rozchod

klíč správný - zajede do zámku; ukazovák prohnutý - zakřupá
z jakési upatlané euforie nebo snad kvůli pocitu viny olíznu dveře a v předsíni se sjedu pohledem od poklopce dolů
po prošlapání postupně dospívajících ulic Holešova; po skle, které se nedokáže pouhou naivitou udržet při sobě; po prošlapání podrážky zbroušené, prchající a kroutící se jak hladina
cítím potřebu to ze sebe smýt
snad kvůli té čistotě zahnu na záchod a kousnu do mýdla

/mít fantazii jako dítě; namalovat se do knížky, plivat do oblohy v zobáku pelikána – o tohle frajerství jsem přišel/

přimhouřený, svraštělý, opilý na mol, jak štětka neposlušný, drolivý o něco míň, rozředěný – a přelakovaný – vejdu do obyváku
na pohovku tlačí bible
otci je špatně rozumět
rozpřáhnu ruce do šíře, které Spisovatel říká láska
já – zasraný archetyp - hazardní hráč, lhář a flákač, kterému se život těžko přenáší z pod peřiny za hranu postele
řeknu promiň; řeknu něco; vymyslím si slovo v té parádě nenápadné

/a teď nakreslit zadní dveře/

bříška prstů - nasytí se tváří, nasytí se dvoudenními vousy, škrábavě sjedou do kapes
těžko si vysvětlit, že jsem kdy miloval ten panelákový svět, kde ti nad hlavou křičí, pálí fotky, ladí kytary a pod nohama dutě mlátí do stupaček; kde na sousedy jezdí vymahači; kde psi chčijou na rohožky - - -
nemůžu dovřít, mávnu rukou a jdu pokračovat v tom svém anonymním večeru
v prochlastaném kostelním průvanu
v náladě kdy není nálada; ve slovech: díky, sorry, kokot, cena, mám tě rád, vole, nemám, nemám nic, nevím; ve slovech já, já, já - la, la, la

/komiksový hrdina; nebylo to v tom, že by neměl dost štěstí; jen tak zlomyslně napsaná role/

je zataženo, šedočerná kaluž spláchne hvězdy a všechno to, čemu se říká hezký a tak ---
a to, čemu Spisovatel říká láska, zůstane skříplé mezi dveřma