Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePOHÁDKOVÝ KOUT PLZEŇSKA
30. 06. 2007
26
51
8351
Autor
vesuvanka
POHÁDKOVÝ KOUT PLZEŇSKA
Na dnešní výlet jsem se obzvláště těšila. Jela jsem se podívat na jedno místo, které i když zařazené mezi přírodní památky, je málo známé. A o jaké místo se jedná, to se dozvíte na konci tohoto vyprávění. Teď Vám jen prozradím, že tentokrát mě vlak nevezl do Roudnice ani do Lovosic, ale do Plzně, odkud mě vzali moji milí přátelé autem. Cestou jsem pozorovala krajinu a oblačnost, která byla dramatická co do tvarů i barev. Šedé beránky (stratokumulus) nevěstící nic dobrého. Chvílemi se zatahovalo, takže se zdálo, že výlet skončí s pláštěnkami, ale mraky se potrhaly, a změnily se do řad malých a velkých kumulů, které už nevyhrožovaly.
Přestože je teprve konec června, kvetou již vrbovky, třezalka, hadinec a dokonce se zdá, že na některých polích by mohly začít žně.
Vyjíždíme z Plzně na sever po silnici vedoucí lesem. Čím více se blížíme k našemu cíli, tím víc roste moje zvědavost a těšení - připadám si jako dítě, které se těší vánoční stromeček.
Projíždíme vesnici s krásným barokním kostelem, který nás zaujme svojí velikou bání, povšimneme si i nově omítnuté zvoničky. Za vesnicí se silnice stáčí vpravo a po chvilce nás překvapí po pravé straně scenérie, kterou tak dobře znám z toulek po Českého středohoří - jako by někdo přenesl část jižního svahu některého středohorského kopce právě sem... Louka se svícny modrých hadinců se tu zvedá táhle, ale dost prudce do kopce, v jeho vrcholové části vykukují tmavé skalky a za nimiž pokračuje les. Jsme na místě.
Jakmile vystoupíme z auta, dýchne na nás vůně mateřídoušky a my se vydáváme do svahu po okraji louky lemovaném hustým křovím ptačího zobu. Louka na nás působí exoticky svoji neobyčejnou pestrostí, zejména nápadnými ostrůvky již zmíněných hadinců, ale i další květenou. Hvozdík kartouzek (slzičky Panny Marie) tu vytváří celé trsy. V trávě se plazí svlačec s velkými bílými květy, louku oživuje i narůžovělá až nafialovělá čičorka a chrpa luční s tmavě růžovými květy. V trávě se to hemží mravenci a lučními kobylkami. A kam se podíváme, všude poletují motýli, kteří vytvářejí svými křídly jedinečné vzdušné barevné obrazy. Bělásci, strakatí okáči bojínkoví (těch je nejvíc), hnědí okáči luční, rezaví perleťovci s černými skvrnami, modrásci a hnědásci (hnědásek kostkovaný). Zastavujeme se, rozhlížíme, jsme jako očarováni, připadáme si najednou jako v jiném světě.
Pomalu přicházíme ke skalkám z tmavého kamene, připomínajícího spáleniště a před námi je dřevěná tabule s nápisem "Přírodní památka", Tu zde zanechaly třetihory při svých velkých sopečných dramatech v podobě čedičových tufů. Sluníčko praží, a mezi prohřátými kameny kvetou polštáře mateřídoušky , která intenzivně voní. Její vůně se mísí s vůní borovice, které tu rostou. Zaujmou nás další rostliny - žlutě kvetoucí lomikámen vždyživý, chrpa čekánek s velkými tmavě růžovo-fialovými květy, na které si sedají motýli, zejména okáč bojínkový - co květ, to motýl a kupodivu nejsou ani moc plaší. Můžeme se je prohlédnout i zblízka. Kromě motýlů tu je i hodně drobných čmeláků. Na jednom květu dokáže sedět současně motýl i čmelák. Nad skalkou prolétne i žluťásek. A ještě tu poletují drobní motýlci , nápadní karmínovým zbarvením. . Konečně si jeden sedl na květ chrpy, takže mohu motýla určit. Je to vřetenuška, která mívá zpravidla křídla s černým a tyrkysovým podkladem, na němž jsou menší karmínové skvrnky . Barevnost vřetenušek je dost proměnlivá a ty naše jsou zvláštní a nápadné velkými skvrnami, které téměř překrývají základní barvy. Jejich zbarvení je výstražné, ale není to jediný způsob jejich obrany - vřetenušky jsou také jedovaté, vylučují kyanid.
Procházíme si ten nádherný, pohádkový kout dávných žhavých doteků Země.
Pořád je co obdivovat, ale čas je neúprosný. Sluníčko postupuje k západu a některé květy svlačců se pomalu zavírají. Před námi je návrat. Díky velmi dobré viditelnosti se můžeme při zpáteční cestě ještě potěšit pohledem na panoráma předhůří Šumavy...
A kdeže jsme to byli? Na Příšovské homolce, nazvané podle vesnice Příšov.
