Na úvod se mi vybavila scéna z filmu věčný svit neposkvrněné mysli a jinak taky fajn. Sjíždím se tvými pocity :)
Moc pěkné, s tou návštěvní knihou je to vystižené. Každý ji máme, jen ji při každé návštěvě neotevíráme. *t*
znám to...
****a líbí moc...
za prvé bych řek, že to moc pitváš tu báseň
za druhé bych řek, a tos možná zmínila na konci s tou fólií, že buď se na tu báseň můžeš dívat jako na holku s culíkama a velkým červeným lízátkem a podkolenkama, nebo si to prostě odmyslíš, a zůstane ti normální fajnová holka s duší dítěte ( řekněme si to upřímě, kdo ji neztratil ? ).
počítám je na hodně moc protože čísla nejsou důležitá
tohle dobrý, moc dobrý :-)
prázdná hlava tam je furt...taková přeprázdněná
když se má jeden učit,ale nende se mu učit, protože je ryba ryba a jiné..
díky za tu obětinu;)
nemohu ti napsat takovou obsáhlou kritikujako don´t worry žejo..ale dobře to vytsihuje pocity, když se má člověk učit a nechce se mu anechce se mu nic a je tam jen prázdná hlava
nemohu ti napsat takovou obsáhlou kritikujako don´t worry žejo..ale dobře to vytsihuje pocity, když se má člověk učit a nechce se mu anechce se mu nic a je tam jen prázdná hlava
stejně nikdy nevyrostem. i kdybychom jó chtěli.
nafurt je dobré slovo.
ty pocity se mi líbí. i když radši bosky.
/*
a to jsem se tak snažil ..
.. ale - aspoň obrázek - což ? :-)
ach honzí, dostala, ale moc jsem z něj neměla, protože tvé písmo, že...:)
ach martí - doufám, žes dostala dopis ? :-)
napsalas tak velkou kritiku, že teď ostatní nemusej už vůbec nic psát, což se mi jedině hodí a .. mno - víme proč:
TIP + klub
myslim, ze tip daju vsetci, ktorí suhlasia s obashom a ako si ho prezivaju, prezivali, poznaju ...
asi nemozem byt vynimka tentoraz *
Sjíždím nahoru a dolů, četla jsem se zájmem, ale...podělím se o své čtenářské zážitky: takovéhle básnění mi přijde manýrovité jedním směrem, báseň je až po okraj plná, kupodivu se hrdě drží v tom jednom a svém tématu, neuhýbá - otázkou ale zůstává, od čeho by odbíhat měla. Abychom si porozuměly, budu se bavit jen a jen o básni a jakékoliv podobenství s autorkou z mé strany bude (když už) náhodné.
Formálně mi ona báseň trochu sedí do neurčitého obličejíku s culíky. Pešinku tu symbolizují odsazené verše. Lolitkovitost vidím v osobitých termínech jako jsou "chovám se jako věkovatě, počítám je na hodně moc, …možná to tak má být/všechno,..."
Trucovitost, dlouhé barevné nadkolenky, nohy do iks, lízatko dvakrát větší než pusa... Tahle báseň je pro mě ukázkovou pózou. Ačkoli, i takové...můžou být upřímné, spontánní nebo (jen) autentické. Dlouhé verše mi spíš potvrzují tu kvasiteorii, že skrz báseň, berme jako médium, je touha něco sdělit. To ale něco si dává víc záležet na výběru slov, na tom, jak bude tvářička orámovaná než na tom, co bude ve mně vyvolávat. Jako by to byl nový výrobek tady na písmiči, nejdříve ale musíme strhnout tu průsvitnou fólii, abychom se mohli podívat kamsi dál.
Pestrý a nostalgický s kouzelnými postřehy. Perfektně to graduje, zpomaluje přesně tam, kde má a vyusťuje úžasným závěrem. *
Pestrý a nostalgický s kouzelnými postřehy. Perfektně to graduje, zpomaluje přesně tam, kde má a vyusťuje úžasným závěrem. *
najviac prva cast, ale inak dobre setko :)
co misto opakovaneho povyseneho opovrhovani racionalitou (cisly) zkusit trochu meditovat nad JEDNOSTRANNOSTI (plochosti) ?
znám
začala jsem u těch nití a šlo to...*****