24. ledna (1922)

„Dobrý den chlapče. Tak co to bude?“

„Dobrý den, pane Nelsone, ještě nevím, vybírám si.“

10 hodin dopoledne

„Tak chlapče, co to bude?“

„Nezlobte se, ještě si vybírám.“

11 hodin dopoledne

„Tak co, chlapče, to bude?“

„Pane Nelsone, promiňte, nemohu se rozhodnout.“

12 hodin, poledne

„Nechci na tebe spěchat, chlapče, ale už sis vybral?“

„Ne, pane Nelsone.“

„Skočím si na oběd, chlapče, nechám tě tu v klidu, aby sis mohl vybrat“

„Dám vám na obchod pozor, pane učiteli.“

1 hodina, odpoledne

„Tak už jsem zpátky, děkuji za pohlídání. Už sis vybral?“

„Ne, pane Nelsone, ještě nevím co si koupím.“

2 hodiny, odpoledne

„Tak co, chlapče? Opravdu na tebe nechci spěchat, ale vybral sis něco? “

„Nevím pane zda zmrzlinu či čokoládu, obojí mám moc rád.“

3 hodiny, odpoledne

„Tak co, chlapče, už ses rozhodl?“

„Já vážně nevím, nemůžu si dovolit obojí, tolik peněz nemám.“

4 hodiny, odpoledne

„Tak co bude hochu? Za hodinu zavírám, už ses rozhodl?“

„Nezlobte se pane Nelsone, já opravdu nevím zda čokoládu nebo zmrzlinu.“

4 hodiny 32 minut, odpoledne

Pan Nelson si pobrukuje:

“I scream I scream

Chocolate or

Ice cream?”

4 hodiny 58 minut, odpoledne

„Tak co, mládenče koupíš si něco?“

„Určitě koupím, ale zatím nevím co, počkejte ještě chvíli, prosím“

„Tak víš co? Tady máš vanilkovou zmrzlinu (plesk), obalím ti ji tady v té tekuté čokoládě (plesk), zabodnu ti do ní dřívko – takhle (mlask) … a je to, máš oboje.“

„Děkuji Vám pane Nelsone, to je přesně to, co jsem hledal.“

„A jak se vlastně jmenuješ, chlapče?“

„Eskimo, pane, Pay Eskimo“.

Epilog:

Patentový úřad USA, Washington D.C., 24.ledna 1922

„Pan Christian K. Nelson? Gratuluji pane, váš vynález byl dnes zaregistrován pod číslem 1,404,539.“