Jsme Lidé...

Jsme Lidé.

 

Jsme člověk vedle člověka,

bojíme se všeho co kdy přijde

a,

jen tak pro jistotu,

i toho, co nás nečeká.

 

Jsme Lidé.

 

Jsme na vrcholu evoluce,

umíme zabíjet,

převážně z nudy

a ze smrti máme respekt,

tak před jídlem si pěkně umýt ruce.

 

Jsme Lidé.

 

Jsme citliví k cizímu utrpení,

roníme slzy,

pro mrtvé druhých,

pak přepnout program,

s povzdechem:

" Ach, jak samotný člověk jen málo změní."

 

Jsme Lidé.

 

Jsme éteričtí umělci...

...na volné noze,

poetové, malíři,

příznivci krásy v citové próze,

ale hlavně,

víkendem i ve dny všední,

bojkotujem komerci,

dle podrobných návodů z obrazovky bedny.

 

Jsme Lidé.

 

A cokoli lidského nám není cizí,

když objeví se šance bodnout,

šlechetnost z tváře v cuku-letu mizí,

ve jménu lidství,

a také čisté rasy,

vždyť účel nám prostředky posvětí,

za národ, budoucnost,

za lepší příští časy.

 

Jsme Lidé.

 

Potomci slavných a pěstouni předsevzetí,

ve smrti druhých nalézáme smysl,

ze všeho nejlepší v produkci hromad smetí

a válka s okolím slouží nám za průmysl,

tvrdíme hrdě, že pero, mocnější je meče,

však když se píší dějiny,

jaký div, na místo inkoustu,

jen krev tu proudem teče,

trávíme a znásilňujem,

naší drahou matku zemi,

pak nad kvalitou pitné vody,

kroutíme hlavou v pohoršení.

 

Lidé.

 

Kati vrahů zabijáků, co slepě touží po vendetě.

 

lidé.

 

Smradlavý flek humusu, na jinak krásném světě.

 

 

 

 

***

Epitaf:

 

Rozmačkej v pěsti jeřabiny,

zamumlej slova zaklínání,

obejdi dokola vlastní stíny,

bohové, dopřejte přízeň mému klání.

 

I po sté je to jako na poprvé,

touha je lidí,

vůle bohů

 

a jeřabiny,

na místo šťávy,

jsou pořád plné krve.