Pokud byste chtěli toto pohádkové místo Plzeňska navštívit, přeji Vám krásný výlet s mnoha zajímavými zážitky.
Na dnešní výlet jsem se obzvláště těšila. Jela jsem se podívat na jedno místo, které i když zařazené mezi přírodní památky, je málo známé. A o jaké místo se jedná, to se dozvíte na konci tohoto vyprávění. Teď Vám jen prozradím, že tentokrát mě vlak nevezl do Roudnice ani do Lovosic, ale do Plzně, odkud mě vzali moji milí přátelé autem. Cestou jsem pozorovala krajinu a oblačnost, která byla dramatická co do tvarů i barev. Šedé beránky (stratokumulus) nevěstící nic dobrého. Chvílemi se zatahovalo, takže se zdálo, že výlet skončí s pláštěnkami, ale mraky se potrhaly, a změnily se do řad malých a velkých kumulů, které už nevyhrožovaly.
Přestože je teprve konec června, kvetou již vrbovky, třezalka, hadinec a dokonce se zdá, že na některých polích by mohly začít žně.
Vyjíždíme z Plzně na sever po silnici vedoucí lesem. Čím více se blížíme k našemu cíli, tím víc roste moje zvědavost a těšení - připadám si jako dítě, které se těší vánoční stromeček.
Projíždíme vesnici s krásným barokním kostelem, který nás zaujme svojí velikou bání, povšimneme si i nově omítnuté zvoničky. Za vesnicí se silnice stáčí vpravo a po chvilce nás překvapí po pravé straně scenérie, kterou tak dobře znám z toulek po Českého středohoří - jako by někdo přenesl část jižního svahu některého středohorského kopce právě sem... Louka se svícny modrých hadinců se tu zvedá táhle, ale dost prudce do kopce, v jeho vrcholové části vykukují tmavé skalky a za nimiž pokračuje les. Jsme na místě.
Jakmile vystoupíme z auta, dýchne na nás vůně mateřídoušky a my se vydáváme do svahu po okraji louky lemovaném hustým křovím ptačího zobu. Louka na nás působí exoticky svoji neobyčejnou pestrostí, zejména nápadnými ostrůvky již zmíněných hadinců, ale i další květenou. Hvozdík kartouzek (slzičky Panny Marie) tu vytváří celé trsy. V trávě se plazí svlačec s velkými bílými květy, louku oživuje i narůžovělá až nafialovělá čičorka a chrpa luční s tmavě růžovými květy. V trávě se to hemží mravenci a lučními kobylkami. A kam se podíváme, všude poletují motýli, kteří vytvářejí svými křídly jedinečné vzdušné barevné obrazy. Bělásci, strakatí okáči bojínkoví (těch je nejvíc), hnědí okáči luční, rezaví perleťovci s černými skvrnami, modrásci a hnědásci (hnědásek kostkovaný). Zastavujeme se, rozhlížíme, jsme jako očarováni, připadáme si najednou jako v jiném světě.
Pomalu přicházíme ke skalkám z tmavého kamene, připomínajícího spáleniště a před námi je dřevěná tabule s nápisem "Přírodní památka", Tu zde zanechaly třetihory při svých velkých sopečných dramatech v podobě čedičových tufů. Sluníčko praží, a mezi prohřátými kameny kvetou polštáře mateřídoušky , která intenzivně voní. Její vůně se mísí s vůní borovice, které tu rostou. Zaujmou nás další rostliny - žlutě kvetoucí lomikámen vždyživý, chrpa čekánek s velkými tmavě růžovo-fialovými květy, na které si sedají motýli, zejména okáč bojínkový - co květ, to motýl a kupodivu nejsou ani moc plaší. Můžeme se je prohlédnout i zblízka. Kromě motýlů tu je i hodně drobných čmeláků. Na jednom květu dokáže sedět současně motýl i čmelák. Nad skalkou prolétne i žluťásek. A ještě tu poletují drobní motýlci , nápadní karmínovým zbarvením. . Konečně si jeden sedl na květ chrpy, takže mohu motýla určit. Je to vřetenuška, která mívá zpravidla křídla s černým a tyrkysovým podkladem, na němž jsou menší karmínové skvrnky . Barevnost vřetenušek je dost proměnlivá a ty naše jsou zvláštní a nápadné velkými skvrnami, které téměř překrývají základní barvy. Jejich zbarvení je výstražné, ale není to jediný způsob jejich obrany - vřetenušky jsou také jedovaté, vylučují kyanid.
Procházíme si ten nádherný, pohádkový kout dávných žhavých doteků Země.
Pořád je co obdivovat, ale čas je neúprosný. Sluníčko postupuje k západu a některé květy svlačců se pomalu zavírají. Před námi je návrat. Díky velmi dobré viditelnosti se můžeme při zpáteční cestě ještě potěšit pohledem na panoráma předhůří Šumavy...
A kdeže jsme to byli? Na Příšovské homolce, nazvané podle vesnice Příšov.
