Jak jsem plodně trávila Silvestra 2008

Především jsem ráno zjistila, že moje kotě Kari si jako věno z domova přineslo blechu. Pročetla jsem si rady na netu a svižně odkráčela do naší místní lékárny pro zakoupení prostředků boje hromadného ničení. Svižný krok se pod vlivem dusivé inverze brzy změnil v šouravý a po příchodu do lékárny jsem připomínala astmatika s rozjetým záchvatem. Nicméně jsem se s magistrou nakonec domluvila a vybavena jakousi odpuzující vodičkou určenou k pomazání za uši a sprejem k povraždění již získaných blech úspěšně vyrazila k domovu.

Zavřela jsem se s Kari v koupelně a dle návodu jsem se jí snažila nastříkat účinnou látku mezi lopatky, na krček, na bříško… ovšem vyděšené a zpanikařené kotě (o váze cca 2 kg) vyskočilo jako gumídek při prvním zasyčení rozprašovače. A pak už se změnilo rotující chlupatou kouli. Výrobci možná znali jiné druhy  koček, jinak si to nedovedu představit. Kdyby v návodu stálo – zavřete zvíře do přenosky, dobře zajistěte, přenosku přitlučte k zemi a doufejte, že vám ji ošetřované kotě neurve aj s panelem, tak by to člověka lépe připravilo na nadcházející děj.

Tušila jsem, že odblešovací akce nebude procházkou růžovým sadem, ale nakonec se ukázalo, že jsem se mýlila. Pokud totiž tím růžovým sadem proběhnete skrz keře v minimálním oblečení, tak  by se vám skutečně mohlo podařit vypadat podobně, jako mi.

Starší kočku Širín jsem raději jen omatlala  hadříkem, na nějž jsem ten sajrajt nastříkala, protože tohle už bych ani nemusela přežít.

Rozhodla jsem se za přestálé utrpení odměnit snídaní a postavila jsem vodu na kafe. Vzápětí jsem ovšem zjistila, že Kari vlivem dnešní ranní rozcvičky prudce zvýšila doskok, takže se jí prvně podařilo přistát až na kuchyňské lince. Pohled na kotě, metelící se sáčkem koláčků v tlamičce do pokojíku, přiměl i mně k velmi zrychlenému pohybu. Boj jsem nakonec vyhrála, ačkoli Kari byla tentokrát už opravdu plně rozhodnuta se nedat. Cestou sice cosi stačila odžižlat, ale co - byla přece zdravotně nezávadná,  s nasazením života plně dezinfikovaná…

Zbytek dne proběhl v poměrném klidu a míru. Teď tu sedím u kompu a je mi trochu těžko. Snědla jsem totiž všechno zbylé cukroví… Jednak se chci vyvarovat takové nestřídmosti na Nový rok (no znáte to pořekadlo – jak na Nový rok, tak po celý rok), takže co už nebude, to mě nebude svádět k hříchu a jednak … kdoví. Vodička na odblešení se má totiž kočičkám matlat mezi ušička večer, aby jim do rána pěkně zaschla… Kari má nervy v kýblu a nadskakuje při každém neobvyklém zvuku a Širín je nerudná už od přírody.

Kdyby to dopadlo špatně, aspoň jsem si naposled užila sladkostí života s vánočním cukrovím.

Večer se blíží.

Možná na shledanou, přátelé…