Já nick, já literát

Jsem internetový literát. Bez větších papírových ambicí. Publikuji, tedy jsem. K tomu, abyste psali na internet, stačí počítač s připojením na net. Není  taky od věci najít  spolek bláznů, jakým je Písmák…a vybrat si  nick. Určitě zde nemusím nikomu vysvětlovat o co jde. Literární pseudonym používají autoři odnepaměti. Dalo by se říci od neolitu do dnešního neto-litu.  Teprve se správným nickem máte šanci, že zaujmete a někdo vás zdarma a bez nátlaku očítá a případně se s vámi i seznámí. Za příznivé konstelace hvězd vám možná  nick  pomůže  překonat celostátní kopulační průměr v kategorii samotných-gramotných. Většina literárních serverů  slouží jako seznamka exhibujících introvertů, jejímž vedlejším produktem je internetová publikace. Výběr nicku je tedy zásadní. Řadu netových literátů jejich pseudonym natolik intelektuálně vyčerpá, že kromě originálního nicku již nic dalšího nevytvoří. Stávají se pak úspěšnými literárními kritiky.

Pokud se múza nedostavuje již při tvorbě nicku, jde o poměrně varovný příznak.  Je proto bezpečnejší použít  zkomoleninu svého občanského jména. Někteří autoři pojmou výběr nicku jako kód  pro vstup do celostátních rezerv zlata. Jejich nick je jedinečný ve své nezapamatovatelnosti. U jiných představuje takřka literární dílo – svým rozsahem často předčí výtvory v kategorii haiku.  Druhý extrém představují autoři s minimalistickým nickem, kteří šetří svůj tvůrčí potenciál na vlastní díla. Pokud bychom  převzali přezdívky ze svého nenetového života, tak by se většina literátů přihlašovala jako Sádlo, Brejloun, Bidlo  či Vyžle. Na netu mohou žít další virtuální život či životy. To podle počtu obhospodařovávaných nicků. Mnozí autoři se drží stále jednoho jmena, ale máme i početnou skupinu autorů promiskuitních. A to nejen množstvím nicků (poly-nick), ale i pohlavím  (travesti-nick). 

Pokud vám ve vašem okolí říkají Modelka nebo Don Juan, pak většinou po večerech máte na práci  něco jiného, než kompilace „Skákal pes přes oves“ do blankversu.  U mužů–netolitů platí - čím zakřiknutější individuum, tím drsnější je jeho nick. Naopak j_i_r_i_k bude zcela jistě hromotluk. Podobně tomu je i u žen a dívek. Váha internetové literátky je přímo úměrná množství  zdrobnělin   a zpravidla nepřímo úměrná velikosti živočicha sloužícího jako předobraz autorky (Kačenka bude spíš Kachna). Ale existuji samozřejmě výjimky z tohoto pravidla. Pokud si chcete od začátku dopisovat se spoustou lidi, pak udělejte v nicku gramatickou chybu  jako autorka publikující pod jménem mylenka. Seznámíte se tak se vzdělanci, kteří si pamatují některá vyjmenovaná slova po M.   Sázíte-li na ženy v domácnosti a rodinné typy čtenářů, pak používejte tzv.  žvatlanick - čučenka, žvíže, uohuík. Konkurenční výhodu mají i  literární jména slibujici určitý  sexuálni  podtext.  Čtenářky neznající švýcarský kanton Vaud,  považují můj nick za akronym vzniklý ze slov Velký a Úd, což nepochybně zvyšuje návštěvnost mých stránek.  Na tomto místě bych rád upozornil kolegu Květoně Zahájského, že  v tomto ohledu většině netových brouzdalek  nic  takového ani vzdáleně nenaznačuje. Ale nepochybně osloví jinou cílovou skupinu...

    Napadá mě také dělení nicků do různých skupin. Bylo by zajímavé vědět, podle jakých pohnutek si lidé vybírají nick. Dá se z něj soudit na charakter literáta? Ale už vidím, jak mi hned vzápětí někdo napíše, že jako úvodník je to dlouhý a nick moc. Zpravidla mi to příznačně  píše jeden Domi-nick. Jen mě napadlo, že z používání nicků pramení možná trochu přehlíživý pohled literatury papírové. Tam  autor píše pod svým vlastním jménem nebo pseudonymem. My zdejší literáti jsme pro ně  jen ubohé internetové nicky…