Pokud byste chtěli toto pohádkové místo Plzeňska navštívit, přeji Vám krásný výlet s mnoha zajímavými zážitky.
51 názorů
Irenko, zdravím Tě a děkuji za přečtení a milá slova :-))). Sopky a krajiny sopečného původu mě fascinují a inspirují. Dalším impulsem je to, že se o těchto krajinách málo píše, jsou dost opomíjené, a přitom jsou tak krásné a zajímavé.
Svrchovaná královno tohoto žánru /a2a2a/, nádhera i s obrazovým materiálem:-))
SnoopyDuck - děkuji za návštěvu a krásný a zajímavý obrázek louky s vrbovkami v Tatrách - příroda se vyrovnává s následky kalamity. Zdravím Tě a přeji krásné letní dny :-)))
Jirko, děkuji za milé zastavení i odezvu - moc mě těší. Zdravím Tě a přeji krásný den :-)))
Milá Janičko, děkuji za ranní procházku, mohu jen znovu a znovu konstatovat, že jsi svrchovanou královnou tohoto žánru.
etna - díky :-))), myslím si, že tato knížka je jednou z nejlepších a nejpodrobnějších o geologii Plzeňska. Zdravím Tě a přeji krásné letní dny :-)))
knížku Mergl + Vohradský znám je to moc užitečná knížečka, čerpala jsem z ní i ke státnicím :) měj se krásně zdraví Tě etna
Robinia - děkuji za zastavení, milou odezvu i přání. Zdravím Tě a přeji krásné letní dny :-)))
Hezký výlet, moc... přeji Ti takových ještě spousty, ať lidstvo písmácké má co číst ;-)
sestricko.slunicko - děkuji za zastavení a milá slova i tip. Ten film znám, moc se mi líbil. Když ho někdy v televizi opakují, ráda se podívám. Pan profesor mi byl velice sympatický. Chtěla jsem studovat na přírodovědecké fakultě... Zdravím Tě a přeji krásný večer :-)))
sestricka.slunicko1
08. 07. 2007
etna - děkuji za milé zastavení i tip. Jezdím do Plzně od dětství a o Příšovské homolce jsem se dozvěděla teprve nedávno - dostala jsem krásnou knížku "Vycházky za geologickými zajímavostmi Plzně a okolí" (autoři Michal Mergl a Ondřej Vohradský). Zdravím Tě a přeji krásné léto a zajímavé výlety :-)))
moc krásné a uklidňující, ačkoliv v Plzni trávím hodně času, na Příšovské homolce jsem ještě nebyla a tak to musím brzy napravit, díky za tip na výlet *
Sarrah - děkuji za návštěvu, milá slova i tip. Přeji krásné léto :-)))
Krásná procházka.....dnes u nás celý den prší....a tak se toulám s Tvými řádky :o)***
Markel, děkuji za milé zastavení, slovíčka i tip. I já Ti přeji krásné léto :-)))
moc krásné povídání, zase jsem tam s Tebou byla, díky a posílám tipínek, krásné léto přeji
andromeda - děkuji Ti za milé zastavení a krásný hvozdík kartouzek, moc jsi mě potěšila :-)))
příjemný výlet a vyprávění, zase jsem se dozvěděla něco nového, třeba že vřetenušky vylučují jed a že kytičky mnou od dětství milované slzičky panny Marie jsou hvozdík kartouzek...
rainman - mám radost, že jsi se zastavil a děkuji za milou odezvu :-)))
"Pořád je co obdivovat, ale čas je neúprosný." Krom toho, že je to krásně napsáno, jsi tady vystihla celý život...:-))
Janičko, i Tobě krásné léto a děkuji za návštěvu, milá slova i tip :-)))
kouzelná_květinka
02. 07. 2007
Craerassy - potěšila jsi mě svojí návštěvou a milou odezvou. Tvůj zájem mě moc těší, díky i za tip :-)))
nádhernou fotografii - kopce hodně připomínají naše Středohoří. I já Ti přeji krásné léto :-)))
Diana SnoopyDuck - děkuji za návštěvu, milé přání a - děkuji za návštěvu a milou odezvu. Mám radost, že se Ti výlet líbil. Přeji Ti krásné léto :-)))
Tebe jsem měla mít za učitelku biologie! - to by to jinak vypadalo!
Dík za nádherný, zajímavý a malovaný výlet. Krása!!!*******
Háber - mám radost, že se Ti líbí, díky za milé zastavení i tip :-)))
dadík - máš pravdu, příroda mě nikdy nezklame, od dětství je to moje veliká láska a hodně trpím tím, když ji lidi ničí různými zásahy - zabíráním zelených ploch, dalšími stavbami dálnic atd. Mizí periferie měst, které měly zvláštní kouzlo právě svojí divokostí. Děkuji za milé zastavení i tip :-)))
vesu tenhle svět tě nemůže nikdy zklamat, na rozíl od toho tady všeho kolem, že..
:)
avox - děkuji za milé zastavení i tip. Motýl nahoře je vřetenuška a zde je okáč bojínkový, kterých tam bylo nejvíc :-)))