Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se..slečnám, již podruhé..
Autor
Zlý_wětry_vod_řeky
..ač nejspíš mají ještě stále jiné starosti..
Im unclean, a libertine And every time you vent your spleen, I seem to lose the power of speech, Your slipping slowly from my reach. You grow me like an evergreen, You never see the lonely me at all -Placebo; Without You I´m Nothing;Soulmates Never Die(2004)
vybitou vitráží prší
do prachu v uličce mezi lavicemi.
jsem v kostele a je neděle
-velmi brzo ráno- a já jen tiše ležím
a nechce se mi, plnit co je předem dáno,
vstávat a žít, oplakávat
trnové koruny, hořící prapory
a zavírané závory.
tak tedy, sešlá slávo církve svaté,
přišel jsem -kdo-ví-pokolikáté-
ptát se
za jak dlouho drolící se Víra povolí
a moje tělo rozfouká něžný vítr po polích,
kdy už bezstarostně povanu kolem smirčích křížů..
-nekonečné léta a intimity, rozestlaná letiště a ranní kávy mletí-
nehlídané přes noc zaklíčily. všechny ty představy co do rána vyrostly
zatímco jsem spal a v hlavě pořád zní.
sny o nočním plavání,
o koupi schodiště do nebe u vetešníka.
o loučením posledním, o tom jak studená je klika od nebeských dveří.
o tom že bych to těsně před koncem obrátil a začal věřit
ve všední věci jako je teplé pečivo, svetry z ovčí vlny a milování.
vím, to přece jenom stojí za vyčkání
ve světě němých proroků,
jejichž slova vidíš v tichu psaná po zdech podzemky
a opuštěných periferních činžáků a továren.
vítr proletěl arkýřem a rozrazil dveře ven
z kostela do lehce ospalého peřinního světa
čas špiní svaté tváře plné prasklin a už příliš dlouhá léta
přeháňky barví kamenné kůže jako šmolka..
těžko věřit, že tu už podruhé zůstávám kvůli holkám..