Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTo nic
13. 03. 2001
21
0
3211
Autor
Sarken
To nic
copak by se stalo
jen vítr přeběh po poli
a zničil co se dalo
umlčel, co zpívalo
zardousil, co hrálo.
Teď pomalu kráčí o holi
tak spi lásko
ještě není jaro.
Opět se budíš?
To nic
něco se ti zdálo
já vím, poryv mrazu zabolí
a sněhu není málo
nad kopečkem hlíny
listí už se sválo.
Ale pod ním nic nás neskolí
budeme spát-lásko
ještě není jaro.
Ajne klajne grupe ? Na ja !!! :o))))))))))) Ech nebo radši nee :o) Když ten Regis je flastně šemik...ten by mi namíchal utrejchu :o)))
Ale stejně došlo k nedorozumění...já si chtěl vlézt do postýlky ryze nevinně...ten duet jsem myslel tak, že by se říkaly řádky ze strof na přeskáčku...jednou Ty a pak třeba JD :o) No ale můžu si za to sám....to ta pověst !!!!!! :o)
Tyndo: do jedné se Sargisem? To by sis troufnul? :-)))))
Kannazuki: nádherná básnička, škoda, že tomu nejde dát tip...
Falka: sestřičko, jaks to uhodla?:-))) Ale ne, už jsem venku...
Miroslawek: dík za rozsáhlou kritiku. Ty rýmy jsem kapku odflákla:-)
Hackman: to víš, že nakoukla. A když jsem vyšla ven začalo sněžit:-)
všem ostatním: děkuju
v neustalem cekani na jaro nam neco zaspalo. Vim, zima je dlouha a jeji posledni kroky jsou tak unavne a tezke, ze i verse nesou tu tihu...vsak razem se zmeni slunce, hvezdy a holky oprasi kratke sukne a zapomenute usmevy. Uz jsi nakoukla do skrine??
moc moc pěkné.... já bych byl skoro rád, kdyby jaro ještě nezačalo... někde si tak spát... bez alergické rýmy, která mi teď potvrdila, že jaro opravdu začalo...
(*)
Miroslawek
15. 03. 2001
Sestřičko... :o)
Jsi uličnice, Jaro už je dávno tady, ale tobě se jenom nechce z pelíšku, viď? ;o)
Básničkově rozkrásnělas... *
:o)!Sarkenko hezká je ale ALE brácha vítr nekulhá nikdy o holi!:o) a když jo tak si z nás utahuje aby v druhý minutě udělal kotrmelec a sebral nám slamák;o)
máš lásko zimou skřehlé dlaně
zachumlej se
zkus chvíli spát
a nesmutni jaro se vrátí
zapřáhnu vítr do opratí
už přešlapuje polekaně
ve sněžném stínu našich vrat
projedem střepy hvězdných polí
hlad po teple nás bude hnát
pojedem tam co slunce dříme
a potichu jej poprosíme
ať nechá roztát vše co bolí
s láskou pak vejde do zahrad.