije, házel po ní nože.. když mi to líčila, nemohla jsem věřit svým uším..
Každá droga je hnus, ale ty lidi na to pak doplatí sami... tatínek tý kamarádky tyhle dny umírá na nemoc jater.. blbý je, že většinou ale poškodí životy i svým blízkým..
Pak je mi špatně, když čtu, že teď už dvanáctileý děti jsou závislí na alkoholu.. Nelíbí se mi přístupnost alkoholu i cigaret, ale stát se asi stará o jiný věci.. hmm
Ten bezdomovec byl jen takový veselý zážitek a ani mi bezdomovce nepřipomínal, vypadal spíš jak dědeček z pohádky a zlepšil mi náladu.. :-)
wedle_vazy
18. 03. 2005
:o) radost musíme rozdávat... tak snad i já ti udělám jedním tipem malou radost... *
...špatnou náladu mám často. Asi půjdu na Hlavák, nakrmit nějaké ty bezbouďáky. :) opět výborné. t**
Francois : zkouším psát příběhy ze života, protože jsem si řekla, proč pořád něco vymýšlet, když život každého (tedy i můj) je tak bohatý na zážitky.. ale po napsaání jsem si řekla, že asi radši stejně budu pokračovat v tom vymýšlení a napsala Berenicu :o)
Griff : Děkuju ti, bezbouďáky pozdravuj a dej si na ně bacha, aby Ti náhodou neříkali, jak máš pěkný oči a tak.. :o)
Povídka napsaná opět skvěle, ta o té Berenice asi lepší, nechci moralizovat, ale trošku polemizovat s názorem, že bezdomovci mohou atd..... Ty možná východisko znáš, oni ne, proto pijí a různě.... tip
Ok, to jsi mě potěšil. Já už měla strach, že jsi z Boženy a hned mi budeš tvrdit, že je to nejlepší gymnázium na světě, jak to dělají všichni Božeňáci.. :o))
Někdy mám pocit, že nejsou normální ;-)
Měj se hezky
Jak na první pohled poznáš, že je někdo bez domova?
Alkohol je dostupný a už po jednom pivu narušuje schopnost úsudku, způsobuje nespočet dopravních nehod, násilí atd. A bezdomovci nefetujou.
Ty se v tom nějak vyznáš :o).
Bezdomovci nejsou jen staří lidé, ale třeba i mladí feťáci, které rodiče vyhodili z domova, víš?
Alkohol je sice dostupný, ale když chceš sehnat nějakou "tvrdší" drogu, nedá Ti to zas takovou práci.
Abych to shrnula, není dobrý bejt závislej na ničem, ani na alkoholu, ani na heroinu, protože obojí je hnus.
Budeš se divit, ale jo, jinak bych nevěděla, jakej to je hnus. Mám ráda, když jsem v "náladě", ale nenávidím stav opilosti, protože si pak s tebou může každej dělat co chce. Ale kluci většinou tyhle problémy nemají :)
To je tak, když někdo neumí pít.
A nemysli, spousta kluků je stejná, maj problémy sami se sebou.
Dokážu si představit takvého člověka a nepotřebuju k tomu ani moc fantasie. Já se občas nechám promoknout. Nejspíš to bezdomovec byl, jen mě lehce udivuje, jak kladeš rovnítko mezi vnější vzhled a "povolání", to je vůči lidem nefér.
Heroin je možná horší pro tebe. Já si to například nemyslím, protože k alkoholu se dostane i malý dítě, zatímco heroin si jen tak neobstaráš. Proto si myslím, že horší je alkohol.
StvN: taky se občas nechám promoknout, ale většinou když nefouká ledový vítr a není mrazivá zima. Nějak jsem nepochopila, jak nebo čím kladu rovnítko mezi vzhled a povolání. Byl to bezdomovec a každý může pracovat, chce-li (když mu v tom nebrání třeba zdravotní potíže). Nebo ne? Ti lidé-bezdomovci- se většinou do toho stavu, v jakém jsou, dostanou dobrovolně sami a nechtějí to měnit.
Máš pravdu, že alkohol je mnohem přístupnější a tím i nebezpečnější, ale když se čtyřikrát opiješ, tak pravděpodobně závislost na alkoholu nezískáš. Kdežto když se čtyřikrát zfetuješ heroinem, tak máš závislost zcela určitě. Navíc si myslím, že alkohol dokáže poškodit tělo a psychiku, ale rozhodně méně rychle než heroin.
Mnoho lidí, ketří byli závislí na alkoholu se z toho dostali, ale neznám nikoho, kdo by se dostal ze závislosti na heroinu. Je docela častý, že ti, co si začnou ve dvaceti píchat, ve 25 umřou někde na nádraží, ale znám alkoholiky, který začali ve 20, teď jim je 45 a žijí si vesele dál..
A to není až zas tak výjimečný. Ale o tom by se dalo diskutovat léta.. :o)
Vaud: Jsem na BiGy (Biskupský gymnázium), Ty jsi taky z Hradce??? :o)
Přiznávám, že do povídek se mi nikdy moc nechce, ale tahle mě zaujala. Možná i tím nadpisem, ale potom i dějem. Okolo sebe rozhodně podobné věci nevidím, lidi spíš mají jiné chování a proto před Tebou smekám..... Jinak je to hezky popsané a pokud měl pravdu (určitě ano), jsi ten člověk, který dokáže pozitivně "dobíjet baterie" těm, co začínají být z něčeho otrávení a chovají se špatně........Ať Ti to vydrží -*T
Úplnej ježíšek. Jak víš, že to byl bezdomovec?
stejně vyžebrané peníze utrácí za alkohol, ne-li za něco horšího.
Zajímá mě, co ještě může být horší.
Ri_ko: dík moc, budu se snažit :o))
StvN : když seděl v ošumtělým kabátě, vyhublej, promrzlej a pršelo na něj, přišlo mi logický, že to je člověk, kterej nemá kam jít.. tedy bezdomovec.
Ale třeba to byl nějaký chlapík, kterýmu dělá dobře když na něj fouká ledovej vichr a prší, já nevím.. :o)
Co může bejt horší než alkohol? Třeba heroin, for example.
Je moc krásná, přečetla jsem si.... TIP a V
zítra se ještě k dílku vrátím a napíši víc.... moc mě zaujalo....
pozorovatel
24. 02. 2005
Ještě se vracím a doplňuji : Povídka je pěkně a čtivě napsaná, vtáhne do atmosféry..... "krásné oči - krásná duše", vyzařuje z tohoto dílka, ale i z Tvých dalších, která jsem četla... Slovo někdy dokáže udělat zázraky a to jsi v povídce moc dobře vystihla... je jemná, pohladí po duši... díky za ně
pozorovatel : myslím, že máš pravdu, je docela možný, že to řekl spoustě holkám..
ale mě to zktátka potěšilo, bylo to taková jediná milá chvíle v tom ošklivým dnu a proto to na mě asi tak zapůsobilo, i když to byla jen obyčejná věta od obyčejnýho děduli.. :o))
adraj : děkuji Ti, udělal jsi mi radost.. to je největší poklona, když vím, že to někoho pohladilo po dušičce..
Carodej : jo, plánuju sem nějakou dát, ale jestli o ni hodně stojíš, můžu Ti ji poslat na maila ;o)))))))
vesuvanka : moc Ti děkuju.. jsi opravdu vzácný človíček, ketrý vždycky pochopí a vždycky potěší..