Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDneska naposled
Autor
dablik008
(kafce)
Dnes naposled
rozleju se
s ranním hrnkem kávy
a budu stékat
po ubruse na zem
k nohám stolu
smísit se s prachem
a do šeda
a do ruda
křičet, že už ne
…*
(Janis)
utopím se v oceánu
slz, které jsem
kdysi způsobil
budu lapat po dechu
a vzdávat se morénám
krčícím se
ve stínu skal
ze strachu
že by mě uviděly
…*
(Astalavistovi)
natrhám si listí
z loni
opadaných stromůa budu jim přát
novou kůru
a nová srdce
vyrytá v ní
jako kdysi…*
(Dianě a Adrianě)
postavím obelisk
z kamínků, u cesty
dřív než mě
dovede do Říma
poklonit se Petrovi
a pokračovat dál
kde slunce bude
svítit i pro mě
…*
(
myrindě)
roztančím se
v divokém boleru
s dámou v šatech
z
peří plameňákůkteří už nestačili
poskládat z
větvičekúsvit zítřků
…*
(Meovi)
spřáhnu se s
Jozuema společnými silami
zastavíme slunce
za západem
aby tma stihla
pořádně vybarvit
svou chuť
…*
(miklunce)
zlámu tolik sirek
kolik srdcí
zlomilo se o útesy
v
očekávánízáhonu růží
tehdy, když jsem
ještě byl
jako oni, a vy…*
(Rivce)
spálím všechny
svoje dny
kdy jsem se bu
ď hledalnebo ztrácel
a sám sebe
šeptem přesvědčoval
že ty zamčené dveře
už tu přece byly
…*
(Cody)
z
hvězd, sametua letní trávy
ušiju si šátek
abych si mohl
ještě zamávat
než vlak mi
odjedena všechny strany…*
(ruby)
stluču si křížek
moc malý pro mě
a moc velký
pro to, co nechám
ležet na nádraží
v odpadkovém koši
kde bych se nehledal…*
(clovrdikovi)
ještě se
pořádně opiju
a budu vykřikovat
Guevarrovo jméno
do oken bez zájmu
(jen proto
že dobře zní
…*)
(Cavalerovi)
sečtu si naposled
sebe a mě
v jeden
a půl Bohaabych se ujistil
že alespoň tohle
je pořád správně
…*
(hermitovi)
nenapravitelně, rozetnu
vlnící se náspy žil
jako už tolikrát
snad ze zvědavosti
jestli i krev
má svůj
pojem o čase
…*
(Albireovi)
napíšu poslední slovo
bude znít
trochu pateticky
trochu drze
a hodně smutně
vždycky jsem si přál
aby to tak bylo…*
(alině)
ustelu si svoje
nebesa na zemi
z pomačkaných
stránek knih
v parku
kde nejvíc hřál
a nejvíc studil
život
…*
(Vojtkovi)
vykolejím
a dojdu pěšky
s rancem na zádech
sešeřelou alejí
opuštěnou
už i milenci
a mnou ještě ne
…*
(Matyjustinovi)
překonám strach
a posledních pár kapek
medvědího medu
vypiju
zavřenýma očima
abych už
ničemu nevěřil
…*
(Krelovi)
nezapomenu si snad
koupit noviny
na tak dlouhou cestu
abych viděl jak mi je
a jak mi bude
i když mě to
stejně ne
zajímá ani tolikjako minulost…*
(Kathe)
a budu blázen
až do poslední chvíle
zamčený v
pohledechneznámých přátel
které mám radši
než sebe
v zrcadlové síni…*
(Sluníšku)
neusnu
určitě ne první
určitě neponesu
kříž v
čele průvodua nebudu volat
že
“on” už nepřijdeprotože nemá kam
…*
(Rakovnickému klubu poezie)
neodejdu daleko
jen se s Goethem
a Hemingwayem
půjdu zasmát
nejspíš sám sobě
že jsem byl takový
a jiný už nezůstanu
nikomu…*
(Wopimu)
tak začnu
vodorovnou linkou
svým zpoceným čelem
narýsuju si
obraz toho co opouštím
jediným tahem
bez slzy a studu
zas jako vždycky
…*
(Printovi)
svleču se do
nahaa položím se
břichem na hla
dinu řekyabych se neviděl
abych se neslyšel
abych se necítil
a přesto
abych pořád byl
…*!