Jak v Pobezovicich zachranili svet

Jak v Poběžovicích zachránili svět

„Počkej!!!“ „Nenechávej mě tady samotnou!!!“,křičela, když ji ty malé fialové příšerky honily okolo kostela.

Ptáte se, co to je za příšerky?

        Obyčejní oxidofilní obyvatelé nám nejbližší hvězdné soustavy alfa Centauri z kvadrantu Beta. Kdyby z Vás náhodou někdo nevěděl , kde to je, tak pro ilustraci někde mezi souhvězdími Velký vůz a souhvězdím Orion.

Aha, co je to oxidofilní?

       To znamená, že jejich neuronový reaktor při styku s kyslíkem vylučuje, do jejich hnusně pokřivených, bezpáteřních tělíček fialové barvy, velké množství agresivních hormonů. Tyto hormony jsou velice podobné těm lidským, které nazýváme láskou. Takže se nemůžeme divit oxidofilním Kentauranům, že běhají okolo kostela, v marné snaze pozvat pozemšťanku na rande.

Jak se sem dostali?Dobrá otázka.

       Přiletěli předevčírem ve svých bojových meziplanetárních lodích. Jejich tvar připomíná špatně vytočený džbánek. Jsou veliké jako třípatrový dům.

Proč přiletěli?

      To jsem se jich nestačil zeptat, ale podle toho, že přiletěli v bojových lodích, lze usuzovat, že nepřiletěli na kávu. Podle nejnovějších zpráv se jejich planeta zhroutila před desetitisíci lety, takže podle všeho, nepřiletěli na návštěvu, ale nastálo s úmyslem vyhladit, porobit, zničit, zbytek rozdělit a  opanovat.

Vše by šlo hladce, ale naši nepřátelé Kentaurané se přepočítali. Mysleli si totiž, že naše planeta je již tak zničená, že je zde minimum kyslíku. Díky Bohu za pralesy.

      Promiňte, ale na chvilku se vzdálím. Musím se kouknout na kamarádku.Už jsem zpátky. Je to dobrý. Samým běháním se jim natolik okysličil jejich neuronový reaktor, že jim bouchla hlava.

Ptáte se, proč nemají skafandry?

        To je jednoduché. Na jejich planetě byla tak velká byrokracie, že skafandry dostanou až za pět let, protože prý nestihly uzávěrku žádostí do 65.8.4002. Tomu říkám smůla!

        Dovolte, abych Vám představil moji kamarádku. Tak to je Iva. Její 15 let a chodí sem na základní školu, kterou ovšem obsadili fialové příšerky, takže má ředitelské volno.

Ano, dobrá otázka, proč si zrovna vybrali bezvýznamné městečko v západních Čechách a proč nezaútočili třeba na Prahu?

       To je jednoduché. Jejich tajný agent, který zde žil v přestrojení za místního faráře, spletl data a do kolonky hlavní město, napsal Poběžovice. Později mu bouchla hlava, když jeho posluhovačka s úmyslem vyvětrání nedýchatelného smradu, otevřela na pana faráře okno.

       Když Kentaurané zjistili svůj omyl, nedali se odradit a řekli si, že Prahu zničí hned, jakmile zničí Poběžovice.

Proč?

       Protože, jejich admirál dálkově studoval architekturu u renesančních mistrů ve Florencii. Samozřejmě v přestrojení. No a když tento admirál, který si nechával říkat K45 po své matce, spatřil poběžovický zámek a jeho architektonickou zrůdnost v plné kráse, rozhodl se srovnat tuto ohavnost se zemí.

To ale nezná poběžovické patrioty. Ti už den a 12 hodin stále odolávají útočícím Kentauranům. Jsou zabarikádováni v zámku a starosta se dokonce připoutal řetězem u vchodu a na prsa si napsal: „Jen přes mou mrtvolu!“ Ještě že Kentaurané neumí česky.

No pohlédněte, jak tam sedí na bobku. Okolo krku má řetěz a pohledem se snaží zhypnotizovat útočící Kentaurany, kteří jsou ozbrojeni tou nejohavnější zbraní – květinou.

Jak to tak pozoruji, docela je mi jich líto. Celí pomatení přívalem kyslíku zahodili plazmové zbraně a vytrhali květiny z osazených městských záhonů a snaží se za jejich pomoci pozvat zabarikádované obránce na kávu.

        Ano, je to nerovný boj.Pohleďte, blíží se admirál K45 ke starostovi s květinou v ruce. Pokládá mu jí pod krk se slovy: Vzdej se!Nemůžu se rozčilovat, jinak by bouchne hlava.

Starosta se na něj koukne hypnotizujícíma očima a drze odsekne: „Trhni si nohou, fialová palice!“

To admirála dostane do nepříčetnosti, protože jak vidíte, jeho tělo není obdařeno nohama, ale jen jakousi hlemýždí končetinou. (Admirál trpící touto genetickou hříčkou jeho matky, se s tím dosud nedokázal vyrovnat.)

Nepříčetný admirál změnil fialovou barvu svého těla za barvu růžovou, která značí rozčílení maximálního stupně. Začal rychleji dýchat a jeho růžová hlava se pomalu a jistě začala nafukovat jako balónek, až se nakonec její obsah představil starostově tváři takřka tváří v tvář.

        Tak a to je konec přátelé. Starosta vstává a otírá ze sebe růžové vnitřnosti admirála. Kentaurané vidící tuto nehumánní scénu, ztratí nervy, začnou růžovět až se nakonec poběžovický zámek topí v růžovém rosolu.Poběžovičtí obránci zámku jásají a provolávají starostovi slávu a dlouhý život.

        Jen snad žáci zdejší školy nemají moc radosti ze záchrany světa.

Proč?

        Skončilo jim ředitelské volno a kdo jiný bude povinně uklízet ten růžový hnus z poběžovických ulic.