Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sebašmačkinem pod notami
Autor
Zlý_wětry_vod_řeky
I don\'t mind stealing bread From the mouths of decadents But I can\'t feed off the powerless When my cup\'s already overfilled, Yeahhhh But it\'s on the table The fire is cooking And they\'re farming babies While slaves are working Blood is on the table And the mouths are choking But I\'m going hungry I don\'t mind stealing bread From the mouths of decadents But I can\'t feed off the powerless When my cup\'s already overfilled But it\'s on the table The fires cooking And they\'re farming babies While the slaves are all working And it\'s on the table The mouths are choking But I\'m going hungry I\'m going hungry -The Temple Of The Dog(PearlJam&Soundgarden);Hunger Strike;The Temple Of The Dog(1990)
-ponoř svoje prsty do klavíru,
ať okny přivane vytí
a střepy lahví vína
rozsypou se po chodníku-
vpisuju do papíru
-jelikož je to mé živobytí-
jak svůdně se ve mně vzpíná
chuť po doutníku
a teple spřátelených výstřihů
obžerství
je postavou
ze ztracených Boschových triptychů,
když sedí u stolu a máčí jazyk v suchém víně,
odbyla třetí minuta ticha a básník zatoužil po zvěřině
ptám se Tě
cítíš ten hlad..?
hlad v očích pantera..?
dokud nezvednou umělcům plat,
bude jídlo na seznamu toho
„co se nedělá“
závislost
exekuci provedli
na poetově majetku a i tu poslední cetku
sebrali a odnesli v banánové krabici
a básník tu sedí,
vysoký,pobledlý a marně toužící
po troše hudby
možná je to náhoda, možná je to věcí sudby
-ale teď když Bašmačkin šeptá po lidském hlasu-
leží gramofon v zamčeném skladu,
-protekčně- v krabici od ananasu
cítíš ten hlad..?
hlad ve tváři Orfeovy uťaté hlavy..?
nyní může si tak leda přeříkat
zítřejší špatné zprávy
požitkářství
již bez saka a s rozepnutou košilí,
natáhnuv si nohy na desku stolu,
(i televizní přípojku mu zrušili
a to tak rády pívávaly jeho oči chuť gólů.
nyní zeje v básníkově srdci bažina
se spoustou bahna a kalů)
Bašmačkina vzpomíná
a jeho tvář pláče po fotbalu
cítíš ten hlad..?
hlad kloučka v předvánocí u výloh obchodů..?
dokud nebude Joaquín hrát
na plácku pod jeho okny,
bude ho trávit pocit ztráty a podvodu
chtíč
a
anakij anakijevič již nevydrží sedět
ulehá na stůl a bije čelem o desku
z touhy,ze žáru, z nenaplnění a ze stesku
hleďte stěny
na desce leží krev
a v škraloupu vidíš stříbrné obočí básníka
až do kuropění
poběží bašmačkinův dech
jak pod tlakem marna duše z těla utíká,
přijďte se podívat,
anakij miluje se se stolem a víno rozlívá.
Oliva je laskána rozechvělými ústy
a z krusty na stole zmizel obraz lidského těla,
tělo zůstalo, touha však uletěla jako včela
za medem
-slečno,
den co den
stávám se v samotě
myšlenkovým hříšníkem
se zvrácenou chutí nosit bizarní účesy
když ve vedlejším bytě
trápíte svými prsty klávesy-