ŠAMAN

I.

Prochází kampským

parkem a čte ze

zdí počmáraných tisícem

grafity. Čte a

snaží se v nich vidět

dávná znamení která kdysi

znal.

II.

Dívá se z

železobetonového mostu tam

dolů kde líně

plyne řeka. Vzpomíná na

její čistou

vodu a

doufá že řeka svou

čistotu ještě

neztratila.

III.

Naslouchá monotónním

zvukům hlavního

nádraží a ztrácí se v

šedivém popílku továrních

komínů.

IV.

Prochází dračími jícny

ulic a prohlíží

výlohy ve kterých se

snaží najít zežloutlé

pergameny popsané mýty o

vzniku člověka.

V.

Tančí na opuštěném

hřbitově mezi hroby zapomenutých

jmen jejichž nositelé snad

slyšeli šepot andělských

křídel.

VI.

Zpívá v husté

vánici betonových

kostek které se snaží

umlčet jeho

píseň k dávným

bohům.

VII.

Usedá pod seschlou

korunu prohnilého

stromu a z jeho

očí kanou tiché

diamanty zklamání a

prozření.

VIII.

Snáší se z bílého

paneláku snad aby se

dotkl neposkvrněného

slunce snad aby si

připil s bohy v síních

Valhally.

IX.

Probouzí se a

třese se zimou na

dřevěné lavičce uprostřed

jednoho z

mnoha pražských

parků.

X.

Žije v umírání a

zmírá v žití.