Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO VLASTNOSTECH KRUHU
Výběr: Lyryk
16. 06. 2005
12
0
6918
Autor
drfaust
O VLASTNOSTECH KRUHU
dítě_na_skleníku
13. 10. 2005dítě_na_skleníku
13. 10. 2005dítě_na_skleníku
13. 10. 2005
Áno. Pre mňa bolo tiež šokujúce zistiť, koľko poézie je v matematike :o) (A koľko matematiky v poézii)
Snažím sa, ale ešte nemám odvahu toto rozlúštiť (gymnaziálne komplexy sa však snažím odbúrať)
Opravuji svá snad příliš radikální sdělení:Není jejím protipólem, ale svou funkcí se liší. Co se týče jejich cíle, oba dva obory chtějí působit esteticky, ale nezapomeňme, že matematické sdělení je přijímáno pouze tehdy, pokud je zdůvodnitelné axiomy, kdežto kde jsou axiomy u literatury? Jsou to písmena? Poskládejte z nich jednu lež a jednu pravdu a za sto let lidé každé ze sdělení ohodnotí opačnými hodnotami pravdivosti. Tohle mne konkréně znepokojuje a proto se snažím vyvarovat jakéhokoliv spojování literatury s matematikou. Matematika si náramně rozumí s biologií, fyzikou, chemií, astronomií, vlastně se vším, ale i když je schopna "to" popsat, má to cenu vzhledem k nestabilitě "onoho"? Literatura podléhá značným fluktulacím, spojeným s dobou, místem a subjektem autora. Je skutečně obtížné ji objektivně posuzovat (jak těžkou práci kritici mají!), neboť nástroje na toto posouzení nejsou z časového hlediska universální. Literatura a matematika se obě snaží být krásné a pravdivé, ale zatímco u jedné je potlačení jednoho na úkor druhého do jisté míry možné, s matematikou o tomto raději nejednejte, špatně byste pořídili.
drfaust: Máte pravdu, matematika není chladná, ale ve srovnání s literaturou je o dosti radikálnější a princip tvoření matematického sdělení je podstatně mechaničtější a striktnější.
Princip literárního tvoření chápu jako dosti zredukovanou pararelu k tvoření matematickému- zredukovanou proto, neboť bychom se jinak zbláznili, kdybychom měli ryze matematickými postupy tvořit byť jen sebejednodušší sdělení... I když pan Gödel mluvil jinak, já považuji matematiku za jazyk exaktní, přinejmenším za pevněji konstruovaný, než všechny ostatní.
-----------------------------------------------
Svět je složenou funkcí. Cílem matematiky je umět beze zbytku popsat všechny její složky, literatura popisuje dojmy z průběhu jejích jednodušších svazků
-----------------------------------------------
=oba dva jsou velice důležité a mohou se navzájem doplňovat
Když si to tak vezmu, příspěvku není co vytknout, ale přál bych si, aby se takhle matematice dařilo v literárním světě vždy, čemuž nevěřím, a jen proto jsem něco vytýkal.
Za tohle elegantní připodobnění ještě jednou a s úctou posílám*
pozn.: "u potlačení jednoho na úkor druhého" mám na mysli potlačení pravdivosti za cílem estetické krásy
Mně se zdá, že to z toho cítit je. O tom, jak se to má s poezií a matematikou, moc diskutovat nechci... to po netu stejně zkončí nedorozuměním. Rozhodně si ovšem nemyslím, že by matematika byla chladná... a v jistém smyslu určitě není ani exaktní. Navíc obsahuje mnoho (vlastně všechny) myšlenkové procesy (ať už přímo nebo nepřímo), které porvádí básník při tvorbě či tvůrče txt usvhopující čtenář.
pozorovatel
18. 06. 2005
Není, ale myslím si, že podobných matematických analogií existuje více, ačkoliv mne teď žádná nenapadá (snad jen například, že graf hyperbolické funkce je vlastně jakýmsi metonymickým zpodobněním lidského hledání absolutní formy, která spočívá někde na přímce osy x, no a metaforou můžeme hyperbolu připodobnit ke přímce v případě, že koeficient nepřímé úměrnosti k se blíží k nekonečnu- každé hledání absolutna je nekonečné stejně jako přímka, což vidíme až v tomto případě a platí to ve všech ostatních). Název obsahující spojení "O podstatě" se mi zdá navíc trochu odvážný- matematika je příliš exaktní na to, aby si mohla dovolit vyslovovat všeobjímající podstatu literárních jevů, které jsou dosti rozvolněné a nabývají vzhledem k lidským rozmarům značné škály podob a užití (že by bylo lepší použít jako jazyk kvantovou mechaniku?)- tyhle dva obory jsou vlastně pravými opaky- matematika je naprosto chladná a nekompromisní ve svých výsledcích, literatura je funkcí lidského citu a bytí, do nekonečna tvarovatelná a měnitelná. Co třeba nevinnější- "Co je metonymie?" a "Co je metafora?"
mladý_werther
17. 06. 2005tři_černí_mravenci
17. 06. 2005
1)Jsme na dobré cestě ke kružnici (ještě pár stran navíc)- všechno je vlastně kružnice
2)Archimedes, či Ludolf by na to nešli líp
Nevím, jak moc jsem tohle pochopil, ale je milé setkávati se na těchto stránkách s elegancí matematiky, takže se budu opičit po ostatních*
mno když koukám na tvý příjmení, tak si říkám že budeš mé nevlastní dítě:-))
dneska se mi zdálo o kruhovym piánu a byl to nejlepší sen
ale nevyznám se moc v poezii ani v matematice
tak snad jen-dobrej nápad:)
Nicollette
16. 06. 2005Modrá_kočka
16. 06. 2005
odvahu k eperimentu slečno! básníkem jsem stále.
(ovšem netvrdím, že každý experiment musí někoho zaujmout)
mně se ovšem především ta metonymie zdá dosti výstižná a zdařílá... ten obrázek + popis (popis číst odshora dolů)...
možná je to o tom, že tyhle věci jsou o hledání...
málokdo asi hledat chce
Metonymie - záměna slov nebo pojmů na základě vnitřní věcné
souvislosti (čtu Jiráska namísto čtu Jiráskovy spisy apod.). Metafora - přenesení slov na základě významové podobnosti, zde rozlišujeme personifikaci, alegorii, metonymii, synekdochu, hyperbolu, ironii, sarkasmus, eufemismus, oxymorón /to si jen připomínám definice/. .... Poezie jistých vynalézavých básníků je vše výše uvedené a ještě další jemné techniky k tomu ... a to pořád dokola v různých formách a směrech. O obsahu je někdy lépe pomlčet (aspoň že ony úhlopříčky! ... :-)... Tak ano! tip
slunicko85
16. 06. 2005greenplastic1
16. 06. 2005dítě_na_skleníku
16. 06. 2005
ať žijí limity:))) vše se blíží, a třeba i zprava:)) obdivuju matematického básníka, krásné*
ještě se vracím, páč mě u tohoto napadly dobrý volovinky
lichoúhelníky tam podle mě nepatří proto, že nemají úhlopříčky procházející středem, kdežto u kruhu (nekonečněúhelník) středem procházejí -> kruh je sudý nekonečněúhelník
ad absurdum -> nekonečno je sudé číslo
:o)